1.

Poprvé byl v kresleném seriálu Rychlé šípy, objektu našeho dnešního bádání, zmiňován PES v pokračování Rychlé šípy mají neklidnou noc. Dnes to pokračování tvoří 24. stranu souborného vydání a ke zmínce došlo za krajně negativních, ne-li přímo brutálních okolností.

„Pes je otráven – cesta je volná!“ šeptá stín muže vloupávajícího se uprostřed noci do statku, a to je zlé a dáte mi za pravdu, nicméně Foglar travičem ani rasem či nepřítelem psů nikdy dozajista nebyl a to je zase tím pozitivem: a to, že možná už tehdy - při vloupání - rodil se v jeho hlavě slavný pes Bublina.

2.

Ten se pak poprvé vynořil z barevné stránky zjara 27. dubna 1940 v dílu Rychlé šípy přijímají nováčka (str. 71) a jak si jistě vzpomínáte, urputně pronásledoval Rychlonožku.

Když ho dohonil a byl do klubu, Rychlé šípy si jej začaly nechávat doma a každý týden jeden. Rychlonožka to, jak víme, načal. „Pes do domu, host do domu! Dobrou noc, Bublinko!“ ulehá hoch pokorně na tvrdou zemi u vlastní postele okupované psiskem a den poté... Ano, ano, Jaroslav Foglar si toho válečného jara po nějaký čas dával vskutku záležet, aby ctěný Bublinka provázel Rychlé šípy i dál a kamkoli se vrtly, takže Bublinu najdeme hned ve čtyřech následujících příbězích konče až 25. květnem 1940.

Konkrétněji?

V epizodě Rychlé šípy cvičí sebeovládání (str. 72) nakreslil JUDr. Jan Fischer pro Bublinu dokonce speciální bedničku a umístil ji před řídítka Dušínova bicyklu. Nutno dodat, že i navzdory té dekorativní bedničce neměl Bublina v pokračování jen dekorativní funkci, a když se Rychlé šípy vracejí silnicí bílou pro Mirkem zkoušeného, zklamaného Červenáčka, dalece a šťastně je předbíhá.

Ještě výraznější roli ale získal Bublina v epizodě Rychlé šípy maminkám z 11. května 1940, která se odehrává 12. 5.

U Metelků zvětřil černou kočku, trhl vodítkem a Rychlonožka to nečekal a "zahučel" pod postel. Ouha! Hned v následujících Rychlých šípech v nebezpečí zas Bublina přiláká k Rychlým šípům pozornost hajného, který se zdá být postrachem, ale nakonec se z něj vyklube dobrotisko a psa škádlivě nazve potvůrkou čtvernohou (str. 74).

V epizodě Rychlé šípy a trosečníci je ovšem Bublina skutečně a poprvé pouhou dekorací s nulovou funkcí a důležitou roli obdrží znova až v Rychlé šípy v pískových skalách (77), kdy na Červenáčkův pokyn zkoumá jeskyni za skalní terasou. Objeví tunel, protáhne se nahoru na Hlídkovou skálu a po jeho vzoru se tamtéž protáhne Jarka Metelka. Aspoň pasivně pak Bublina statuje taky v následujících částech Pískových skal a v té poslední, čtvrté části opět boduje, když rozerve Dlouhému Bidlu kalhoty. Což je vše jistě báječné, nicméně pak...

Bublinovi na dlouho odzvonilo a přisouzeno mu je dlouhé, dlouhé zapomnění, a to navzdory tomu, že třeba takový díl Rychlé šípy u vodotrysku (84) vyloženě vybízí i ke vkreslení psí siluety, ne-li k zapojení psa do groteskového děje (patrný je vliv filmu Laurela a Hardyho Milostpán a služebník, 1928). Podobně by Bublina neuškodil ani dílu Rychlé šípy škádlí Rychlonožku, chybí však také a v epizodě Rychlé šípy a vlakoví zloději se zase musíme spokojit s policejním Sylvou.

3.

Naštěstí Bublina popadl dech a ZNOVU se vynořil na podzim 1940 v Rychlé šípy v objetí kouzel (92), kdy na hrůzyplném dvoře staré barabizny vyčenichal a vyhrabal shnilou zdechlinu jiného psa, ano, toho, který náležel zlověstné Jeremiášce, a ono vyhrabání asi už také zůstane nejslavnějším Bublinovým činem v dějinách Rychlých šípů vůbec. Jak si snad vzpomenete, odporná zdechlina byla úplně bez krve, anžto...

„Ta ženská je vlkodlak!“ jak říká jistý Tonda.

Jen týden poté se Bublina ocitl v temné chodbě téhož domu a Rychlým šípům poněkud překážel. Byl vlastně zázrak, že je neprozradil, když se ze tmy vynořil (další) zloděj a šoural se k bábě Jeremiášové pro lektvar. Rychlonožka tehdy Bublinu držel dosti vysoko nad podlahou a pejsek naštěstí neštěkl.

Taky na str. 94 (Rychlé šípy se prozrazují) ještě Bublinu dvakrát vidíme (bez vodítka i s ním), ale vstupem Bratrstva kočičí pracky na scénu opět nešťastně mizí a noří se až na konci pokračování Rychlé šípy ničí knihu kouzel, kde sní o uzeninách a provází utíkajícího Rychlonožku, jemuž se zase zdálo o Jeremiášce.

Ke konci Rychlých šípů v ohni pátrání (hned za cyklem s Jeremiáškou) se Bublina objevuje znovu a registruje dokonce ztracené chlapce upící pod mříží, kteří se během honu na Rychlé šípy nepříhodně ocitli v podzemí, poněvadž stoupli na nákladní výtah. Hned nato ale chrabrý Bublina ze seriálu opět mizí a teprve 1. února 1941 se vynoří na konci dílu Tonda Pírko volá Rychlé šípy (105) a třikrát vystoupí také v následujícím pokračování Rychlé šípy se dorozumí s Tondou, přičemž Rychlonožka tu s ním komunikuje následovně: „Tak dnes si kostičku jen oblízáš, zítra z ní vyvaříme polívčičku a pozítří bude teprve kostička k obědu!“

4.

Lidé ovšem psi nemusejí pouze milovat, dokládá vzápětí Jaroslav Foglar v hororu Rychlé šípy objevují psí hřbitov (108). Hrdinové se plazí jako družstvo zákopníků mezi hroby Barika, Vořecha, Reka, Alíka, Broka, Rafíka, Sultána... a ještě dalšího, dodnes bohužel neznámého psíka, a když překonají nitro bloku, sklepním okýnkem spatří ještě žijícího ňafíka, i když zbroceného krví, a my spatříme mučeného opět i na prvním obrázku dalšího pokračování.

Co se však zatím dělo s Bublinou? Ještě žil... a dočkáme se ho znovu ve sportovní epizodě Rychlé šípy ukazují své umění (113). Zpočátku se na třech obrázcích zdá, že si bude vyskakovat opět jen jako dekorace, nicméně na obrázku číslo šest se Červenáček rozhodne k čemusi neprozřetelnému. Že bude Bublinovi házet "slupičky" salámu, a to ze samého vrcholu živoucí pyramidy. To vám je Bublinka rád! Hupsne nahoru na hochy seskládané k nebi a pyramidu zbourá. V tomto pokračování se Bublina vyskytuje na sedmi obrázcích.

A kde ještě řádí? U výbuchu patrony, samozřejmě, kde je mu věnováno obrázků pět (dnes str. 114), pozor však, nikoli v pozdější verzi Marka Čermáka, který Junkova Bublinu převzal až pro další díl, kde Rychlé šípy vítají Mirka Dušína (116).

Zatímco Junek psa zpodobil šestkrát, Čermák to udělal v tomtéž příběhu třikrát - a srovnejme pro zajímavost text. 1. Rychlonožka k Bublinovi 26. dubna 1941: „Povídám ti už po šestačtyřicáté, že musíš podávat PRAVOU a ne levou!!!“ 2. Rychlonožka k Bublinovi v dubnu 1970: „Povídám ti už po šestačtyřicátý, že musíš podávat pravou a ne levou! Ty jsi vážně jako malý dítě!!“

5.

V následujícím pokračování Rychlé šípy pronásledují Bambuse bohužel horečně kreslící Marko Čermák Bublinu opět vypustil, nicméně v původní, Junkově verzi pro Mladý hlasatel se tento vyskytoval hned na pěti obrázcích a navíc plných bublin. Dokonce Bambuse pomáhal i pronásledovat.Z dalšího a kočičího pokračování Rychlé šípy zachraňují kočku však Bublina opět čarovně mizí, a to jak u Junka, tak u Marko Čermáka. Čím to bylo asi způsobeno? Jistě i tím, že příliš místa zabralo kočičí Bratrstvo a stíhaná jím kočka, které zde akutně hrozí odříznutí nohy. Junek ale s věrným Bublinou zapracoval v následujícím příběhu Rychlé šípy s bednou provazů (119), kde jím okupuje hned šest obrázků, zatímco Marko Čermák v nové verzi psa využil na jediném, posledním: když Dlouhé Bidlo vpadlo do "šípácké" klubovny, za jejímiž dveřmi napjatě uši špicovalo.

Z pokračování Rychlé šípy pletou sítě (120) tvůrci už jakéhokoli psa vypustili, nicméně v Junkově epizodě Rychlé šípy na výzkumech (121) se Bublina znovu šestkrát vyskytuje a v jedné chvíli očichává zajíce lapeného do pytláckého oka. Dva Junkovy díly z roku 1941 už však tenkrát nestačily vyjít.

6.

Marko Čermák je živoucí legendou, ale existoval i výtvarník Bohumír Čermák a také on se Bubliny svého času zmocnil, a to v příbězích Rychlé šípy ve skalním obydlí a Rychlé šípy prchají ze skal (122, 123), které se poprvé vynořily roku 1970 v časopise Rychlé šípy a v nichž Bublina figuroval hned na tuctu obrázků. Skočme však hbitě přes časy temna a vítejte v poválečném období! Co vidíme?

Na konci příběhu Rychlé šípy zvou Tlouštíka (130) je to jakýsi domácí rafík Tlouštíkovy rodiny (předposlední obrázek), který na nezdárného Tlouštíka, příliš pozdě se vracejícího domů, bufá „Buf! Raf! Huf! Huf!! Huf!!!“ Tentýž pes ovšem svým huf!!! ovládl už druhý obrázek příběhu Pískloun a Tlouštík jdou za příhodami (str. 124).

Bublina oproti tomu v poválečných epizodách zprvu chybí a koneckonců i v průběhu románu Stínadla se bouří vydávaného poprvé na pokračování ve Vpředu v letech 1946-47 nešťastně hyne (ve spárech Vontů). Ještě před smrtí ale v dílu Rychlonožka v říši snů (Vpřed 2. 7. 1946 a v dnešní souborné knize strana 140) poklidně sní své sny u Rychlonožkovy postele, a to sny o věnci vuřtů, a vyskytuje se i na dalších třech obrázcích. A dál?

9. června 1946 tvůrci do děje okázale vrátili dokonce i (stále stejnou!) bedničku na předku Mirkova kola, v níž se Bublina tak rád nechá přepravovat (i ve vysokých rychlostech) a... Co následovalo? Ovšemže honba za pašíkem.

Zúčastnila se jí ale jiná psovitá šelma, Mirkova strýčka, zatímco Bublina z dějů zmizel skoro nadobro a vrátil se až díky epizodám Bratrstvo kočičí pracky jásá (155, 4 obrázky), ve které předstírá spánek společně s "otrávenými" hochy, a Trampoty Metráčkem (163). A využil ho opět i Bohumír Čermák ve zcela vymykajícím se příběhu Rychlé šípy cvičí (18. 3. 1947), přičemž podstatná otázka zní: Byl už v tu chvíli Bublina v próze Stínadla se bouří mrtev?

7.

Tuto "časově srovnávací hádanku" ponechávám čtenářům Pozitivních novin k doluštění a pouze upozorňuji na fotografii utrápeného Bubliny na stěně klubovny v příběhu Rychlonožka nastupuje do učení (str. 186), který poprvé vyšel 2. září 1947. Ať už je odpověď jakákoli, cvičivý díl Bohumíra Čermáka stál rozhodně za to. Tvůrce totiž vyobrazil Bublinu na naprosto všech obrázcích (je jich opět rovný tucet), což tohoto psa od přijetí za nováčka (také tucet obrázků) znovu už nepotkalo. A jen pro zajímavost: Zdaleka ne všici znalci Šípů si hned všimnou, nakolik v tomto Čermákově sportovním příběhu Bublina napodobuje chlapce při cvičení a že to dělá až neuvěřitelně a pohádkově. Ano, i tím se epizoda vymyká zbytku seriálu. (A pravdou dále je, že ji měl Čermák připravenu z dřívějška.)

8.

V dalších dějích Bublina bohužel opět absentuje a už to tak zůstane. V příběhu Rychlé šípy za naříkajícím hlasem (18. 11. 1947) však chlapci potkají (na posledním obrázku) jiného psa, Kuliferdu (str. 197), který je navíc nakreslen v záhlaví stránky. Hezčeji, pravda, vyhlíží až v záhlaví dalších dvou pokračování, anžto v prvním nás měl ještě strašit - a stát se překvapením.

V pokračování téhož dobrodružství se nový pes objeví devětkrát, aniž by však pro sebe našel úlohu podstatnější než je to, že náleží staré a nemocné paní. Ta ho Šípům i věnuje, a to už na třetím obrázku tři, a dodejme, že jí patřil teprve týden.

„Však s ním beztak nemohu chodit!“ říká paní. „Nechtěli byste ho? Je bez pána…“

Šípy jsou pro všemi deseti, a když Rychlonožka psa cestou do sklepa za uhlím spontánně osloví Kuliferdo, je zaděláno a Mirek ihned reagoval památnými slovy: „Víš, že toho PEJSU přijmeme do klubu za nešťastného Bublinu? A budeme mu říkat tak, jak jsi ho teď oslovil…“

9.

A tak se stalo. V dalším pokračování Rychlé šípy utíkají s Kuliferdou (str. 198) pak "pejsa" získal od autorů i moc pěkný moment, v němž jej Metelka podá z vysoké zdi mezi dvory do Mirkovy náruče, aby vše šťastně skončilo v klubovně Mirkovými slovy: „Jen jsme tě, Kuliferdo, přijali do klubu – a už jsi zažil s námi dobrodružství! Kéž bys všechna další přečkal šťastněji než nešťastný Bublina, který zahynul ve Stínadlech!“

10.

Což je opět hezké a pozitivní, ale byl Kuliferda dostatečně a důstojně využíván?

To je otázkou do pranice i debaty a odpovědi se zprvu dočkáme spíš v záporné podobě. Až to vzbuzuje podezření, že Foglar sepsal příběh o získání Kuliferdy, jen aby udělal reklamu románu Stínadla se bouří oněmi slovy o úmrtí Bubliny ve Stínadlech. V příbězích Rychlé šípy na správné stopě a Rychlé šípy vracejí uprchlíky (březen-duben 1948) se Kuliferda nicméně poprvé i řádně uplatní a opět kouká ze záhlaví. Zatímco v předchozí, první části malé trilogie připomínající (aniž je to přímo přiznáno) první poúnorové emigranty ještě Foglar na psa zapomněl, dále ho sledujeme, a to na deseti obrázcích. Slintá, když se Rychlonožka zakusuje do šňůry špekáčků, vytahuje mu špekáčky nenápadně z torny, staví se na zadní při pohledu na dlouhé bidlo (s malým), čenichá na úzké skalní stezce atd. Důležitou roli získá i uvnitř epizody Rychlé šípy mají svátek (20. 4. 1948, dnes str. 219), když dojde k „pamětní schůzce u Šmejkalovy ohrady“. Foglar asi už tehdy vycítil, že bude s Rychlými šípy konec, a tak tento obávaný konec aspoň oslavil, a to prostřednictvím Rychlonožky, jenž Kuliferdu (vidíme ho na pěti obrázcích) "přistrojil" velikou a trapně holčičí mašlí.

11.

A dál? Když Rychlé šípy začaly hrát 11. května 1948 „hru o totem“ (str. 222), zase už Kuliferdu nevidíme, nicméně ve druhém dílu příběhu o hře je přece s nimi a dostává k dispozici hned čtyři obrázky. A v třetím pokračování hry, kde už se pohybuje dokonce na pěti obrázcích, plní pak Bublina konečně i nějakou podstatnější úlohu: nese Rychlonožkovi na obojku tzv. životy, lístky, které mu tam předtím připevnil Jindra Hojer.

A funguje to! „To je pes Rychlých šípů,“ konstatují Potápníci. „Asi se někde ztratil!“

Není tomu tak. Neztratil se a Potápníci za naivitu zaplatí. Udělali chybu, když Kuliferdu nezastavili, a Rychlé šípy tak díky svému psu vítězí.

12.

Hurá! Pal ale věrný a černý Kuliferda znovu na dlouho zmizí a zahlédneme ho pouze na třetím obrázku příběhu Rychlé šípy staví obojživelný vůz (str. 228) a na dvou z obrázků v epizodě Rychlé šípy vymýšlejí závody (236).

Na prvním "záběru" v Rychlé šípy na sjezdu klubů (247) vyhlíží Kuliferda, jako by uměl číst, nicméně na vlastní sjezd ho nikdo nevezme! Znovu je třikrát ke spatření v epizodě Rychlé šípy před známkařskou záhadou (252) a ke známému nedopatření dochází v trilogii epizod začínající příběhem Strýček Tadeáš Rychlým šípům (str. 258). Jak to? Kuliferda je sice vzat na tuto výpravu do přírody, pak však ho vůbec nevidíme a vzhledem k tomu, že se dlouho neobjevuje ani v žádném z dalších příběhů, na chvíli lze doputovat až k závěru, že se Kuliferdík V ONOM LESE navždycky ztratil a podlé Rychlé šípy ho snad ani nehledaly, ani nelitovaly. Omyl – a není tomu naštěstí tak, nicméně Kuliferdova situace v těchto dílech je opravdu "na potvoru" a obdobou k nové situaci Bratrstva kočičí pracky. Má to ovšem i jednoduchý praktický důvod. Dotyčná pokračování povětšinou vznikala přepracováním jiného kresleného seriálu Kulišáci, takže byli pes i Bratrstvo do děje až uměle a dodatečně dosazováni.

13.

A dál? V příběhu Rychlé šípy plní záhadnou výzvu (275) se Kuliferda zase objeví! Nejen to, hned na čtyřech obrázcích je i svižně využit, vyskočí totiž pro zprávu nahoru nad zamrzlou kašnu a získá papírek, který Metelka kupodivu LŽIVĚ a podvodně původně označil za cukříček. Ano, ano, dost možná jediné místo v Rychlých šípech, kde kronikář Jarka bohapustě lže. Ale jen němé tváři!

Nepozitivní, ba velice negativní roli má pak pejsek Kuliferda taky v díle Rychlé šípy mají v klubu jasnovidce (278), kdy ho vezmou na zimní výpravu a on Jindru strhne z úzké skalní římsy do ledové říčky. Celkem se v tomto dílu vynořuje hned na osmi obrázcích z tradičního tuctu a pro pořádek připomeňme, že se Šípy na str. 298 na říčku vrátí o velikonocích, které jsou tu poněkud zneváženy, a tentokrát se vymáchá Rychlonožka.

Následuje smrtelně nebezpečné dobrodružství se zátopou v jeskyni, jenže toho už se Kuliferda kupodivu nezúčastnil. A pak... Ne, nikdy více Kuliferdu neuvidíme!!!

14.

Tedy když nepočítám diskutabilní díl Rychlé šípy znovu do Stínadel (Mladá fronta 1989), kde se, pravda, mihne dokonce hned třikrát, nicméně osobně toto "pokračování" nepovažuji za příliš regulérní část Rychlých šípů, protože přece jde o jasnou adaptaci úvodu ke knize Tajemství Velkého Vonta a sami uznejte, že Čermákovy komiksové adaptace Záhady hlavolamu a Stínadel (tady navíc scénář nepsal Foglar, ale malíř Vladimír Pechar) do seriálu Rychlé šípy taky nepočítáme!

15.

Co říci závěrem a jaké vyvodit postřehy? Mne bádání nad Bublinou, Kuliferdou i ostatními každopádně přistrčilo až na pokraj pozoruhodné teorie, i slyšte. Jak poslední Kuliferdovo vystoupení, tak i poslední vystoupení Dlouhého Bidla v seriálu je shodně ukončeno pádem do vody v kašně. Ano, možná je to náhoda, nicméně co když tím opravdu cosi vyjádřilo i Foglarovo podvědomí? A ptejme se: Nepozbyl snad Foglar jako kluk cokoli v nějaké pražské kašně? Co když pozbyl – a co když si pak už vždy podvědomě propojoval definici slova KONEC s nějakým podobným vodním zdrojem? Že je to křečovitá představa? Hm, ale znáte prastarou fotografii Foglarových rodičů u pumpy? Neví to jistě, ale možná to je jediný snímek, odkud znal Foglar otce. I kdyby ne, určitě ale znal tatínka z té fotografie nejdůvěrněji a když ve svém seriálu končil s Kuliferdou a později i s Bidlem, tak se mu zkrátka pokaždé při pomyšlení na slůvko NAPOSLED vynořila před oči ta pumpa. Ano, ta, z níž se ale z čistě praktických důvodů vždycky stala kašna. Nu, a právě v příběhu o vymáchání Dlouhého Bidla v této kašně figuruje navíc úplně poprvé i tatínek Dlouhého Bidla!