Ivo Fencl: Večerníčková nostalgie (ale i strohá fakta)

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

1.
Má generace (narodil jsem se 16. dubna 1964) je na fous tak stará jako večerníček a chtě nechtě jí utkvěla sedmdesátá léta, hlavně začátek, i z večerníčkovského hlediska!
V tomto smyslu nelze nevzpomínat v dobrém, i když je dnes trendem opak ("dusivá normalizace"), a řekl bych, že (dokonce) až do roku 1976 to mnohde "šlo", a teprve rokem 1977 se – snad i v souvislosti s Chartou – přitáhly otěže a nastal určitý počet let označitelných jako nuda. Nechme však politiky a KDO by v dobrém nevzpomínal na dětství? Oliver Twist? Tím jsem nebyl a umím si představit, že třeba zrovna vaše dětství v sedmdesátých nebylo košer a fajn, ale mně se mé dětství líbilo: a teď uskutečněme malou medicínskou odbočku.

2.
Je-li dítě postiženo kupř. určitou formou autismu nebo tzv. Aspergerova syndromu, stačí mu vždycky ke štěstí málo a daleko méně, než dítěti extrovertnímu. V obecném smyslu ale je autistou KAŽDÉ děcko! I já jí byl – a stačilo tenkrát TAK málo! Bohužel nebo bohudík jsem vyrůstal ve značné izolaci, a to dvojnásobné. Ta rodinná byla umocněna "rezervací" společenskou, v níž jsme často nevědomky vegetovali, ale jsou děti, které izolace spíše ještě nabíjí, věřte mi, a tak jako já vám i po letech vylíčí nejhezčí vzpomínky.
Nejen ale vzpomínky na život, z logiky věci spíš vzpomínky na sny, a tedy na fiktivní hrdiny, knížky, filmy, televizní pořady... Coby kluk jsem se k tomu všemu upínal, pohlcovalo mě to a četl jsem sice rád, nicméně už náležím do generace ryze televizní. Televizi jsme v čase mé první třídy postavili do kouta kuchyně (:-) a byla sice černobílá a většinu dne vysílala jen monoskop, ale pohltit mě dokázala vždy stoprocentně a mimochodem, pamatujete vy si, co jste jako vůbec první viděli v televizi? Já sice ne, ale pamatuji si, co jsem prvního uviděl v této televizi naší rodiny, v té kuchyňské (horolezecký výstup).

3.
Přejděme k tématu večerníčků, kteréžto slovo se dnes už jednoznačně píše s malým V, ale cítím jako nutnou ještě jednu odbočku. Přijde mi zvláštní a asi i vám, jak se zrychluje vnímání času, zatímco stárneme. Je to – i není banální a vzdálenost mezi roky 2000 a 2010 je mi už takřka nulou, ale ta dálka mezi roky 1970 a 1980!!! Mezi nimi se mi dodnes rozkládá svět.
Ne. Celé světy. Jak jinak ale totéž desetiletí asi vnímala má babička narozená roku 2008! říkám si, a právě s ní jsem často v podvečer usedal před magický vynález, ona sňala dečku splývající přes obrazovku, a nastal večerníček.

Vůbec první jsem viděl už koncem let šedesátých u babiččiny sestry-sousedky "za plotem" a šlo, jak jinak, o Rumcajse. Od té rumcajsí doby jsme ovšem všichni, jak tu sedíme, vstřebali ještě večerníčků značnou škálu, a nekonečný seriál nekončí, nicméně už to dnes, uznejte, není úplně ono. To tenkrát... Rok byl stoletím a jak pravěkou vzpomínkou pro mě v páté třeba třídě základní školy (1975) byly už večerničky, které jsem "kdysi, pradávno" sledoval ve třídě první (1970)?!?! A později, když jsem roku 1982 přišel z Plzně na vysokou do Prahy, setkal jsem se již u mnoha spolužáků s typicky dobromyslným vzpomínáním na "prastaré" večerníčky a jak rádi jsme je vylupovali z obálek paměti (a z počátků svého světa!)
Přitom ještě několik roků předtím, když nám bylo čtrnáct, prošli jsme si i chvílemi pohrdání k čemukoli Lovec Pampalinidětinskému. Ve dvaceti bylo ono pohrdání překonáno, ale vzpomínám, jak mě i překvapovala ona svolná blaženost mé vlastní generace, když mohla debatovat o večerníčcích. Také mne se zmocňovalo ono nadšení a kdopak vyjmenuje večerníčků a jejich hrdinů víc a správně k sobě večerníčky a hrdiny přiřadí? Ano, ano, ironie se nosila, ale něžně blahosklonná. Typická terapie návratem a ještě na vojně jsme veliteli družstva přezdívali (lovec) Pampalini, tedy jestli vám to něco říká, a tutéž nostalgii bryskně podchytil i hračkářský průmysl a stala se i zdrojem fascinujících pexes. KOLIK PŘESNĚ těchto večerníčkovských pexes bylo dodnes kde vydáno, je kardinální otázka, kterou vznáším, aniž znám odpověď, nicméně nějakou tu disertační práci s titulem Pexesa s večerníčky bych si moc rád přečetl, vážení přátelé televizních večerníčků.

4.
K věci. Vůbec první pohádky večerníčkovského typu Československá televize vysílala už roku 1963 a začalo to, tuším, seriálem Jak sluníčko rozdávalo stíny z pera Ljuby Štíplové alias a později hlavní scenáristky "knihovničky Čtyřlístek". Pod názvem Stříbrné zrcátko se však tenkrát předchůdci večerníčků vysílali pouze v neděli a jeden čas se snad i s tím muselo přestat, aby se dotvořily zásoby. Už od 2. ledna 1965 však se uznalo, že děti potřebují rituál a... Pokračováno mělo být zcela pravidelně, výtvarník Radek Pilař nakreslil figurku Večerníčka, skladatel Ladislav Simon složil známou znělku a od léta 1965 začal kluk Večerníček zdravit nestárnoucím hlasem Milana Citavého.
Radek Pilař usadil hrdinu, jak víme, na houpacího koníka, který se po chvíli změní v autíčko a nakonec v cirkusovou jednokolku, přičemž toto pořadí zůstává i dnes nezměněno, i když se Pohádky ovčí babičkymalinko změnila třeba čepice složená z denního tisku. Ještě se znělkou Branek, bodů, vteřin (sekund) šlo léta o dvě skladby naprosto v televizi neumírající, ale nic není totální, takže i večerníčkovská byla brzy překreslena (když se přecházelo na barvu) a dnes je i zkrácena. Televizi však zní.
Zmiňoval jsem dílo Ljuby Štíplové, ale opravdu prvním ryzím večerníčkem se staly až Pohádky ovčí babičky vyprávěné paní Jiřinou Bohdalovou. Živě si vybavuji, jak jsem jako kluk počítal ty beránkem likvidované vlky a jak mě tvůrci vypekli. Vlci sice byli v každém dílu zlikvidováni, vynořili se ale nazítří a to mě hnětlo, anžto nešlo poznat, zda jsou jen záhadně vzkříšení anebo jsou groteskově nesmrtelní anebo jde o posily. Vypadali pořád stejně.
První díl tohoto legendárního seriálu šlo vidět už 4. září 1966, což si dnes dobře připomenete i díky záslužným stránkám Roberta Štípka.
Jiřina Bohdalová se tímto večerníčkem proslavila, ale časem namluvila navzdory remcání logopedů i některé další a hlavně Čtvrtkovy Pohádky z mechu a kapradí s Křemílkem a Vochomůrkou, které počínaje 6. říjnem 1968 dosáhly 39 dílů, přičemž se další dvě třináctky objevily v letech 1971 a 1979. Namluvila ale ještě i nedávného Šrutova Pavoučka Páju či dávnou "duchařinu" Strašidýlko Fanfulínek, což byl jakýsi "český Randall a Hopkirk, ale pro mimina". Maňásek či loutka Fanfulínek se uměl udělat neviditelným a mátl tím další postavy představované živými herci a třeba šoférovi náklaďáku a závozníkovi vysrkl brčkem limonádu.

5.
Hlas-legendu po sobě, pravda, zanechali i další, například Jiří Hrzán alias spolutvůrce Říkání o víle Amálce (poprvé odvysíláno v lednu 1975) a letos znovu reprízovaného Kodýtkova detektivního seriálu (září-říjen 1971), což byl večerníček zcela hraný. Nyní se ale podívejme na bezpočet večerníčkovskýchKocour Mikeš adaptací předem už známých knížek.
Ono adaptování snad nejlépe ilustruje práce s díly malíře a spisovatele Josefa Lady a máme dnes seriály O Mikešovi (25 dílů z let 1978-81), O chytré kmotře lišce (13 dílů přišlo prvně v listopadu 1983), Bubáci a hastrmani (26 dílů z let 1999-2005) i Učedník kouzelníka Čáryfuka (7 dílů z 1.-7. března 1986). Ano, Čáryfuka napsal Antonín Zhoř, to je fakt, ale Lada ho ilustroval.
Večerníčku ovšem posloužili i klasičtí Karafiátovi Broučci. Osmidílná verze objevila se už zjara 1967 a "remake" obnášející 21 dílů vyrašil na přelomu let 1995/1996 a 2000/2001. Souběžně pak vznikl i další večerníček těžící z dávné a zapomenuté Týneckého knížky Na pasece a devět částí Dobrodružství na pasece bylo poprvé odvysíláno v listopadu 1998.
Mezi dalšími adaptacemi pak bodovala kupř. Pučálkovic Amina alias žirafa - vymyšlená kdysi pro knížku hercem Jiřím Plachtou, ale zvečerníčkovaná až pro prosinec 2004.
Ujali se i Poláčkovi Edudant a Francimor (Z deníku žáka III. B), a to nejprve v podobě sedmi dílů (1993-94), pak dalších šesti dílů (1996) a konečně třinácti posledních dílů (podzim 2003). Takto postupně vznikala řada seriálů. Zpracován byl i Vančurův Kubula a Kuba Kubikula (sedm dílů z přelomu let 1986/87), i Neználkovy příhody, jejichž sedm z Ruska dovezených částí o letu balónem, ale nejen o tom, se poprvé vynořilo v listopadu 1973.
Podle známé švédské knížky Selmy Lagerlofové vznikla i sedmidílná adaptace Nils a divoké husy z dubna 1998 a ze Sovětského svazu, stejně jako Neználek připutovala sedmidílná adaptace Čukovského zpracování anglické Loftingovy knížky Doktor Bolíto z listopadu 1975.
Jinou adaptací - známé americké Hughesovy pohádky - stal se pak sedmidílný Velrybí domov (listopad 1990) a verzí mé oblíbené knížky od Poláka Ludwika Jerzy Kerna Podivuhodný příběh Ferdinanda Nádherného (1963, česky 1968) jest sedmidílný večerníček z ledna 1994 Nádherný sen Ferdinanda Nádherného. Ne úplně zdařilým se stal Týrlové remake jejího vlastního válečného Ferdy Mravence (1977), ale co?! Dnes je neúspěch už dozajista přebit ještě "podivuhodnějším" Ferdou německým, neboť už zesnulý Ondřej Sekora mladší prodal práva na tátova Mravence německému výrobci a ten se nezachoval zrovna pietně.
Adaptováni byli dále Nezvalovi Anička Skřítek a Slaměný Hubert (7 dílů z prosince 1983) i dnes už také klasická Neumannova knížka Pohádky o mašinkách (10 dílů z října 1987) a adaptacemi jsou i Nepilův Já Baryk (kniha vyšla už roku 1977, tucet večerníčkovských dílů je z jara 2002) či Štuclinka a Zachumlánek (deset dílů z dubna 1999, kniha ale vyšla už roku 1994) anebo Makový mužíček (sedm dílů z prázdnin 1982). Knížka o Makovém mužíčkovi sice, pravda, vyšla Františku Nepilovi až roku 1985, nicméně časopisecky už před večerníčkem - na pokračování jsem si o tomto Makovci čítal v Mateřídoušce již právě počátkem let sedmdesátých...

6.
Došlo v naší komiksu nepřející zemi i na adaptace komiksů? Došlo, a to logicky hlavně těch ze Čtyřlístků, a příkladem může být Medvídek Sněhůlek (sedm dílů z listopadu a prosince 1981, dalších šest dílů v září-říjnu 1986), který ve Čtyřlístku vyšel v sedmi pokračováních už v letech 1974-75.
Čtyřlístkovské bylo ovšem i Dobrodružství Péti Světošlápka (7 dílů z podzimu 1979), přičemž ale dodejme, že starší Pohádkový zeměpis Péti Světošlápka nebyl ještě součástí večerníčků (ale, tuším, ranních Pohádkových dívánek uváděných Štěpánkou Haničincovou).
Třináct dílů Kafkova Hupa a Hopa (tedy dvou opičáků na moři, Rumcajskamarádů kormidelníka Rybičky) je z jara až léta 1972 a ve Čtyřlístcích číslo 27, 29 a 31 vyšlo totéž zkráceně roku 1973. Hrnčířův vynálezce Semtamťuk fungoval ovšem ve Čtyřlístku už celá desetiletí, než se dostalo i na sedm televizních pokračování Kamarádů pana Semtamťuka ze září 2001. Ze Čtyřlístků dále přišli i Káťa a Škubánek (26 dílů z prosinců 1982 a 1984, z ledna 1990 a z jara 1996), Kosí bratři (třináct dílů z listopadu a prosince 1980 plus třináct z prosince 1982) a sama paní Štíplová napsala i známé příběhy koťat Macourka a Cancourka, zatímco hlavní její čtyřlístkovští hrdinové Myšpulín, Pinďa, Fifinka a Bobík do ČsT vůbec nesměli.

7.
Pro večerníček samozřejmě celou dobu vznikají i původní, anebo relativně původní díla.
Tak třeba seriál Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka (leden 1972) lze tak označit a jistě i jeho pokračování z přelomu roků 1974/75. Už nevím, zda i další pokračování Hurvínek vzduchoplavcem (pojmenované podle ústředního ze sedmi dílů z 1.-7. 12. 1997.
A co ještě víc? Toronto Tom – kocour z Ameriky obnášel sedm dílů (podzim 1999) a šest dalších z října 2001, namluvil je Jiří Lábus. A máte rádi Svěrákovy Radovanovy radovánky? Jsou z března 1989 a sice vyšly už dvakrát knižně, ale... až dodatečně.
Samozřejmě pak nelze nepřipomenout Jiránkova Boba a Bobka (dnes už 91 dílů, prvních třináct odvysíláno roku 1979, o osmi sériích podrobněji zde) a oba králíky, jak víme, propojuje se starším už Šalamounovým a Čechurovým Maxipsem Fíkem hlas herce Josefa Dvořáka.
O Fíkovi, který se poprvé vynořil v květnu 1976, se lze podrobněji dočíst např. zde

8.
I druhý "mistr fóru" vedle Jiránka, totiž Vladimír Renčín to ovšem zkusil - a vznikl cyklus O zvířátkách pana Krbce (13 dílů z přelomu let 1980/81). Snad nejvíc trvalek však vzešlo z kraťasů určených původně pro kina. Tak třeba Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce... je toho důkazem a toho původu.
Medvědi, kteří se potkali u KolínaI seriály O krtovi (37 večerníčkovsky uvedených dílů se objevovalo od jara 1975 až do prosince 1998) či medvědí Pojďte, pane, budeme si hrát - známé i jako Potkali se u Kolína, jak se ovšem jmenuje jen první díl.
Filmového původu je i kreslená série Dorotka (deset dílů z let 1977-84) s "památnou" účastí Karla Gotta a přiloudali se z kin vlastně i Pat a Mat (23. 11. 1982) ze seriálu A je to!
A ovšem, Macourkovi a Bornovi Mach a Šebestová (13 dílů z let 1982-86 a dalších 13 z prosince 1999). Filmového původu je i skvělá Trnkova Zahrada alias další adaptace, ale odskočme si ještě jednou do let šedesátých. Jak že to v dětských hlavičkách a před dětskýma očima začínalo?
Takto: Večerníčky byly zprvu vysílány třikrát týdně: v úterý, ve čtvrtek, v neděli.
"Šly" ale vždycky tři seriály najednou, každý měl rezervován svůj den, a tak třeba už zmíněného Rumcajse (čteného zpočátku Karlem Hogerem) se děti dočkaly vždycky jen v neděli. Prvních třináct rumcajsích dílů (1967, ale jen do roku 1984 vzniklo dílů 78) mohlo tudíž v poklidu běžet celý čtvrtrok (5. 11. 1967-11. 2. 1968)!!!

9.
Vodník ČesílkoVáclav Čtvrtek, když už jsme u něj, vůbec září. Dodnes. Stal se králem večerníčků a hle: O vodníku Česílkovi (13 dílů z dubna-června 1968), Cesty formana Šejtročka (sedm částí z přelomu let 1993/94), O makové panence a motýlu Emanuelovi (přelom roků 1972/73), O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi (sedm dílů z konce roku 1978 a šest z května 1980), Malá čarodějnice (14 dílů z listopadu 1984), O vepříku a kůzleti (poprvé vysíláno v prosinci 1970, ale šlo už předtím o seriál rozhlasový).
Dnů dětem zasvěcených přibývalo, až plonkové byly jen soboty a pondělky, a pak už jen pondělky a - roku 1970 - padly i ty. Od té chvíle neprošel až dodnes den bez večerníčku, s výjimkou televizní stávky či dnů "pokažených" politickými projevy a Méďa Béďanapř. při vstupu do EU dětem večerníček uzmul sám Václav Klaus. Nu, vše to je hezké, ale největšími legendami, k nimž mám také namířeno, stejně zůstávají večerníčky jen se mihnuvší. A konkrétně?
Legendou se mi zdá být především "skvěle namíchaný" seriál Pes Filipes a spol., v němž se s titulním hrdinou střídaly dvě myši Pišta a Fišta i slavný Méďa Béďa.
Poprvé bylo vysíláno 26. ledna až 5. října 1969, přičemž jeden díl byl přifařen ještě 13. 8. 1970. Zvláštností téhle míchanice se stalo to, že hrdinové byli na obrazovku vpouštěni střídavě a po třech dnech. Kdyby to tak nebylo, vznikly by následující série, přičemž tituly jednotlivých dílů vypisuji pro nostalgiky:
Filipes šerifem, Filipes policistou na dálnici, Filipes a zloděj dobytka, Filipes honí lupiče, Filipes a havrani, Filipes pronásleduje gorilu, Filipes se učí kokrhat, Pes Filipes na lovu lvů, Filipes požárníkem. PiPes Filipesšta, Fišta a Strašidla, Pišta, Fišta a myšozmar kocoura Fousa, Pišta, Fišta a pes Bojsa, Pišta a Fišta se učí létat, Jak Pišta a Fišta vyzráli na myšolap, Pišta a Fišta a návštěva z kosmu, Pišta a Fišta a pirát Kruťas, Pišta a Fišta se učí judo, Pišta a Fišta zachraňují Fouse, Pišta, Fišta a Fous mladší. Méďa Béďa si hraje na Indiány, Méďa Béďa leteckým instruktorem, Méďa Béďa a zlý vlk, Jak se Méďa Béďa proslavil, Méďa Béďa a lovec medvědů, Méďa Béďa na útěku, Méďa Béďa a honicí pes, Méďa Béďa se ukládá k zimnímu spánku.

10.
Vzpomínám, mimochodem, jaké safraportské rozčarování v této souvislosti způsobilo po převratu uvedení Médi Bédi - v dubnu-květnu 1993. Oho! Šlo o úplně jiných třináct filmů!
Jako večerníček bylo ovšem v popřevratových časech odvysíláno i šestadvacet Tomů a Jerry, přičemž první třináctka už 24. listopadu až 6. prosince 1989 a druhá v listopadu 1994.
Další legendou stali se dávno předtím Bolek a Lolek, v Polsku dodnes zbožštění, a vraceli se později až Tom a Jerryinflačně, prvně však přišli prostřednictvím třináctidílné série Bolek a Lolek na prázdninách (říjen 1975), a pak i tuctu dílů Bolek a Lolek vyjíždějí do světa (leden 1976).
V těchto dílech vtáhli Bolek a Lolek děti socialistické rezervace až do Kanady, do Austrálie, do Polynésie, pouště Gobi, Bengálska, Arábie, Argentiny, do tehdy olympijského Mexika a na Kilimandžáro. Následovaly mj. Pohádky Bolka a Lolka, což znamenalo tucet filmů z jara 1977, ale Červená Karkulka byla, nevím proč, odvysílána až v srpnu 1985. Tyto příběhy zahrnuly mj. i pohádky Ošklivé káčátko, Zlatá rybka, Popelka, Perníková chaloupka, Sněhová královna, Paleček a Aladin.

11.
Tolik dárek z Polska, ale pro večerníček byl využit i sovětský filmový seriál Jen počkej! Pět prvních dílů se vynořilo už roku 1974 (kdy mi bylo deset let) a za víc než deset let dalších došlo v televizi teprve i na zbytek první třináctky (znali jsme ji však z kin). Kalimero
Nu, a vzpomínáte někdo ještě i na skuhrající italské kuře Kalimera?
Či poutavou adaptaci Leemingovy knihy Král čmeláků? Anebo nešlo o adaptaci této knihy?
Nevím to jistě, ale domnívám se, že šlo. Jen matně už si však pamatuji tento nikdy nereprízovaný švýcarský seriál česky uvedený jako Honzíkova dobrodružství.
První z tří sérií (po 13 dílech, první listopad-prosinec 1974) líčila příhody zmenšeného chlapce u včel a jeho střetnutí s vosami, druhá ze sérií (srpen-září 1975) ho postavila mezi mravence a finální třináctka (listopad 1975) líčí jeho střetnutí se strašlivou Tsetsebabou.
Ano, je to tak, i nápad adaptovat Včelku Máju vyšel zpod vlivu tohoto báječného seriálu. Jak rád bych ho viděl znova, ale po čem cítím ještě hlubší stesk? Nu... Víte, máme dva Saturniny. Jirotkova... a seriál o kačerovi, ano, ten s pravými zvířaty-herci. Vznikl ve Francii - a dávno před obdobně dělanou Čapkovou Dášeňkou (sedm dílů koncem roku 1979) i před chaloupkovskou inflací vlčat, medvědů, vyder... Už tenkrát... zněla ta písnička, česká verze jejíhož textu začíná: Hej, hop, už to letí, páni, dámy, děti, už to začíná, Saturnin vás vítá a s ním Rezka hbitá, kdo chce, ať se přidá k nám.
Na YouTube ovšem písničku nenajdete, ale pár dílů Saturninových dobrodružství ano. S nimi i Rezku, zlou. Byla to hbitá fretka mého dětství a hlavní záporačka.
A kačer Saturnin? V písničce sliboval "Já vás všechny pobavím!" a že "Hned budem dobří známí, vzhůru, volá Saturnin," a nadchla mě zvlášť druhá řada se záhadologickým dílem, kdy kačer v egyptském bludišti a pyramidě objeví mimozemskou kačeří loď. Jakákoli repríza naneštěstí kdesi uvízla po zániku výrobní společnosti, věřím však přesto, že se... ještě dočkáme. Vězte, že první díl Saturnin hasičem jsme viděli už 19. 10. 1971 a následovaly: Saturnin a generál Zima, Saturnin a strašidelný hrad, Saturnin listonošem, Saturnin a strýček Mráz, Saturnin ornitologem, Saturninův dálkový let, Saturnin dědí, Saturnin lékárníkem, Saturnin a jeho bratranec, Saturnin a zvony a Saturnin na venkově (4. 11.).
S odstupem tří let pak ještě přišli i Saturnin náměsíčníkem (13. 2. 1974), Saturnin a kouzelník Lermin (14. 2.), Saturnin a krásná Majda (15. 2.), Saturnin a zámek ve Skotsku (17. 2.), který vychází z třetího dílu Fantomase, a Saturnin a Zlatá hora (18. 2.).

12.
Obdobnou vzpomínkou jsou suše vtipkující vynálezce Viktor doplněný vždy věrným fámulem Horácem.
Horác býval od Viktora bit (anebo jen jednou?) a Viktor před tím výpraskem diskrétně, avšak i pokrytecky stáhl roletu umístěnou přiznaně mezi ním a námi dětmi. Od kterého státu však Československo tenkrát koupilo toto třiadvacetidílné dílko? Netuším a ani z večerníčkovských stránek to není patrno. Jen díky nim však můžete zpětně dohledat, kolik vám přesně bylo let, měsíců a dní, když jste viděli ten který díl Viktora a Horáce. První měl u nás premiéru (i derniéru) vpodvečer 22. 1. 1975 a jmenoval se Vejce. Poslední Vzduchový polštář dávali 31. 10. 1976. Seriál byl vysílán s pauzou a poslední čtyři díly přišly až s odstupem. Ostatní části se jmenují Snímek ze safari, Velryba, Sen, Neviditelná zeď, Lev, Kachna, Strašidlo, Pero, Létající dům, Hudba, Robot, Pták nelétavý, Kouzelník, Jak uspořit, Tuleň, Mrak, Raketa, Letadlo, Zmizík a Palačinky.

13.
Reprízy se oproti Viktoru a Horácovi DOČKAL seriál Rodina Nessových (13 dílů, 1.-7. dubna 1987, 4.-7. února 1988 plus díl Bludiště z 21. 9. 1994).
Je to, mimochodem, snad poslední večerníček, který mě ještě upoutal, a to nejvíc dílem kompletně stvořeným prodlouženou písničkou-znělkou. Skoro souběžně s tím seriálem jsme ve zdejší kotlině ale vytěžili i yettiho, jímž se stal Čechurův Hugo z hor (8 dílů z dubna 1988), nu, a pan "Fík" Čechura pokračoval i jako tvůrce seriálů Medvěd Nula Devět (7 dílů odvysílaných 1.-7. 9. 1989) či Robot mezi námi (7 dílů ze srpna-září 1991). A co týká dalších zahraničních "trháků"?
Nelze jistě nevzpomenout francouzské dvojky Tip a Tap, která se do dětských osrdí prvně zahryzla v dubnu 1979 (13 dílů) a znovu v září téhož roku (další třináctka). Proběhl však televizí i zajímavý polský příběh Únos Baltazara Houbičky (červen až červenec), výjimečný toť případ, kdy se vůbec nejednalo o epizody, ale jedinou a na kousky jen porcovanou "story".
Minulý režim se ale, pravda, trochu podepsal i na večerníčcích. Jednak na občasné nedějovosti, jednak... na tvůrcích samých, a tak třeba Božena Šimková musela Krkonošskou pohádku prezentovat pod propůjčeným jménem (od 30. 4. do 7. 5. 1974 šlo prvních sedm dílů, 5. až 10. 2. 1978 dalších šest, 27. 2. 1981 přibyla další epizoda a 27. 1.-1. 2. 1986 ještě šest dílů).
Cyklem Kašpárek, Honza a drak (sedm dílů 21.-28. 5. 1975) otřásla zas emigrace Jana Třísky a namluvil jej proti původnímu pláni Luděk Munzar.
A Putování za švestkovou vůní (13 dílů z přelomu let 1998/99) alias seriál se skřítkem Pitrýskem? Předloha je z pera jiného emigranta Aškenazyho, a tak seriál mohl vzniknout až roku 1998, což je o to smutnější, že okolo roku 1980, kdy Aškenazy ještě žil, byly naší televizi náměty s šotky a skřítky nabízeny... inu, jak na běžícím pásu.

14.
Mnohé vůbec nejstarší večerníčky už asi nikdy nikdo zpátky nevykutá a netuším třeba, o čem byl třináctidílný Pardoubek a Žambourek z dubna-června 1971.
Disponuji zato aspoň matnou vzpomínkou na Pohádky z papíru výtvarníka Miloše Nolla (sedm dílů z jara 1971), které jsem znal souběžně i z měsíčníku Mateřídouška, už zmíněného. Nu, a Dobrodružství veverky Zrzečky (sedm dílů z října až prosince 1969) jsem zahlédl aspoň v repríze - a zaujalo mě moc.
S nostalgií vzpomínám i na Pilařův (Radkův) večerníček Kluci, pozor (sedm dílů z ledna 1974 a dalších pět ze srpna 1976), ale mám, víte, i trapné mezery.Včelí medvídci
Tak např. jsem nikdy nevstřebal veleznámé Příběhy včelích medvídků (13 dílů z přelomu roků 1984/85) a natož pak jejich sedmidílné pokračování z prosince 1994. Ale ani seriál Jája a Pája (sedm dílů z ledna 1987, šest dalších z přelomu let 87/88, sedm dalších v říjnu a listopadu 1995 a ještě pět v roce 1998) mě nezastihli v pravém věku. Buď jsem už byl na vojně... anebo s myšlenkami... zkrátka někde úplně jinde.
Jako na zpola loutkovou - napůl hranou záležitost vzpomínám ale živě na pradávné zpracování Pinocchiových dobrodružství z ledna 1973.
Hráli tu loutky i živí herci a místy to byl až trošku horor!
Hned po večerníčku jsem musel začátkem let sedmdesátých povětšinou na kutě, a přece ne vždy a hned a chtěl jsem, ba musel ještě vidět i další znělku, tzv. očičko. Co to bylo? Grafický úvod večerních zpráv. Tu vlastní relaci PO OČIČKU jsem už ale vidět nechtěl, ani mě to nenapadlo, a stojí tu za další připomínku, že i dnes zůstávají večerníčky před zprávami, i když ne tak natěsno. Ne tak blízko zprávám jako byly tenkrát. A taky dnes už bez moderátorů Miloše Frýby a Alexandra Hemaly...

15.
Abych ale už skončil, tak nejradši mám dodnes Rumcajse, a pak příběhy O klukovy z plakátu (sedm dílů z 8. 1. až 19. 2. 1970 a dalších šest z prosince 1975 plus ještě třináct z června 1983), kde mě moc příjemně strašil zlověstný Pán s vysavačem (díly 2, 4, 6), a zvlášť čtvrtá část Ztratila se písmenka odehrávající se v dunivých útrobách vysavače mě i dnes (a na DVD) fascinuje a jsem rád, že toho chlapa s vysavačem a ulízanou pěšinkou nakonec přelepili.
Miluji však i Beránka a ovečku, jak jsem jim říkal, a hned potom, co je odvysílali, jsem každý den o dva roky mladší sestře Evě vyprávěl večer co večer i další oveččina dobrodružství. Ovečka ovečíčka... se to jmenovalo. Nicméně... Nicméně naprostým číslem jedna mi určitě už navždycky zůstanou Štaflík a Špagetka, přesněji řečeno prvních jejich třináct dílů ze 14. 11.-1. 12. 1971. Alias...
Alias návod, jak si postavit útulný domek, když vám předtím parní válec rozmáčkne (psí) boudu. Nu, podle tohohle seriálu jsem dokonce i nakreslil komiksovou knížku a ještě ji mám, ale místo padoucha-vrány u mne funguje padouch-krokodýl. Lépe se totiž kreslil.
A původní pejsci, nebo snad pes a fenka (otázka!!!)?
JIM bych i dnes odhalil sochu.
I když, pravda, ta druhá třináctka dobrodružství z listopadu a prosince 1992 už mě nebere, a to je na rozdíl od té první barevná. Že by to bylo věkem?
Asi. A to je všechno. Tedy vlastně ještě ne. Ještě... Dobrou noc, strýčku Fido! Dobrou noc, děti! 

OHLASY NA ČLÁNEK

Děkuji pane Fencl,
jsem ročník 1961 a tak jste mi mnohé připomněl. Konečně jsem se letos dočkal - po téměř 40 letech - opakování Kodýtka. Stejně tak vzpomínám na Pardoubka a Žambourka - byli to dva čertíci, lumpíci. Nejhorším večerníčkem byl Já a můj pes - o vánocích 1971. Byla to pantomima Ladislava Fialky a také už ji neopakovali.
Také si pamatuju O Vítkovi a Majdalénce, to bylo tuším v roce 68 okolo Mikuláše, Bertíkův pohádkový zvěrokruh, Pohádky tety Boženky (Jitka Frantová to uváděla, po 68. emigrovala a tak proto tuším i skončil malý robotek Emil), O pradědečkovi...
- tyto české večerníčky také televize neopakuje, neopakovaný zahraniční byl také mj. Pepa Bublina a Kozlík Matěj, co spěchal do Kapustova, do té "země vytoužené"...
Ptejme se v České televizi, kterou i naše rodiče povinně platili a v archívu to musí být: PROČ to není uváděno?

S pozdravem
Ivo Novotný, 6.12.2009 

Dobrý den pane Fencle,
 
velice Vám děkuji za Váš článek o starších Večerníčcích z 5. 12. 2009. Velmi mi pomohl v mém pátrání po kořenech českých Večerníčků a taky při doplňování do databáze seriálů na SerialZone.cz. Některé z těchto Večerníčků jsou již nedohledatelné, a i když já osobně jsem ročník 91, z uvedených si pamatuji maximálně polovinu. A právě proto směřují mé díky k Vám, protože Váš článek aspoň souhrnně mapuje to, co je jinak velice rozkouskované po celém internetu. Starší seriály jsou dnes již velice opomíjeny a některé nenávratně ztraceny (jmenujme například Tři chlapy v chalupě, z nichž se dochovaly tak tak tři díly) a Večerníčky jsou to, co patří do české klenotnice výtvarného a filmového umění a mělo by zůstat zachováno. I když jste neuvedl všechny Večerníčky (například Ferda Mravenec byl natočen mnohokrát, a nejedná se jen o tu západoněmeckou verzi), Vaše práce zaslouží velkou pochvalu a obdiv. Uvádíte informace, které jsou již dnes opravdu nedohledatelné a v tom je vaše práce neocenitelná.
 
Doufám, že v případě dotazů ohledně tohoto tématu se na Vás budu moci obrátit.
 
S pozdravem a přáním pěkného dne
Roman Lelek, 8.6.2012

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 12. 2009.