Všichni jsme čtenáři, ne každý však vyhledává knihy technické, odbornou literaturu (ale pozor, sem patří také architektura, památky a péče o ně, atd.), a přesto vám všem doporučuji návštěvu, které nebudete litovat.
Rázem se ocitnete v moderním nevyumělkovaném, ale důkladně promyšleném kulturním prostředí, jaké vás obklopí ve zcela nedávno otevřené Národní technické knihovně v Praze – Dejvicích.
Ano, je to ten rozsáhlý areál, v němž na vysokých školách technického směru (od strojařů až po jaderné fyziky či chemické technology a budoucí inženýry informačních technologií) studuje v současné době 20 000 našich i zahraničních posluchačů.

Právě v tom byl záměr investora, architektů a budoucích uživatelů, aby zde uprostřed studentského města byla postavena největší technická knihovna v naší zemi s kapacitou kolem 1,5 miliónů knih (v tom 10 000 titulů různých periodik, knihy, časopisy, vědecké práce, normy, informace o firmách, noviny, a to jak v tištěné, tak v elektronické podobě), aby sem měli její uživatelé a čtenáři velmi blízko.
Sluší se uvést alespoň názvy firem, za nimiž se skrývají desítky jmen tvůrčích osob, které se na tomto skvostu podíleli: Projektil Architekti s.r.o. (architektonický návrh a spolupráce na projektu), Helika a. s. (projekt), Sekyra Group Real Estate (zhotovitel) a Metrostav, a. s. (vedoucí sdružení dodavatelů). Umíte si představit více než 38 tisíc metrů čtverečných užitkové plochy? Přesně tolik ji tito stavitelé spotřebovali – ale pozor: na půdorysu pouhém 70 krát 70 metrů! Celá budova stojí na masivních betonových sloupech, které jsou uvnitř viditelné.

Při její výstavbě se podařil rekord: začala v říjnu 2006 a své komplexní služby veřejnosti nabízí od poloviny září letošního roku 2009. Přestěhovali ji sem z historických objektů pražského Klementina, soustředili zde knihovní fondy z ostatních vysokých škol, našlo se i místo pro městskou knihovnu šestého pražského obvodu, a konečně tady sídlí i České národní středisko ISSN (International Standard Seriál Number – ano, to je to pracoviště, které přiděluje číselné kódy každému periodiku a každé knize kdekoliv na světě, kde takových středisek je už 85).
Kromě moderních architektonických prvků na vysoké úrovni, které jsou na první pohled zjevné, zahrnuje i zařízení skrytá, například taková, která šetří energii, optimálně akumulují teplo a zacházejí s chladem. Totiž - některé vzácné technické tisky (a těch je zde mimořádně velké množství) vyžadují stabilní teplotu, udržovanou po celý rok.

            

Čeho si všimnete nejdříve, když stojíte v atriu s pravoúhlým půdorysem, spatříte betonové stěny, které zdobí přes dvě stovky avantgardních kreseb (připomínají komiks) od výtvarníka a novináře rumunského původu – jmenuje se Dan Perjovschiho. Jak on tu naši „náturu“ vystihl skvěle! A rozumí jí hned každý cizinec, protože symbolika je mezinárodní. Jak mu to trvalo dlouho? Prý jen tři neděle, ale „máknul si“.

Naši zájmovou skupinu provázely dvě mladé dámy (z celkového počtu 160 zaměstnanců). Zdá se vám to málo na tu kapacitu a rozsah služeb, o nichž bude řeč později?
Mnoho činností je totiž zautomatizováno, není třeba lidské ruky, přitom volný výběr knih je ve čtyřech patrech, funguje samoobslužné vypůjčování a vracení knih, samoobslužná kopírovací a tisková zařízení a 34 počítačových terminálů pro přístup do všech katalogů knihovny.
Knihy po automatické registraci a přečtení kódu se po vypůjčení vracejí pohyblivými přepravníky tam, odkud byly vypůjčeny. Kniha vám zmizí z očí, ani se nenadějete. K dispozici má čtenář unikátní nabídku kolem 250 tisíc publikací ve volném výběru. Vypůjčené knihy projdou čtecím zařízením a můžete si je odnést. A stejně jednoduché je navracení u jednoduchého boxu – o tom už byla řeč.

Bojím se, že vás unavím čísly, ale ty dámy nám vyprávěly vše s takovým zaujetím, že jsme ta čísla nestačili ani vnímat. Ale přece je nemohu opomenout: je zde na třicet individuálních studoven, z toho dvě pro tělesně handicapované a dvě multimediální studovny například pro zrakově postižené), dále 18 studoven pro jednotlivé zájmové týmy a - budete se divit jako my – noční studovna, strohá, jednoduchá, aby se skutečně v noci studovalo a ne přespávalo!)
Do všech těch studoven se vejde v jednu každou chvíli 1322 osob – čili je tu i tolik židlí! Je tu konferenční sál s 230 místy a zase – vybaven moderní audiovizuální technikou včetně režie a jednotlivých kabin se zařízením pro tlumočníky. A ještě něco neobvyklého: pamatovalo se i na studentky - maminky s malými dětmi, která zde v jedné místnosti mohou své ratolesti nakojit, nakrmit, přebalit…

Autem můžete zajet do podzemních garáží, kde je i parkování pro jízdní kola, v poschodí je kavárna s restauračním zařízením a kuchyní, nahlédnout můžete do dalších prostor, kde je na 500 relaxačních míst. Být zákazníkem či klientem této knihovny – to je radost, volné prostory, sedací soupravy kam se podíváte, barevné navigační značení na podlaze, v každém rohu automaty na kávu a nápoje.

Až budete odtud odcházet, vzdejte hold člověku, po němž je nazván jeden velký sál. Jeho celé jméno zní: Karel Joseph Napoleon Balling (1805 – 1868). Byl to adjunkt v chemickém oboru a v roce 1831 ho pověřil péčí o sbírku knih tehdejší ředitel a zároveň zakladatel Královského českého stavovského technického učiliště F. J. rytíř Gerstner.
Pustil se do té mravenčí práce s úžasnou trpělivostí a vytrvalostí až do kýženého konce - vytvořil „první vrstvu“ fondu dnešní Národní technické knihovny, dochovanou v původní podobě až do současnosti. Soustředil knihy do pěti oborových skupin, vytvořil inventární seznamy, pořídil index podle jmen autorů a ještě vedl evidenci výpůjček!
Klobouk dolů! A kdo ho do této chvíle znal? Konečně se dočkal i on slávy – má svůj sál a velkou pamětní desku před ním. Byl to posléze pozdější profesor a rektor Polytechnického ústavu.
Dejte si jedno pivo navíc – vždyť on se také významně zasloužil o rozvoj českého pivovarnictví svými znalostmi a patenty v tomto typicky českém oboru. Takový to byl knihovník! Ten by měl radost z objektu, o němž nemohl mít ani ve snu představy, že by něco podobného mohlo v našich podmínkách vzniknout, ale k němuž před více než 175 lety položil vlastníma rukama solidní základ.