Ivo Fencl: Rychlé šípy sportovaly!

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

1.
Po převratu vyšel mj. i sešit výhradně se sportovními dobrodružstvími Rychlých šípů. Nemáte ho? Přišel jsem o něj, nevím už ani jak, a tak musím tematiku vyhledávat v souborném vydání Rychlých šípů, ale zase tak moc mi to nevadí a nejradši mám, tak jako i v životě, cyklistiku.
Tak, ale teď jsem zaslechl i popuzené hlasy čtenářů Pozitivních novin: Už zase? Ten člověk přeceňuje Foglarův seriál (když o něm tak maniakálně píše)!
Snad. Připomínám však, že v loňském roce proběhla anketa, díky které vznikl žebříček třinácti nejlepších českých komiksů všech dob a není to sice žebřík pro nikoho nijak závazný, ale existuje a soutěžila přitom hned šedesátka českých kreslených seriálů!
I navzdory tomu jsou Rychlé šípy druhé.
Na druhé straně se ale přiznám, že jsem byl v porotě. Jenže spíš náhodou... a usedli tam i skuteční experti jako literární badatel z obtýdeníku Tvar Michal Jareš, komiksoví scénáristi Ondřej Neff či Tomáš Prokůpek, skvělá malířka Lucie Lomová, brněnský malíř a tvůrce knížek Pavel Čech anebo výtvarníci Vladimír Tučapský a Štěpán "Zelený Raoul" Mareš... A protože mrzne až praští... a bicykly spí v garážích, prohlédněme si je aspoň předjarně vprostřed pestrých listů, já už se aspoň třesu. A že jich moc - v Rychlých šípech - nebude? To se pletete. I když, pravda, tím dodnes nejznámějším jízdním kolem, s kterým se "legendární" chlapci setkali, zůstává zlověstný bicykl Jana Tleskače z knihy Záhada hlavolamu, a tedy stroj, který jim vůbec ani nepatřil a v seriálu o něj vůbec nezavadíme... Nevadí, a věnujme se kreslenému Foglarovu světu.
2.
Ostatně, i tam se létající kolo vynořilo. Došlo k tomu ale až roku 1947, kdy byla v časopise Vpřed poprvé uveřejněna památná šestidílná série komiksů, kterou můžete dnes asi nejsnáz najít na stránkách 187-191 souborného vydání Rychlých šípů. Tento cyklus ale byl prvně zveřejněn mezi 2. zářím a 7. říjnem 1947 a bicykl v něm zprvu spatříme pouze bez křídel a náleží Rychlonožkovi, který na něm každé ráno chtě nechtě frčí do učení. Jednou ale v práci přistihne u kola Tyčku, Baga a Strašouna, tři kolegy z dílny, a rozkřičí se rozhorleně: Zmizte od toho kola! To je MOJE kolo! Ještě by se vám mohlo zadřít za nehet a já bych měl opletačky s úřadem!
Nato začne bicykl pro jistotu zamykat na řetízek, ale souběžně odhalí, že kolegové tajně sestrojují "létací kolo", jaké kdysi dělal i Tleskač ze Stínadel. Objev si Rychlonožka nenechá pro sebe a Mirek na schůzce rozhodne, že Rychlé šípy budou povedený trojlístek učňů sledovat. Taky že sledují a dodejme jen, že hned na počátku dalšího dílu Rychlonožkovo ohrožené kolo i definitivně zmizí, takže je ke "sledovačce" o příčinu víc.
Zprvu je marná. Ale Rychlonožka nelení a vyzví, že létající kolo má být zkoušeno v sobotu v Černém údolí, a tak si Rychlé šípy na tři zloděje počkají a pozorují v údolí montáž křídel a vrtule… Pak...
Vidíte to krvavé slunce? To je špatné znamení! míní už vlastně během montáže hoch zvaný Strašoun připomínající zvlášť v tu chvíli silně Štětináče a... A znalci, co myslíte? Slunce na obrázku vychází anebo už zapadá? Podle mého názoru se vše odehrává ráno, ale je to diskutabilní.
3.
Křtím tě jménem Jana Tleskače stínadelskou černou vodou, pronese pak Tyčka a vylije na kolo trochu kapaliny. Trio losuje, kdo podnikne první, riskantní let, a černou kuličku si vytáhne Strašoun, čímž je zdrcen. I naivní jeho kamarádi zvážní a stojíme na půdě hororu. Co udělají Rychlé šípy?
Hle, pokusu překvapivě nezabrání a nešťastník se tudíž rozjíždí nad ústí propasti, zapíná vrtuli, na dvou následujících obrázcích, jak se zdá, skutečně letí a raduje se z toho, ale už vzápětí se zřítí, zlomí si ruku a kolo rozbije napadrť. Bago však Rychlonožkovi zvanému v dílně Ježoun slíbí, že mu trojice koupí nové, a finále Foglar nastavil o dva obrázky, v nichž Tyčka pozoruhodně kajícně běduje: Ukradli jsme ti kolo, způsobili jsme ti nepříjemnosti – a ty nám všechno odpouštíš! Nejsme hodni z prachu otřít tvoje botky – a – a -----, načež Rychlonožka rozšafně odvětí: Dobrá, dobrá, mladý muži, však toho od vás taky nežádám! Čistím si botky každý den sám! A Jarka Metelka dodává: Tak se mi zdá, že uplyne ještě hodně vody, než bude Tleskačovo létací kolo znovu vynalezeno!
4.
Jízdní kola však se nicméně v seriálu objevila již dřív a poprvé 20. května 1939 ve známém díle Rychlé šípy závodí (str. 28 souborného vydání). Hoši se zúčastnili silničního závodu a soupeřili s klubem Mladého hlasatele Ontario. Rychlonožka chtěl hodně vyhrát, „i kdyby měl zavařit kolo,“ ale nezavařil ani hrušky a závod naopak předčasně krachuje po děsivé strážce Mirka Dušína s neznámým červeným vozem. Ten ujíždí v neznámo, nicméně jistý Láďa (z Ontaria) nelení, otáčí bicykl a pronásleduje padoucha. Pirát silnic však „otevře výfuk, aby nebylo vidět číslo“ a po této takřka bondovské "zatmívačce“ mizí v neznámo.
Na začátku dalšího pokračování Mirek Dušín je odškodněn se tedy týmy obracejí na muže zákona, jeden z nichž vše ihned rozhlásí rádiem. Auto ujíždělo "na Český Brod" a tam, v klubu V jednotě síla se dají do hledání tak, že se "na hodinu" rozptýlí do ulic. Jeden člren Jednoty skutečně objeví vůz s poškozeným chladičem, a to v autosprávkárně Josefa Vyl… (celé jméno se nedovíme)a je vyhráno, bezohledného motoristu (který jel po levé straně!) zadrží četnictvo a Dušínovu otci přijdou i peníze na Mirkovo nové kolo. Už nikdy ale nedělejte žádné závody na silnici, radí a vedle onoho poučení (příběhy Rychlých šípů ponaučením končívají) měl tenhle příběh i (polopaticky) předvést praktickou funkčnost až magické sítě Foglarových čtenářských klubů, které šlo, jak vidno, i zneužít k odchytu lidí.
A už jen pár zajímavostí: Trať památného cyklozávodu měřila tři kilometry a nezávodili najednou, ale ve dvojicích. Na pátém obrázku Metelka pálí do vzduchu ze startovací pistole a jde o značnou výjimku, protože se střelba v tomto seriálu – na rozdíl třeba od Tintina – vyskytovala zcela sporadicky a naostro snad jen v příběhu Rychlé šípy a střelná zbraň (str. 255).
Během onoho zoufalého střetnutí s bezohledným řidičem vidíme Mirka Dušína, jak si vybavujete, ve vzduchu a má - až nepřirozeně - zkroucenou pravou nohu. Divné! Vypadá to, jako by mu úplně chyběl(!!!) kus chodidla.
5.
Zbylé rychlošípovské cyklopříběhy už proberu stručněji.
V Rychlé šípy robí šlapohyb (str. 40 souborného vydání) chlapci přijdou do jednoho vetešnictví a spatříme nejméně čtyři jízdní kola. V Rychlé šípy pod vlivem kočičí pracky (str. 67) Rychlonožka udělá žuch z bicyklu, zdaleka ale ne naposled. Příběh Rychlé šípy cvičí sebeovládání (str. 72) poprvé pojedná o cyklovýpravě a poprvé vidíme vepředu na Mirkově kole úhlednou bedničku a v ní psa Bublinu. V Rychlé šípy zkoušejí nového člena si bicykl hned třikrát nakreslil i Václav Junek a léta po něm pak i Marko Čermák a prvně se dovídáme, že každý Rychlý šíp „musí umět na kole jezdit“, takže i tlustý Bambus, když se zatouží přifařit. Půjčí si kolo od jakéhosi zevlujícího hocha, ale má nadváhu a skončí s prásknutím v prkenné ohradě.
Další cyklovýpravu Šípů sledujeme tedy bez Bambuse a v onom pokračování, kde se stanou „svědky neštěstí“ (str. 141). Bublina tu opět využívá bedničku a na první pohled sedí opět před Mirkem, ale ve skutečnosti nad zadním blatníkem buď Jindrova anebo Jarkova kola. Je to ovšem zvláštní a nabízím teorii, že tenhle přesun vznikl spíš následkem kreslířova nedopatření...
A co víc? Na druhém obrázku téhož příběhu Rychlonožka opět padá s kola, ale pak, u vody role bicyklů končí a naposled jeden z nich vidíme na čtvrtém obrázku. Rychlé šípy se nato přesunují na venkov a při honbě za pašíkem (str. 143) využije bicyklu nezvykle divoce Jarka Metelka, když se překvapivě chová jako ze řetězu puštěný kaskadér. Bohužel, ztřeštěnec se včas nevyhne oji žebřiňáku.
Dalším klasickým cyklopříběhem je Nebezpečný sport ze zimy 1947 (11. února, str. 164). Hoch Jan Dedků (anebo snad Jan Dedek?) chce pošetile zlepšit výkon na zamrzlé louži, kterou na kole objíždí, a rekord pětasedmdesáti vteřin hodlá i navzdory varování Mirka Dušína (a předtím i Rychlonožky) „stáhnout“ na minutu.
Jděte si radši na Kašpárka, strašpytlové, ohrazuje se, což je i jediná zmínka o Skupově hrdinovi v Rychlých šípech, ale BÁC a Jan Fischer nakreslil ležícího Jendu poté, co mu podklouzla pneumatika, ale v naprosto nepravděpodobné, nemožné poloze. Také na tuto chybičku bývá od té doby fanoušky seriálu v dobrém poukazováno.
6.
Asi uprostřed příběhu Honba za odcizenou knihou (str. 175) vhodí pak jacísi zlolajní kluci titulní knihu do korby náklaďáku „obchodu zeleninou“ pana V. Melichara, načež se nákladní auto rozjede, nicméně Dušín neváhá a způsobně si půjčí cizí bicykl! „Musím dohnat tamhle to auto.“ Při pronásledování jej bohužel zdrží strážník řídící křižovatku, ale to čekání je přece k něčemu. Mirka totiž teprve napadne, že by do firmy pana Melicha mohl prostě zatelefonovat, což zkusí z budky - a následuje happy end. Velmi jsi nám pomohl, žes mi kolo půjčil! Vracím ti je s díky a v pořádku! praví Mirek vznosně, ale mrknete-li do tváře naivního kolopůjčovatele, napadne vás: To asi byl vůl! Ne, nechci příběh zlehčovat, ale nejinak působí už výraz chlapcova obličeje : -)
Následoval zmiňovaný tady už příběh létajícího kola a znovu se pak bicykl vynořil v titulu k pokračování Rychlé šípy hledají hocha se žlutým kolem (str. 256).
Už v Rychlonožkově snu (str. 240) si nicméně všimneme koloběžky, na které se indiánským táborem prohání jeho tatínek v nejdobráčtější z mnoha svých podob. Čímž ale vjíždíme i do světa kreslíře Marko Čermáka a v pokračování Rychlé šípy se vzdávají odměny (str. 257) je na pavlači zdárně nalezeno právě žluté kolo, čímž jsme se prokopali seriálem až k cyklopříběhu Rychlé šípy jezdí na pětikolu (str. 306). Ten poprvé vyšel až v dubnu 1971 v časopise Rychlé šípy, ale dotyčné pětikolo čekalo předtím věčnost v "kumbále po panu Tvrdíkovi" u Metelků na dvoře. Nakonec o něj ale Rychlé šípy zavadily při úklidu, týden pak cvičili brilantní spanilou jízdu a Rychlonožka, který sedával většinou jako poslední, několikrát div nesletěl, i tak ale stačil dělat dlouhý nos na Bratrstvo kočičí pracky. Když měli za to, že nácvik stačil, došlo jednoho odpoledne na tržišti i k předvedení bicyklu i umu krotitelů, ale je dnes už víc než jasné, že Mirek Rychlonožku řídit neměl nechávat... Anebo "Ježoun" za výsledek opravdu nemohl a „ruplo v řídítkách“? Kdopak ví. Určitě ale nemohla za katastrofu babka ve žlutém šátku, kterou zoufalý Rychlonožka objímá okolo krku padaje i s kolem a s ostatními a za pokřiku: Kilo jablek, ale ať v nich nejsou červi! A rychle, máme fofr! Načež i podobně bohorovně dodává: Klucííí, vždyť vy jste mi vzali draka…, to jste nemohli chvilku počkat??
Ano, ale leda rozhozeni po tržišti. A mimochodem, Rychlonožkova bujará rozvernost během katastrofy i jeho naprostá lhostejnost k - přece kolektivní! - katastrofě mi tady přijde až v rozporu s celkovým duchem Rychlých šípů.
7.
A brzdíme - před závěrem. Kola se totiž pak vynořují už jen v Rychlé šípy jedou na přehradu (str. 307 z června 1971), a to pouze na dvou obrázcích. Ten druhý je, pravda, podstatný, neboť napravuje dávnou scénu ze silničního závodu dvojic – asi jako bylo Foglarem už jinde napraveno i líčení následků pádu sněhu se střechy -, takže tu Mirek Rychlonožku kárá: Hele – koukej zapadnout do řady, víš, že dvě kola vedle sebe nesmějí jet!
A které jízdní kolo se v Rychlých šípech objevilo naposled?
Rychlonožkovo, a to v příběhu Rychlé šípy vidí tajemné světlo (str. 310 z června 1971 a z časopisu Rychlé šípy číslo 9). "Ježoun" tenkrát dostal od Mirka za úkol nakoupit ve vsi, ale cestou zastavil u cvičících děvčat. No, a tím jako by i symbolicky skončilo nejen bicyklování, ale i tradičně chlapecké pojetí těchto příběhů.
P. S.
V anketě o český komiks se dále umístily (a to v následujícím pořadí) tato díla:
Muriel a andělé (Macourek-Saudek)
Lips Tullian (Jaroslav Weigel-Saudek)
Voleman (Jiří Grus)
Arnal a dva dračí zuby (Neff-Saudek)
Velké putování Vlase a Brady (František Skála)
Nitro těžkne glycerínem (Štěpán Kopřiva-Jiří Grus)
Příhody malého boha (Vlastislav Toman-František Kobík)
Vzpoura Mozků (Václav Šorel-František Kobík)
Čtyřlístek
Monstrkabaret Freda Brunolda (Baban-Mašek)
Ferda Mravenec (210 stripů z let 1933-1951)
Dračí let (Kubic-Hanuš)

OHLASY NA ČLÁNEK

Milý Ivo,
ani nevíte, jak mě těší Vaše "maniakální psaní" o Rychlých šípech. Když jsem byla malá, našla jsem v tátově skříni hromadu "Šípáků" a od té doby jsem každou chvilku někde v koutku louskala Foglarovky ostošest. A myslím, že jsem se i trošku zamilovala - už nevím, jestli do Mirka nebo do Jindry, každopádně mě všichni kluci inspirovali ke spoustě věcí. Tedy - velekolo jsem se naštěstí zkusit nepokusila :-)), protože bych stoprocentně místo babky jablíkářky hodně zprudka objala nějaký strom, to vím jistě. Ale dost dobře si pamatuji ponaučení o pití vody na třešně (aniž bych to vyzkoušela), skákání uhřátá do vody a zbytečné volání o pomoc. Možná to zní jako klišé, ale asi jsem spíše byla akorát v tom správném věku, kdy se Vám spousta věcí zaryje do paměti. Jejich čistě sportovní časopis jsem nikde neviděla, ale kdyby, dám určitě vědět. A pokračujte v "Rychlošípácké maniakálii" - fakt. Už jenom Váš slovní popis mi živě připomněl každý jejich pohyb a grimasu (hlavně Rychlonožkovy :-))). Bodejťbyne, když jsem ty časopisy četla asi jenom dvěstěkrát...A navíc nevědomky děláte super reklamu knize - musím se po ní poohlédnout. Takže ještě jednou díky za připomenutí.
Mějte se hezky
Petra Haasová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 02. 2010.