Jan Řehounek: Barokní Lysá nad Labem

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Lysé nad Labem hovoří znalci jako o „barokní perle Polabí“. Nemusíte být zrovna studovaní znalci historie, abyste k tomuto poznání, navštívíte-li městečko na trati mezi Nymburkem a Prahou, dospěli rovněž. Stačí na to jedno odpoledne. A nyní, s přicházejícím jarem, je k tomu ta nejlepší příležitost. 

  

Kulturní historie Lysé je téměř čítanková. Sahá až do doby, kdy sem přišli staří Slované. V devátém století na zdejším hrádku věznil kníže Oldřich svého bratra Jaromíra. Roku 1291 povýšila osadu Lysá, jež byla věnným majetkem českých královen, královna Guta, manželka Václava II. a matka Elišky Přemyslovny, na město. Královen, jimž Lysá patřila, bylo celkem pět – proto má věž ve znaku města, který městu udělil Ferdinand I. (od roku 1548 patřilo Habsurkům), pět stínek.

  

Dnes viditelná barokní historie se začala odvíjet až roku 1647, kdy Lysou a přilehlé kostomlatské panství dostal darem od císaře Ferdinanda III. generál Jan Špork „za znamenité služby válečné“, především však za vyhranou bitvu s Turky u svatého Gottharda na řece Raabu v Uhrách.
Jeho syn hrabě František Antonín Špork přebudoval zdejší zámek na honosné barokní sídlo s přilehlým francouzským parkem, do kterého nechal vytvořit rozsáhlou galerii soch. Z této přestavby pochází také zámecká kaple sv. Tří králů a bohatá fresková výzdoba sálů. V centrálním sále druhého patra dal vděčný syn na počest svého otce vytvořit monumentální nástěnnou malbu ztvárňující právě slavnou bitvu u sv. Gottharda.

  

František Antonín Špork nezůstal jen u přebudování svého sídla. Zcela zásadně zasáhl do utváření celého města i okolní krajiny.
Do zámeckého areálu vstoupíme bránou francouzského parku. Před námi se otevře dlouhá cesta vroubená zastřiženou habrovou stěnou a dvěma řadami plastik alegorií jednotlivých měsíců. Na ně, v širokém předzámeckém stupňovitém parteru, navazují sochy představující alegorie čtyř ročních období, dne, noci, přírodních živlů a světadílů. Takto rozsáhlý soubor alegorických plastik nemá ve světovém sochařství obdoby. Vždyť i zámek francouzských králů ve Versailles je vyzdoben pouze alegoriemi dvanácti měsíců. Autorem této nádherné galerie pod širým nebem je František Adámek z Nových Benátek (dnes Benátky nad Jizerou). Ten vytvořil také plastiky lvů, lvic a sfing s kartušemi. Naproti nim lemují labyrint z habrových keřů mytologické sochy Ignáce Michala Platzera.

  

Ze sochařské výzdoby lze ještě jmenovat několik drobných putti a monumentální rodový erb nad průjezdem v levé části zámeckého křídla.
Zámek je dnes využíván jako domov důchodců, a tak lze do jeho interiérů vstoupit jen po předchozí domluvě. Na nádvoří, jež je vymezené třemi křídly zámku a uzavřené někdejším augustiniánským klášterem, dnes sídlem Státního okresního archivu Nymburk, nahlédnout můžete. V refektáři kláštera pořádá archiv příležitostné výstavy.
Od zámku, míjeje plastiku sv. Jana Nepomuckého před klášterem a plastiku sv. Floriána pod mohutným červenolistým bukem, scházíme obnovenou kaštanovou alejí ke kostelu sv. Jana Křtitele. Jeho ohradní zeď zdobí rovněž ojedinělý soubor soch. Nejvzácnější z nich – sv. Jeronýma, vytvořil sám Matyáš Bernard Braun.
O autorech dalších svatých se vedou učené spory, ale sochu sv. Antonína prokazatelně vytvořil Jan Bokoff. V půvabném interiéru nedávno zrekonstruovaného barokního kostela stojí za pozornost především varhany z roku 1774, ozdobené soškami andílků s hudebními nástroji, a sličný mramorový náhrobek generála Jana Šporka.

  

Ve městě potkáme ještě další barokní skluptury – Pannu Marii a sv. Františka, moderní bustu Mistra Jana Husa a památník zdejšího rodáka – orientalisty Bedřicha Hrozného, jehož expozici nabízí místní muzeum. Do souboru barokních památek patří i fara a radnice s podloubím. Zajímavý je rovněž toleranční evangelický kostel z roku 1787.
Šporkovský odkaz ale najdeme i v okolí města. Nedaleký zámeček Bon Repos získal nedávno nového soukromého majitele, který na rozdíl od státu, potažmo armády, jež tu po řadu let hospodařila po svém, vkládá do zajímavé památky nemalé finanční prostředky. Zde měl František Antonín Špork svůj „kratochvilný areál“, v němž odpočíval, rozjímal a věnoval se své vášni – čižbě (lovu ptáků). Na křižovatce před zámkem stojí kaple sv. Šimona Stylisty z roku 1717. Veliké kamenné lebky, jež stávaly před kaplí, byly bohužel ukradeny.

  

Z Lysé vede do Čelákovic naučná stezka spojující několik významných míst a řadu zajímavých krajinných prvků. Mezi nimi je například místo zvané U sv. Václava. Je to výklenková kaplička s reliéfem zavraždění sv. Václava, vedle ní stojí sochy dvou andělů s lucernami v nadživotní velkosti, vyjadřujících „smrt blaženou“ a „smrt žalostnou“. Je to pozůstatek Šporkovy Ermitáže s poustevnou, letohrádkem a rozsáhlou zahradou.
Nedaleko odtud je Karlov, bývalý špitál, jehož barokní původ dokládá v čele nynějších stájí zazděný pískovcový portál. Karlov sousedí s vesnicí Byšičky, kterou Špork založil v roce 1717. Má ojedinělý půdorys – kruhovou náves tvoří do hvězdice postavené statky, uprostřed návsi je kaplička sv. Václava obklopená lipami. Vesnička si zachovala svoji původní podobu – dýchne tu na vás atmosféra dob minulých. Výlet můžeme zakončit za vsí v krásné přírodě u slepých labských ramen. 

  

Foto © archív autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 03. 2010.