Jan Řehounek: Brigádní generál Karel Kutlvašr

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Ve středu 2. ledna 2010 uplyne 110 let od narození významné osobnosti československé armády - brigádního generála Karla Kutlvašra.
Narodil se v roce 1895 v Michalovicích v okrese Havlíčkův Brod. Po absolvování obchodní školy odjel v roce 1913 na zkušenou do Kyjeva, kde pracoval u firmy Vielwert a Dědina na výrobu hospodářských strojů.
Tam ho zastihla první světová válka. Vstoupil do československých legií, do bitvy u Zborova již šel jako podporučík a velitel 4. roty. Po smrti Josefa Švece přebírá čtyřiadvacetiletý mladík velení 1. divize a po bojích na povolžské frontě a nástupu na sibiřskou magistrálu se stává velitelem celé Irkutské oblasti.
Je povýšen na plukovníka a vyznamenán nejvyšším ruským řádem - bílým Georgievským křížem. Jeho sibiřská anabáze skončila ve Vladivostoku, odkud se přes Hongkong, Singapur a Suez dostává do Terstu. Teprve 2. února 1920 přijíždí do Prahy, kde ho na Staroměstském náměstí čekají nejvyšší vojenské pocty. Po absolvování dvouměsíčního kursu pro generály a štábní důstojníky spolu s kurzem pro velitele vojskových těles byl v červenci 1923 ustanoven velitelem 2. pěší brigády dislokované v Chomutově. Brigáda se pod jeho velením stala vzorným vojskovým tělesem.
Po absolvování informačního kurzu pro plukovníky a generály ve Versailles spolu s kurzem pro vyšší velitele v Praze byl ne svých 33 letech jmenován do hodnosti brigádního generála.
Postupně je velitelem pěšího pluku v Praze a v Českých Budějovicích, pěší brigády v Chomutově, pěchotního učiliště v Milovicích, divize v Hradci Králové. V této funkci převzal odpovědnost za zajištění státní hranice v jednom z nejsledovanějších úseků v prostoru Náchod – Žamberk. Velmi aktivně se podílel na přípravě obranného postavení, jehož hlavním článkem se měla stát pevnost Adam.
Ve funkci velitele divize zůstal až do osudného 15. března 1939, kdy předal prostor veliteli 28. divize Wehrmachtu generálu Obstfelderovi.
V hodnosti brigádního generála je po rozpuštění armády penzionován. Je ve styku s odbojovou organizací Obrana národa a v květnu 1945 se ujímá organizace a velí Pražskému povstání.
Jeho velitelský podíl je někdy neprávem zpochybňován.
Za vojenského velitele Prahy jej počátkem května ustanovil gen. Slunéčko, šéf velitelství Alex, jednající z pověření košické vlády, naproti tomu Česká národní rada jmenovala velitelem Prahy gen. Karla Štainera – Veselého, který ovšem v Praze vůbec fyzicky nebyl.
Z toho důvodu ČNR pověřila velením kpt. Nechanského a gen. Kutlvašr byl určen jako jeho zástupce. Vzhledem k tomu že působnost kpt. Nechanského se vztahovala k celému území Protektorátu, byl skutečným velitelem Prahy generál Kutlvašr. Do jeho rukou složil velitel wehrmachtu v Praze generál Rudolf Toussiant kapitulaci německých vojsk. 

    

Po válce pracuje Karel Kutlvašr opět ve vysokých velitelských funkcích, po únoru 1948 je podruhé penzionován. Spolu s řadou dalších důstojníků se stává politicky nepohodlným.
Je zatčen, degradován na vojína a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen k doživotnímu vězení a ztrátě občanských práv. Je vězněn na Mírově a v Leopoldově. Ironií osudu je, že byl umístěn na celu s válečným zločincem, generálem Toussiantem, který čtyři roky před tím složil do jeho rukou kapitulaci německých vojsk.
Po amnestii v květnu 1960 je s písemným závazkem slibu mlčenlivosti z dob žalářování propuštěn na podmínku. S podlomeným zdravím.
Po propuštění požádal o přiznání starobního důchodu, který mu byl z odůvodněním dr. Jouškové po třech měsících projednávání zamítnut: „Komise sociálního zabezpečení v Praze - Vršovicích, vzhledem k rozsahu trestného činu, kterým jste projevil naprosté nepřátelství vůči našemu státu a vzhledem k pracovní schopnosti Vaší manželky a dobrým sociálním poměrům rozhodla nepřiznat Vám důchod.“
Proti tomuto rozhodnutí se Karel Kutlvašr odvolal a nakonec mu byl 27. března 1961 přiznán důchod ve výši 230 Kčs. Přivydělával si jako noční hlídač v Jízdárně Pražského hradu a poté v Nuselském pivovaru.
Zemřel 2. října 1961. Za přísného politického dohledu, ale navzdory tomu s legionářskými poctami, se rozloučení s ním konalo v krematoriu ve Strašnicích. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.
V roce 1968 byl Karel Kutlvašr plně rehabilitován a v roce 1992 povýšen in memoriam do hodnosti armádního generála. 

OHLASY NA ČLÁNEK

Vážený pane Řehounku, milý Jene!
Tisíceré díky za Váš článek o gen. KUTLVAŠROVI. Kolik lidí dnes ví, jak draze se rodila samostatnost lidu československého! Je irelevantní, kdo a jaké národnosti jsme, kde – ve které zemi - jsme uzřeli světlo tohoto světa. Rozhodující je, zda jsem se jako člověk narodil a zda jsem a chci i nadále člověkem býti.
Gen. Kutlvašr byl takový člověk československý. I když Neználkové Rudoknižcí mu odepřeli vše, co jemu a jeho rodině patřilo, patří a bude patřit. Je lhostejno, zda jsem v předklonu na východ či západ; lípa stojí rovně! … a že gen. Kutlvašr stál a zůstal stát. Nechť Váš článek svítí pochodní na cestu všem, jež československy myslí, jež lidmi býti nepřestali!
Jsou to pouze Pozitivní noviny, které si vzpomněly na tohoto člověka s velkým Č. Díky vám všem; díky redakci; díky vydavateli. Všem vám patří do nakročeného roku 2010 moje přání stálého zdraví, přátelé!
Pavel Ján Buvala, 4.1.2010

Foto © archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 01. 2010.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.