Častokrát přijdou do redakce Pozitivních novin texty milé, zajímavé, úsměvné, ale i takové, které nutí k zamyšlení. Jsou však příliš krátké na to, aby si "zasloužily" samostatný článek. Proto vznikla i tato "nekonečná putovní stránka" s názvem NA OKRAJ..., na níž se budete moci s těmito autorskými miničlánky setkávat.

Zde může být i Váš příspěvek

(6)
Karneval v Nice
Naděžda Munzarová, 4.3.2010

Konec masopustu je ode dávna provázen několikadením radostným pobíháním, hostinami, plesy a průvody občanů radujících se z konce zimy.
Dnešní karnevaly se připravují mnoho měsíců. Výtvarníci, řemeslníci a básníci se předhánějí v nápadech, aby přilákali obecenstvo. Obchody s látkami, barvami a k tomu vše, co souvisí s turismem, v této době vzkvétá.
V Evropě se proslavil Benátský karneval pro své nádherné a tajemné masky. Basilejský - mimo vysokou výtvarnou úroveň i ve starých nářečích psanými ironickými verši, kritizující společnost.
Ve Schwarzwaldu předvádějí Rottweillerané zvyky ze života Allemanců ve starých maskách, vyřezaných ze dřeva už ve středověku.
V Kolíně nad Rýnem to voní vuřty, pivem a na podiích amatérské soubory a řečníci baví lid skeči na účet prominence a politiků, kteří v šaškovských čepicích sedí v hledištích.
Také v Nice, na Azurovém pobřeží Francie, kde všechno kvete téměř celý rok a kde zima málokdy vůbec nastane, se s ní lidé karnevalem loučí. Ani zde nechybějí průvody gigantických masek, alegorických vozů, pořádání plesů a ohňostrojů.
Karneval v Nice není sice tak známý a slavný, ale zato napodobeníhodný - nejen pro dobu karnevalů. V určené dny jsou na pořadu bitvy. Maskovaní i „civilové“ se bombardují konfetami. Nejoblíbenější je poslední den, který je opět určen k bitvě. Lidé však po sobě házejí nikoliv kameny, bijí se nikoliv meči a nevrhají sekery. Namísto zbraní je použito květin.
Tradici „Les battailles de fleurs“ založil 1294 Charles II., a to jako hromosvod pro vybití narůstající agresivity a předejítí konfliktům znepřátelených rodů na italsko-francouzské hranici. Tento chytrý nápad provancalského knížete fungoval až do francouzské revoluce, od níž téměř na sto let květinové bitky vystřídaly ty, kterým dnes stavíme pomníky.
(Středověký „Carnaval“  - carnem levare (maso opustiti) - v Nice obnovil opět koncem 19. století malíř Alex Mossa.)

Naděžda Munzarová

(5)
Na „Špinarku“ za dobitím baterek
Zeza, 2.3.2010 

Přestože jsem Věru Špinarovou nikdy zvlášť neposlouchala, i když se mi její písničky docela líbily, najednou mi přišlo jako dobrý nápad, zajít na její koncert.
A tak jsem šla a nelitovala. Tahle skoro důchodkyně s hlasem jako zvon, nabitá energií a nenuceným, živočišným přístupem k životu i obecenstvu, to umí parádně rozjet, a v Horní Brusnici se jí více než tisícové hlediště povedlo rozžhavit jako nic.
„Ruce nahoru a tleskat do rytmu,“ neustále opakovala - a my tleskali a tleskali, až nás packy bolely.
Zážitek byl navíc umocněn nádherným prostředím kostela sv. Mikuláše, který je největším kostelem ve Východních Čechách. Takže kdo se cítíš rozplizle a bez náboje, jdi na „Špinarku.“
Zeza

www.spinarova.cz  
Fotky převzaty z www.agenturamp.cz  

 
 

(4)
Přichází Velká noc
Jan Petr, 25.2.2010 

Vezměte petrklíč a začněte hledat hluboko v sobě skryté zámky a odemykejte. Jde to ztuha, viďte? Ale hledači pokladů to neměli nikdy lehké. Když už si myslíme, že už, už se blýskají hledané zlaťáky v naší duši, býváme zklamaní. To půlnoční hadi objevují se znenadání a syčí nám do životů. A za nimi strach jako plíseň, prokvétá zezdola nahoru a seshora dolů.
Já to vím. Já to znám.
Ale o Veliké noci se poklady otevírají. Mysleme na to! Napřed je nutné zabít ty jedovaté potvory naší malověrnosti, naší bolesti, nejistoty, strachu…S láskou se to dá zvládnout. Je to nutné, abychom se opět mohli stát pevností. Abychom se znovu našli. Abychom se mohli ztišit a pozorně naslouchat. Zlatý kočár totiž přijíždí měkce a tiše, jako se souhvězdí v zimě sypou noční oblohou. Jenom něžný cinkot podkov nám ho možná prozradí. Ti připravení mohou naskočit.
O Velikonocích hledejme poklady duše i světské. Obého je nám třeba. A tak tedy jděte a žádejte. Jděte a důvěřujte. Jděte a berte!
A to je všechno? Ano, to je všechno. Ještě možná – buďte za vše vděční, protože pak vám Vesmír zase dá ze své nekonečně bohaté náruče, co budete chtít.
A nakonec můžete mít Velikonoce každý den…

Jan Petr

(3)
Jak ušetřit?
Ivo Antušek, 19.2.2010  

Začíná na nás doléhat krize, ceny zboží a služeb rostou, ale platy a důchody nikoliv. Začínáme přemýšlet o tom, co koupit musíme a co ne, počítat, kolik stojí to či ono, a jak by se dalo ušetřit. Naštěstí v tom nejsme sami, starost o to, abychom peníze zbůhdarma nevyhazovali nám pomáhají zvládat i obchodníci. Každý týden, někdy i častěji, nacházíme ve svých schránkách barevné prospekty hypermarketů s lákavě vyobrazeným zbožím. Máme šanci porovnávat, hodnotit a svobodně se rozhodovat. Tytam jsou časy, kdy jsme se rozčilovali, proč nám ty letáky do schránek vhazují a popuzeně jsme je bez přečtení odkládali do koše se smetím. Dnes je donášíme domů a přemýšlíme, kde levněji nakoupit a jak ušetřit.

Je to pár dní, co jsem dostal takový leták Intersparu se slevami pro celou rodinu. Zimní kuponová knížka byla plná senzačních kuponových slev, které mi umožňují uspořit až 6900 Kč. A to pro mne, s důchodem necelých deset tisíc, není zanedbatelné. Už jsem se viděl, jak vezmu knížku do supermarketu, naložím zboží, předložím kupon u pokladny a oni mi částku uvedenou u zboží odečtou.
Samozřejmě jsem se rozhodl ušetřit co nejvíc, a pozornost jsem zaměřil na artikly, kde procentní sleva byla nejvyšší. 63procentní slevu jsem mohu získat u přehrávače HD VMD,DVD,CD. CD-R, CD-RW, VCD, SVCD, JPEG s nějakými výstupy HDMI aj. Když to koupím, ušetřím 1591 Kč, a to už přece stojí za to. Jen ještě musím najít někoho, kdo mi vysvětlí význam těch velkých písmen a co, nebo koho, tím mám přehrávat.
Hledal jsem dál, zavrhl padesátikorunovou slevu na plenkové kalhotky pampers. Ty zatím nepotřebuji. Zajímavější bylo ušetřit 35 Kč na becherovce. Tady jsem zaváhal, ta sleva se mi zdála příliš malá. Nejsem přece žádný troškař, a když šetřit, tak pořádně. To dvacka u mořských plodů Laguna byla lákavější. Vlastně ani ne tak ta dvacka, jako ty mořské plody a tak jsem je přidal do seznamu vhodných koupí.
Zarazil jsem se u 14dílné sady nerezového nádobí, kde se mi nabízela možnost ušetřit 350 Kč. Nebyl jsem si jist, zda bych byl doma pochválen. Řekl jsem si ale, že takovou šanci už možná nedostanu, a tak jsem je připsal. S otazníkem.Vedlejší nabídce hliníkových schůdků levnějších o 250 Kč jsem naproti tomu šanci dal bez váhání.
Pak mi nějak stouplo sebevědomí a touha pořádně ušetřit a připsal jsem k seznamu nějakou láhev s čajem a nápisem Jim Beam, na niž byla 35% sleva 140 Kč, pětihvězdičkovou Metaxu, co mi onehdy dali ochutnat na návštěvě u známých. Při 27% slevě ušetřím 110 Kč, radoval jsem se. Když jsem slevy spočítal, musel jsem konstatovat, že to pořád ještě nedosahuje těch možných 6900 Kč.
Vtom přišla choť a já jsem ji ohromil nápadem koupit multifunkční robot Kitchen King. Sleva 200 Kč se jí zdála nedostatečná.
Prohlédla celou kuponovou knížku a s opovržením mi ji vrátila se slovy:
Nekupuj nic a ušetříš nejen 6900 Kč na slevách, ale přes 20 000 plné ceny. A můžeš ještě připočíst jízdné taxíkem do hypermarketu tam i zpět, takže úspora bude ještě o pár stovek větší!
Byl to od ní báječný nápad! No řekněte!

Ivo Antušek

(2)
Nemám co na sebe…
Jitka Dolejšová, 10.2.2010

Tenhle pocit asi zažila každá žena. Stojíme před plným šatníkem a bezradně se probíráme úhlednými komínky a řadou zaplněných ramínek. O botách nemluvě. A přitom základní seznam dámského šatníku není příliš obsáhlý. Alespoň podle knihy „Dobrá rada pro každou domácnost“ (J.Břízová – B. Krchová):
• 2 zimní pláště (jeden může být kožich)
• 1 přechodný plášť z vlněné látky
• 1 nepromokavý plášť
• 1 kostým
• 3 sukně
• 6 halenek, svetříků nebo pulovrů
• 6 šatů vlněných, hedvábných, letních i společenských
• 1 kalhoty
• 1 společenské lehčí střevíce
• 2 páry střevíců pevných, kožených, na nižším podpatku
• 1 zimní kotníčkové boty nebo kozačky
• 2 páry letních sandálů
• 1 domácí střevíce
• 2 plavky nebo plážové oblečení
• 2 klobouky nebo čapky
• 3 šály nebo šátky
• 3 páry rukavic
• 2 kabelky
• 1 deštník

Pravděpodobně si teď říkáte, že s tak skromnou výbavou byste nemohly normálně existovat. Že i ty deštníky máte alespoň tři, a na kabelkách a botách přímo „ulítáváte“.
Mám pro vás dobrou zprávu.
Zmíněná kniha vyšla totiž v roce 1967. A my jsme přece jen o pár let dál.

Přeji krásný den všem ženám i jejich chápajícím partnerům…

Jitka Dolejšová

(1) 
Není den jako den
Egon Wiener, 9.2.2010

21. únor je neděle, ale ne ledajaká a tak bychom měli být připraveni.
Málokdy se sejde v jednom dnu tolik významných výročí, až hraničících s inflací dobrých mravů. V onen den bychom si měli nejen pospat (je neděle), ale zároveň si aspoň dortem připomenout tři významné reality zaznamenané u tohoto dne v kalendáři. 21. únor je Dnem mateřského jazyka, Dnem cestovního ruchu a Dnem boje proti kolonialismu...
A to nezapomeňte, že jsme ještě plně nevystřízlivěli z oslav předchozí neděle 14. února, kdy jsme bouřlivě slavili Den manželství.
Ano, jsou úradky Boží, ale jak je vidět, existují i úradky úředníků, lidí z masa a kostí. Pokud nerozumíte těm prvním, ty druhé jsou k pochopení bez zvláštního přemýšlení.
On si každý z nás musí zdůvodnit své poslání na tomto světě. A pokud někdo vlastní visačku ke vstupu do úřadu, je už vlastně pověřený. Dřív to býval vrátný s kulatou čepicí, dnes je to vysokoškolsky vzdělaný, něčí frustrovaný syn nebo dcera, dávno už nepodobní oněm dětem spřádajícím sny v partách kdesi v lese za domem.
Dnes jsou to neidentifikovatelní úředníci házící do jednoho pytle v jednom dni mateřský jazyk, kolonialismus a průvodce. Působivé, matoucí a formální. Co si kdo slibuje, že udělá ve prospěch tohoto významného dne? Jde o vrchol arogance, formálního chápání a pohrdání tím, co jsme si měli přiblížit ve škole.
Mateřský jazyk, jako kdysi třeba volební právo, povinná školní docházka, zánik roboty – to patřilo k programu otců zakladatelů. Dnes? Škoda mluvit. Kdesi kdosi cosi v kanceláři vymyslí. Děj se vůle Boží!
Svět se změnil maje jiné priority. 11. února byl v kalendáři Den nemocných. Zastavme se. Vzpamatujme se! Opravdu je možné, co říkají naše babičky, že svět se řítí do záhuby? Podle toho, co nás čeká v kalendáři 22. února, ano. Ten den si máme připomenout nebo oslavovat Evropský den obětí. A pokud stačíme vystřízlivět, těšme se na 2. březen. To společně oslavíme Mezinárodní den boje spisovatelů za mír. Nějak postrádám Den rohlíků z Tesca za 90 haléřů. To pro informaci nezaměstnaným. Také důležité!

Egon Wiener