| 
Opouštíme dvacetistupňový mrazivý únorový večer v Praze, náš let OK 578 s kapitánem Ulmanem pokračuje nad Amsterodamem, Newcastle, Grónskem, Atlantickým oceánem. Po devíti hodinách letu nás přivítají pevninské břehy Kanady, letiště Myrabel u Montrealu s mínus 20°C a 50 cm sněhu. Po hodinové prohlídce tranzitní haly a nákupech pokračujeme dalším, nyní čtyřhodinovým letem nad USA – New Yorkem, Floridou, až do Havany. Země o 1600 ostrůvků – země, o které Kryštof Kolumbus kdysi zapsal do svého deníku, že je to nejkrásnější země, jakou kdy spatřily lidské oči. Dodávám, že je to jedna velká botanická zahrada.
Letiště v Havaně – José Martí – nás vítá nápisy: Cuba, Territorio Libre de América (Kuba, svobodné území Ameriky). Časový rozdíl oproti Praze je 6 hodin. Zdejší havajské 30° vedro nás nutí odložit oblečení z Montrealu, teplotní rozdíl během pouhých 4 hodin vyšplhal na 50°C.
Dějiny amerického kontinentu jsou, jak známo, dějinami vlády cizinců. Původní obyvatelé Ameriky, Indiáni, se stali služebníky ve vlastní zemi.
Úrodné půdy se zmocnili evropští obyvatelé, domorodci pak museli pracovat na jejich statcích, dolech, nebo utíkat do pustých nehostinných částí Karibiku. Někde byli dokonce úplně vyhubeni, např. právě na většině ostrovů v Karibském moři.
Havana byla založena Španěly roku 1516 jako Havana - La Bodeguita del Medio jedna z prvních evropských osad Nového světa.
Sympatická kubánská průvodkyně Isis nás hned po přivítání informuje při průjezdu Havanou o dějinách, které jsou stejně barvité, jako je její dnešní tvář. Míjíme pevnost La Fuerza, druhou největší pevnost v Americe, která se měla stát hlavním článkem obrany. Španělé zde postavili další ochranné zařízení: pevnůstky Punta a Moro. Projíždíme nekonečnými čtvrtěmi koloniální Havany, nachází se zde opravdové klenoty koloniální architektury.
Katedrála z 18. stol, ale i palác generálních kapitánů, nejvyšších úředníků v kolonii, taktéž z 18. století. Isis nám ukazuje dlážděný dvůr patio, obklopený sloupovými chodbami. Projíždíme bývalé rezidenční čtvrtě, vystavěné zejména ve 20. a 50. letech 20. století. Široké ulice a aleje stromů kontrastují s úzkými uličkami kolem přístavů. Projíždíme tunely pod zátokou do nejnovější části města – Havana východ.
Paříž Ameriky – Havana – nám ukazuje i několik pozoruhodností jako Národní Capitol, který je přesnou kopií kapitolu ve Washingtonu, ovšem ve zvětšeném provedení. Od kapitolu se táhne široká ulice Paseo de Martí (Elysejská pole Havany). Projíždíme nejznámějším nábřežím celé Ameriky s několikaproudovou vozovkou Malecon, dějištěm karnevalů.
Všímáme si i symbolu Havany, bronzové, 107 cm vysoké sošky La Chiraldilia (věštkyně) dobrého i zlého počasí, trůnící nad někdejším královským hradem. Dostanete ji ve formě umělohmotného míchátka při objednání každého koktejlu.
Příjemné osvěžení s kokteily Mojito nebo Daiquirí, které miloval Hemingway, nás čeká ve známé oblíbené restauraci Bodeguita del Medio.
Šokují nás stěny, popsané nejrůznějšími významnými osobnostmi z celého světa – podepisuji se i já.
Míjíme Plaza de revolucion (Náměstí revoluce) s plochou 580 000 m2. Poklidná zastávka a prohlídka nás čeká na Cementerio de Cristóbal Colón (nejhonosnějším hřbitově Kuby z roku 1871).
Poučením pro nás je továrna na doutníky Partagáz z r.1845 v původním šlechtickém paláci u Capitolia, kde 600 zaměstnanců vyrábí 70 druhů doutníků – největší Gloria jsou 60 cm dlouhé. Denní produkce je do 100 000 doutníků. Zaujal nás malý stupínek s řečnickým pultem, kde vždy jeden pracovník předčítá ostatním balícím v hale z různých historických knih i světových dějin. Taktéž poslech vážné hudby a doplňkového vzdělání vám zde za 8 hodin balení doutníků umožní po letech vystudovat i vysokou školu! Isis nám prozrazuje některá výrobní tajemství. Aby doutníky uchovaly své listy svěží a pružné při určitém stupni vlhkosti, dávají prodavači do výlohy skleničku s vodou. Cesta po moři doutníkům dodá také na jakosti. Exportují se v malých hliníkových nebo skleněných pouzdrech nebo také v celofánovém balení v krabicích z jemného cedru.
Po báječném kubánském obědě nás čeká typický přeslazený kubánský zákusek. Dnes je to plátek ementálu se zavařeninou. Další exkurze následuje v mořském akváriu pod širým nebem, zajímavostí jsou masožravé rostliny a ryby různých velikostí, včetně želv.
Pokračujeme na své 2800 kilometrové pouti po ostrově svobody do San Francisco de Paula – muzea Ernesta Hemingwaye. Zde napsal za 6 neděl světoznámou novelu Stařec a moře, která mu získala Nobelovu cenu. Isis nás zavádí do vily-muzea, posléze i věže, kde měl pracovnu.
Obdivujeme jeho psací stroj, ukázky prací z války ve Španělsku, kde pracoval jako zpravodaj, i jeho uniformu. Zajímavý je i malý psí hřbitov u Seitby.
Poznávání Kuby pokračuje v provincii Pinar del Rio. Jsme 95 km od Havany v horské plošině v objetí hor Sierry del Rosario. Celý areál Soroa poeticky duha Kuby) hýří pestrou květenou a poskytuje vynikající koupání v bazénu olympijských rozměrů. Fotografuji v Orquidiario – botanické zahradě, kde je i po Bostonu největší skleník orchidejí na světě (4000 druhů). Nacházíme se ve výši 720 m nad mořem.
Samozvaný starosta zájezdu navrhuje, abychom rotovali v autobusu vždy o jedno dvousedadlo dopředu kvůli fotografování, neboť u některých okének je mezisloupek. Návrh se ukazuje výborný. Někteří cestující se ptají starosty, jestli budeme rotovat také v letadle. Při dalším nástupu sedáme s mojí paní o dvě dvousedadla a všichni poslušně za námi. Starosta si také sedá o dvě (ne o jednu), aniž by to někdo zaregistroval.
Vjíždíme do provincie Cienfuegos (Sto ohňů) – jsme již 300 km od Havany. V široké zátoce naši pozornost upoutá důležitý velký přístav Paso Cabalo.
Město je architektonicky velmi pěkné. Stará pevnost Castillo de Jagua střeží vstup do zátoky.
Malebná je i soutěska. V teatru Terry z r. 1887 vystupovali Caruso i Sarah Bernhardtová. V zámečku Palacio del Valle se směsí různých slohů navštěvujeme muzeum výtvarných umění. Míjíme Tricontinental – největší překladiště cukru na Kubě. Exportuje surový cukr Azucar Crudo – každá země si jej upravuje podle svých zvyklostí. Za den transportuje přímo do lodí až 10 000 tun cukru.
Další den se již nacházíme na největším kubánském poloostrově Zapata – bažina Střevíc v Národním parku. Laguna del Tesoro (Jezero pokladů) má rozlohu téměř 9 km2 s hloubkou až do 6 m.
Vyhlídkovou lodí po kanálech jezera se dostaneme do turistického střediska Guamá. Prohlížíme si různé domky ze dřeva a listů palem, kde žili původní osídlovatelé, Indiáni Tainové. Zajímavé zážitky si odnášíme z krokodýlí farmy a krmení krokodýlů.
Náš oběd nabízí různé druhy salátů, velký výběr z druhů ryb, tentokráte s batáty (brambory) a smaženými banánovými lupínky z jistého druhu banánovníku. Isis říká, že batáty předčí energetickou hodnotou brambory asi o polovinu. A některé oranžově zbarvené druhy obsahují provitamin karoten.
Chceme poslat několik pohlednic do světa, avšak známky nemají lep. Pracně sháníme lepidlo v obchodech a na poštách.
Po další trase fotografujeme bambus dosahující výše až 20 m, který je zde považován za zeleninu (výhonky), ale i stavební materiál, a lýko pak i při výrobě papíru. Udivuje nás vanilka na stromech, která není cizopasníkem. Sloužila domorodcům ke kořenění tekutého kakaa nebo také čokolády, též k výrobě voňavek a léčiv. Pnoucí vanilka se šafránem je nejjemnějším kořením.
Vidíme rolníky na tabákových plantážích se sombrery, název vznikl od slova La Sombra – stín, který měla pokrývka majiteli hlavy přinést.
Překvapí nás jeho lehkost a vzdušnost. Vidíme jimi pokryty i hlavy jezdců na malých koních. V otevřené krajině je pak sombrero nezbytností. Z trasy vystupují Mogoty – vápencová skaliska až 300 metrové výšky. Kubánci jim říkají kufrové nebo také věžové hory. Vznikly silnou krasovou erozí. Najdeme zde i rozmanité jeskyně.
Zastavujeme se na osvěžující koktejl s mátou peprnou, který popíjíme, a v závěru rostlinku máty sníme. Máta je několikanásobným křížencem máty vodní a máty zelené. Obsahuje menthol a menthon. Další pochoutkou je čerstvý ananas, který již v r. 1493 poznal jako první Evropan Krištof Kolumbus při své druhé plavbě na Guadeloupe. Plodenství obsahuje 8 – 20% cukru, je bohaté na vitamíny A, B1, B2 a C. připravuje se z něj výborné víno Chicha. Z listů se vyrábí pevné, jemné, ohebné, hedvábně lesklé vlákno Silkgrass na výrobu jemných tkanin.
Botanická zahrada Soledad – 100 ha teritorium s 2200 druhy tropického rostlinstva – u jižního pobřeží střední části Kuby. Je to vlastně botanická zahrada v zahradě, neboť celá Kuba je svým vlhkým tropickým klimatem a průměrnou roční teplotou 25°C rájem rostlin.
Po cestě dominují palmy olejné – výšky až 20 m s listy do 5 m. Připravují se z nich dva druhy oleje – z dužin a z jader. Jedna větev má až 1200 drobných kvítků. Z vysušených pecek a vyluštěného jádra se získává palmojádrový olej. Z palmy se dále získává i palmové víno, stolní olej a z měkkých vegetačních vrcholů palmy palmové zelí. Dužina obsahuje až 67% tuku. Jádro až 53% oleje.
Trinidad – město s koloniální architekturou. Je nejvýznamnější památkovou rezervací Kuby, působivý rámec nad městem vytváří silueta pohoří Sierra del Escamray.
Je třetím městem vybudovaným Španěly na Kubě – založil je Diego Velazquez r. 1514. Návštěvníka okouzlí několik pěkných chrámů a šlechtických paláců i malebné uličky, dlážděné kamením a vroubené starými domy s mřížemi na oknech. Nejstarší domy jsou ze 17. stol. Většina staveb pochází z 18. a 19. stol. Hlavním stavebním slohem je baroko a neoklasicismus.
Symbolem města je 45 m vysoká věž Iznaga, postavená r. 1820 jako pozorovatelna pro případ ohně v cukrových plantážích. Jejím dalším úkolem bylo oznamovat otrokům začátek a konec každodenní práce. Nejstarší část města je náměstí s katedrálou. Ve starém šlechtickém domě, paláci Brunet vedle katedrály, je od r. 1974 otevřeno Museo Romantico.
Fantastické jsou písčité pláže pod Trinidadem, podobné jako na Varaderu.
Osvěžující zastávka probíhá nyní na banánových plantážích. Banánovník (musa, plátano) patří k nejstarším rostlinám světa (již 500 let př.n.l.).
Je až 8 m vysoký, květenství až 3 m. Výživnou hodnotu má jako u nás brambory. Banány jsou lehce stravitelné a obsahují protirachitický vitamín D, proto jsou vhodné pro kojence a děti. Vyrobit z nich lze víno i ocet.
Projíždíme provincií Villa Clara. Ubytováni jsme v hotelu Hanabánilla, u horského jezera s přehradou a elektrárnou. Na hřišti vidíme hráče „bejsbolu“ – španělsky pelota. Město Santa Clara má 3 univerzitní fakulty. Od r. 1964 také fabriku na chladničky ve spolupráci s Calex ve Zlatých Moravcích v Čechách. Fotografujeme tabákové plantáže. Tabák má 10 – 12 listů. Otrhává se asi po 3 kusech v týdenních intervalech. Pak nastává nezbytné sušení.
Vjíždíme do provincie Matanzas. Významný přístav ležící u mořské zátoky na severním pobřeží Kuby u ústí řek Yumurí a Sun Juan. Je to město mostů.
Navštěvujeme jeskyni Cuevas de Bellamar, kterou r. 1861 objevil čínský otrok. Nejhezčí jeskyně Kuby má délku přes 2 km. Šířka jeskyně je 1,5 km a hloubka 25 m – z toho 16 m připadá na hloubku pod mořskou hladinou. Bohatá krápníková výzdoba a otisky živočichů na vápenci svědčí o tom, že zde byl již před mnoha tisíci let život.
Z okének autokaru Pegas sledujeme s řidičem Johnem I. třtinové plantáže. John I. říká, že skutečná Zafra (sklizeň), začíná až v listopadu a trvá 6 měsíců. Celá Kuba pak žije ve znamení Zafry. Tisíce profesionálních i dobrovolných mačeteros bojují v té době o bílé zlato. První cukr přišel do Benátek r. 996 n. l. z Alexandrie. Cukrová třtina (saccharum officinarum) je statná vytrvalá tráva, svým vzhledem podobná kukuřici, rákosu nebo čiroku. Stéblo vyrůstá až o 1 cm za měsíc do výšky 9 m a je výrazně článkované. Barva je zelená, zelenožlutá, fialová nebo červená. Listy jsou úzké, až 2 m dlouhé. Na rozdíl od řepné šťávy je třtinová méně znečištěná a nevyžaduje tak důkladnou rafinerii. Obsahuje aromatickou látku vanilin. Stébla obsahují až 20% cukru. Třtinová melasa se používá jako krmivo a při výrobě rumu. Se zbytky se topí pod kotly. Požáry při Zafře nevadí, naopak urychlují sklizeň.
Jsme v provincii Santiago de Cuba s milionem obyvatel. Stejnojmenné hlavní město má 400 000 obyvatel a je po Havaně, od níž ji dělí 970 km, nejvýznamnějším městem Kuby. Leží ve východní části ostrova u krásné zátoky Karibského moře s impozantní kulisou Sierry Maestry v pozadí. Město založil Diego Velazques r. 1514, a po městu Baracoa se stalo po dobu 1. pol. 16. stol. hlavním městem Kuby. Často trpělo nájezdy korsárů a pirátů.
Vstup do zálivu a jeho úzkého hrdla střeží mohutná pevnost Castillo del Morro, která se zvedá na skalním útesu do výše 76 m nad mořem. Byla vybudována generálem Rocca Y Borges v polovině 17. stol. – později poškozena Angličany. Pevnost je obehnána z jedné strany hlubokým příkopem, má několik pater. Skýtá nádherný pohled na záliv s třpytnou hladinou Karibského moře.
S Isis projíždíme středem města, kterému vévodí dvouvěžová katedrála z r. 1522. Je první a největší katedrálou na Kubě: má 5 lodí.
Nedaleká Casa Velazques, jejíž architektura je ovlivněna maurským stylem, má krásné balkony a je z r. 1517, takže je nejstarším domem v celé Latinské Americe. Dnes se zde nachází koloniální muzeum.
Národním památníkem je též hřbitov Cementerio Santa Ifigenia, kde odpočívají mnozí bojovníci z válek za nezávislost i revolucionáři, kteří padli r. 1953 při útoku na Moncada. Stojí zde i hrobka José Martino z r. 1951 od sochaře Mário Santi a architekta Jaime Banabéna.
Isis nás provází při prohlídce Museo Bacardi z r. 1899. Dále nás zavádí na Palma Soriano – vyhlídkové místo nad městem. Fotografujeme se u Arbol de La Paz (Stromu míru), v jehož stínu velitel španělské armády podepsal r. 1898 kapitulaci, jíž skončila španělsko-americko-kubánská válka.
Škola 26. července – bývalá kasárna, jedna z prvních, která byla po revoluci přeměněna na školu.
Nachází se zde Museo historico del 26. julio. Další muzeum Abel Santamaria je upraveno ve zbylém křídle bývalé staré nemocnice Saturnina Lory. V jedné z místností se konal soud nad Fidelem Castrem.
Fidel tam pronesl svou slavnou obhajovací řeč. U muzea je 21 palem, symbolizujících 21 padlých bojovníků.
Granjita Syboney – venkovská usedlost najatá pod záminkou zřízení farmy pro pěstování kuřat, odtud však revolucionáři v r. 1953 zaútočili na Moncada. Na snímku ukazují úkryt zbraní pod krmítkem na slepice.
V Siboney obdivujeme keře pochutiny kakaa. Kakaovník (theogroma cacao) je vždy zelený, hustě olistěný strom.
Divoce rostoucí dosahuje až 15 m. Růžové květy vyrůstají v trsech na tenkých stoncích vyspělého dřeva, z úžlabí listů a pupenců postranních větévek. Plod dorůstá až 28 cm délky a váží až 500 g. Semena obsahují tuky, bílkoviny, škrob, třísloviny, teobromin, kofein a organické kyseliny.
Charakteristickou vůni a chuť získávají fermentací, sušením a pražením při 80 – 130°C. Je pralesní rostlinou. Plody dozrávají po celý rok. Plné výnosy jsou po dvanácti letech. Strom rodí 20 i více let. Již staří Aztékové zpracovávali semena fermentací. Kakaové boby obsahují až 50% kakaového másla, až 18% hodnotných bílkovin, asi 8% škrobu, dále 1,5% teobrominu a kofein.
Národní park Gran Piedra – je nejznámějším cílem ze Santiaga de Cuba. Je ve výšce 1250 m a je přístupný po 30 km dlouhé horské silnici. Spatříme zde 10 000 km2 přírodní scenérie. Nádherný rozhled je na svahy okolních hor i modrou hladinu Karibského moře, obrysy Haiti a Jamaiky a Pico Turquino – nejvyšší vrchol Kuby (1960 m). Z flóry je zde zajímavé stromové kapradí a spousty květin pěstovaných v našich zahrádkách. Sierra Maestra je nejvyšší pohoří Kuby.
Po čtrnáctidenním putování po ostrově svobody trávíme týden před odletem v provincii Matanzas na Varaderu. Varadero je jedno z nejkrásnějších letovisek na Západní polokouli – 130 km východně od Havany. Jeho 18 km dlouhá pláž s vysoce jemným pískem je dostatečně stíněná zarostlými stromy a palmami, omývaná modrozelenou mořskou vodou. Kubánci ji řadí mezi nejhezčí na světě.
Veradero bylo založeno r. 1880 a má 1000 stálých obyvatel. Na jeho přepychové pláže neměl do r. 1959 kubánský lid vůbec přístup. Ke konci poloostrova leží Casa Dupont – dnes restaurace Las Americas. Tuto přepychovou rezidenci z bílého kamene s terasami a balkony ze vzácných dřev si dal postavit americký miliardář Du Pont v letech 1928-31. Část budovy je upravena jako restaurace, zbytek jako muzeum. Lze tam spatřit několik luxusně vybavených ložnic, jídelnu, halu, knihovnu. Do rezidence, která měla vlastní přístav jachet, letiště a golfová hřiště, si dal majitel instalovat i speciální varhany.
Isis nám říká, že ačkoliv jeho rodina zde pobývala pouze 2 měsíce v roce, staralo se o ni více jak 100 služebníků. Dupontovým patřila značná část poloostrova Hicacos a 6 km soukromé pláže.
V botanických zahradách objevujeme i termitiště. Isis vypráví o mikroxitě – prvku v trávícím ústrojí termitů, kteří zpracovávají dřevo a vylučují stravitelnou plazmu. Syrochety jsou další částečky a oválné věci, které jsou kolem mikroxity viditelné jen elektronickým mikroskopem.
Večer nás Isis zavádí do Pirátské jeskyně – stylové restaurace a baru s typickou kubánskou temperamentní hudbou a tancem.
Isis nám organizuje další z osvěžujících zastávek na zdejší ovoce – papáju – a vypráví nám o ní. Papája čili melounovník (Carica Papaya) je mohutná tropická vytrvalá rostlina s polodřevnatým stonkem.
Vzhledem připomíná palmu, dorůstá až 10 m a kmen má silný až 30 cm. Je zpravidla nevětvený, na vrcholku zakončený růžicí listů. Listy jsou široké, obrovské, planité, laločnaté, na dlouhých řapících s čepelí rozděleny do 5-7 laloků. Květy vyrůstají v paži listů – jsou nevýrazné, žlutozelené a silně voní po konvalinkách. Připravuje se z nich prsní čaj. Samčí květy tvoří bohatá hroznovitá převislá květenství.
Samičí květy vyrůstají jednotlivě na krátkých stopkách. Stromy kvetou a rodí po celý rok. Plody jsou až 10 kg těžké, asi 70 cm dlouhé a 40 cm široké. Dužina chutná jako cukrový meloun, podporuje zažívání a je bohatá na vitaminy A a C, v menším množství obsahuje vitamin B. Dobře opylený plod má až 1400 semen. Z jednoho stromu lze sklidit až 200 kg plodů. Dužina obsahuje 88% vody, 7-12% cukru a 0,5% kyselin. Používá se v lékařství jako žaludeční lék a s kořením, solí a glutamanem se používá v konzervárnách a velkokuchyních jako jemné změkčovadlo masa všeho druhu. Pro své enzymatické účinky se přidává do piva k vysrážení bílkovin a prodlužuje jeho trvanlivost.
Dnešní oběd je opět pestrý a bohatý, s výborným tropickým ovocem. Někteří obvykle česky mudrují, že by byly vhodné knedlíky a snad i vepřová. Isis ovšem sděluje, že je předpoklad v navštívené zemi ochutnat místní speciality – knedlíky vám zde nikdo vařit nebude!
Celodenní výlet z Varadera po moři na ostrov Cajo Blanco směrem k Floridě a Mexickému zálivu nám poskytuje obdiv plavby, rybaření v přírodní nádheře fauny a flory, i scenérii těchto míst. Život v Karibském moři je vůbec jeden z nejbohatších.
Mečouni – jehly, také se tomuto druhu říká Imperátor – podle dominanty znaků a vybarvení. Mečoun je rychlá a elegantní ryba, která na návnadu útočí bleskově a pak skáče a bojuje nevídaným způsobem. Loví se pro velmi chutné maso. Žraloci se loví po celý rok. Je jich tu hodně, u pobřeží Kuby se vyskytuje celkem 35 druhů, a jsou nebezpeční až do konce svého života. Často odvezou náklad do moře a pronásledování se protahuje úmorné hodiny. Při kuchání žraloka je třeba velká obratnost, nesmí se proříznout cenná kůže, odděluje se maso, tučná a velká játra, odsekávají se ploutve, zpracovávají se i další orgány a vše se ihned chladí. Farmaceutický průmysl žádá játra. Maso se konzumuje po příslušné úpravě, kůže se zpracovává a vydělává na řemeny, boty atd. Jediným typickým suvenýrem jsou žraločí zuby, které jsou ostré jako nůž a často dokáží překousnout i rybářské lanko. My jsme však nachytali pouze drobné barevné ryby, které jsme pak grilovali na ostrůvku Cajo Blanco. Přílohou byly typické kubánské sušenky, zelenina a pivo indiánského náčelníka Hatugey.
Další den se vracíme již do Havany. Někteří účastníci se již těší, jak si v Praze na Hlavním nádraží dají dršťkovou polévku. Isis však pro nás má připravenu další osvěžující zastávku, tentokráte u Palmy kokosové a její ochutnávky. Kokosový ořech s velmi dobrou plovoucí schopností a tvrdou skořápkou zabraňuje proniknutí slané vody do ořechu. Umožňovala od pradávna rozšíření vegetace všude tam, kam je voda zanesla.
Palma kokosová (Cocos Lucifera) je nevětvící se strom, dosahující až 30 m sloupového, částečně prohnutého kmene. Listy jsou na kmenu uspořádány do spirály, po jejich odpadnutí zůstávají jizvy. Jejich dlouhý řapík slouží jako stavební materiál pro stavbu chatrčí. Listy dosahují délky až 6 m. Květy vyrůstají z paží listů. Plodem je jednosemenný ořech různé velikosti, někdy až 40 cm v průměru. Rodí až 6. rokem. Mimo sušeného kokosového jádra (kopry), z něhož se lisuje kokosový olej, se čerstvé ořechy jedí. Kokosová voda z nezralých ořechů se pije proti žízni. Kokosové mléko ze zralých ořechů se používá k přípravě pokrmů, nakvašená míza se pije jako palmové víno a destilát z ní je oblíbeným alkoholickým nápojem. Kopra obsahuje 30-35% tuku. Využívají se vlákna z ořechů a kmen palmy, který je stavebním materiálem. Zužitkují se i listy a vegetační vrchol palmy. Kokosová palma umožňuje obyvatelům 100% využití! Z jedné palmy se během 8 měsíců získá až 280 l sladké tekutiny obsahující až 15% cukru. Zahuštěním vzniká palmový cukr – Jaggery.
Tak končí toto třítýdenní putování. Zapůsobila na nás nejen překrásná příroda, malebné hory, tropická fauna, krásné pláže, ale především opravdu krásní kubánští lidé. Jsem přesvědčen, že každý, kdo poznal Kubu a její obyvatele, nechal tu kus svého srdce! |
