Milan Turek: Karolina Světlá - královna Ještědu

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

K 110.výročí úmrtí spisovatelky a vlastenky

V Libereckém kraji je turistika nejrozšířenějším odvětvím sportu, už téměř se stopadesátiletou tradicí. Senioři, Liberecká vlastivěda, Česká beseda, skauti, Ještědsko-jizersko-horský spolek, a nesmíme zapomenout na Klub českých turistů. Všichni připravují po celý rok nesčíslně vycházek a nabízejí i náročné túry v nejkrásnějších partiích severních Čech.
Skutečná turistika jako sportování byla provozována už od poloviny devatenáctého století. Na Liberecku je organizovaná Čechy teprve století, i když zde byla v té době již Česká beseda a německé turistické spolky.

Kraj se však může pochlubit turistkou, v Evropě historiky hodnocenou jako spisovatelku, která nemá konkurentku - Karolinou Světlou. Dokonale poznala kraj, chodila nejen po vesnicích a pomáhala lidem, šířila osvětu, bojovala za české školy spolu s dr. Václavem Šamánkem, ale konala i dlouhé vycházky do hor. Vynikající manažerka a politička svou literární tvorbou a svým stylem života evidentně inspirovala k organizované turistice nejen Vojtěcha Náprstku (který ji před založením Klubu českých turistů navštívil ve Světlé), ale i další Pražany.

Ve svém literárním díle z prostředí Ještědských hor dokázala věrohodně popsat nejen obyvatele, ale i přírodu s počasím, rostliny i zvířenu. Podnes, když vkročí turista do míst ze světelské strany, najde Podještědí téměř v podobě, jaká zde byla před sto léty. Příroda si zachovala svou tvář a vzhledem k náročnosti terénu sem téměř nikdo nepřijde. Dostat se do města přes hřeben je stále náročné, proto lidé na jižních svazích svá obydlí ani žádné jiné objekty nebudují. Kraj dosud panenský, jednou půvabný svou krásou flóry, jindy zase nepříjemný svým vrtkavým počasím.



Oblíbeným místem spisovatelky v Ještědských horách byla údajně kamenná vrata. Vystoupat k nim ze Světlé loveckými chodníčky Terasami Ještědu není zrovna nejsnazší výkon. V jednom z dopisů své sestře Sofii Podlipské píše o výletě na Ještěd, kde její vyprávění o kraji naslouchali se zaujetím i cizí turisté, jindy píše o vycházkách do Ještěda se světelským farářem (býval jejím partnerem a průvodcem znalým celého kraje). Karolina Světlá se kvůli túrám do hor vzdala městského oblečení, naprosto nevhodného pro ještědskou přírodu. I tím získala mezi místními obyvateli sympatie, důvěru, a proto i rádi jí vyprávěli své životní příběhy.

Pro současného turistu může být zajímavé navštívit místa, o nichž v románech píše, a projít Stezku Karoliny Světlé zeleně značenou v okolí obce Světlá pod Ještědem. Jsou stále atraktivní nejen přírodními zajímavostmi, ale i poznáním tehdejšího způsobu života a tak Skalákovna láká nejen krutým vyprávěním o oběšenci, ale i obydlím v extrémních podmínkách. V podještědských vesničkách pak lze spatřit nesčíslně nádherných hrázděných domů, pocházejících z devatenáctého století.

Své romány psala s velkou znalostí krajiny a tu celou musela prochodit. Přesto historici téměř nikdy o její fyzické zdatnosti nehovoří, a když si představíte, že pochodovala ve střevících a sukni, byl to neobyčejný výkon.

V roce Mistrovství světa v klasickém lyžování vzdejme poctu a připomeňme si výročí sto deseti let skonu královny Ještěda a vynikající spisovatelky.
Milan Turek 


Kříž pod Ještědem

Kříž u potoka dál pod Ještědem dál stojí. Na zašlé děje občas vzpomene si,
kdy loupežníci skrývali se v sloji, kdy v strašných bouřích burácely lesy,
kdy z temných horských hvozdů řítily se spousty vod,
kdy kletba ponurá stíhala Potockých rod,
kdy sličná Frantina se za práva lidu brala a Eva ze mlýna se velké lásky vzdala.
Dojat opouštím slavná literární místa, Paseky Horní, Paseky Dolní,
Osečnou, Rozstání i Český Dub, skrytou studánku lesních panen,
k níž velmi nesnadný je vstup. Ještědský hřeben mizí do dáli.
Jedna věc je nepochybně jistá:
Tklivé příběhy nám pěkně napsaly, ať již za poledního či půlnočního světla,
Johanka Rottová, paní Mužáková a ze všeho nejlépe - Karolina Světlá.

Autor: Jiří Pelant 

Foto © archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 09. 2009.