Milan Turek: Tři kozy

Rubrika: Literatura – Zábava

Jaro ještě nevyvinulo své slunečné a teplé dny, den se sice prodlužoval, ale rány studená a místy ještě mezi stromy závěje sněhu. Ani na horách nemizel, třebaže už začínal máj. Ale na to už jsou lidé pod Ještědem a v údolí okolo Nisy zvyklí. Na hradech se otevíraly brány, i když turisté přicházeli jen sporadicky a vlastně tu deštivou neděli průvodci na hradě Grabštejn už vlastně ani nikoho nečekali. V pološeru pokladny hučela robustní kanadská kamna, ve kterých topili pořádnými poleny, aby se v mohutných zdech teplo neztratilo.
Pozdní odpoledne vyzývalo jen snad k uvaření čaje a podřimování na málo pohodlných židlích. V době, kdy se hrad návštěvníky hemží, čas na nějaké sezení není a navíc i ve středověku si na pohodlné sezení moc nepotrpěli. Ale i tak s šálkem čaje se řeč rozproudila o historkách s bílými paními, hradními strašidly, a zapomenutých návštěvnících.
Zkušená průvodkyně vyprávěla příhodu o svém kolegovi, který se s oblibou kochal pohledy z věže. Ta se obyčejně nezavírala na žádný zámek, ale stalo se, že ve střešním prostoru měli televizní technici drahé zařízení, které zde instalovali a po dobu prací zamykali vstupní dveře. Průvodce se na věži po poslední výpravě opozdil a možná, že vyhlížel dámu, která nepřicházela. Mezitím technici již skončili a s nastávajícím večerem odešli, poté věž zavřeli, aby jim drahou techniku nikdo neodnesl nebo nepoškodil.
Dostat se z horní části věže bylo téměř nemožné, marně lomcoval dveřmi a vyvolával o pomoc, z údolí mu jen odpovídali svým štěkotem vojenští psi. Na schodišti mezi patry bylo úzké okénko. Zkusil je otevřít, s námahou se protáhnul a naštěstí dosáhl na hromosvod. Podařilo se mu a pomalu se spouštěl ze šestimetrové výšky do zahrady pod věží. Odtud už snadno odešel brankou sice beze všeho na nedalekou vlakovou zastávku.
Kolega dopadl dobře, podle vyprávění průvodce civilkáře však hůř skončil host, který se účastnil podnikové hostiny, pořádané v jedné z restaurovaných místností hradu v duchu středověkých obyčejů. Kastelán pronajímal firmám nebo prostě skupinám rytířskou místnost, kde nebyl koberec a jediné zařízení byl velký dubový stůl a podobné hrubé lavice. Jídlo se servírovalo bez příborů, většinou se připravovalo pečené maso a k tomu jen chléb a víno, někdy třeba i ryby, zvěřina, ale obyčejně bez omáček.
Dotyčného sice nikdo nezamknul, ale po pořádném nahýbání medovinou nebo možná jiným opojným mokem buď hledal onu místnost či byl zlákán středověkým přeludem bílé paní do sklepních prostor. Tam, znaven možná i představou bujných prožitků, usnul a probudil se až ráno pěkně promrzlý. Podařilo se mu dostat se na nádvoří, jenže všechny dveře byly zavřeny. Pro zahřátí a osvěžení útrob se pokusil běhat okolo nádvoří. Průvodce, který otevřel bránu brzo po ránu se divil, kdože to na nádvoří trénuje běh. Horký čaj a teplo průvodcovské místnosti prokřehlého flamenga opět probudily k životu natolik, aby se s díky rozloučil a zavolal taxíka. O svých nočním dobrodružstvích se host průvodci příliš zmiňovat nechtěl.
Roztomilou příhodu o mladé, tvarově vyspělé a krásné průvodkyni vyprávěl starší, zkušený průvodce. Dívka vyprávěla příběhy zakladatele rodu pánu z Donína i Valdštejna a přidávala podle zájmu různé detaily. Jednou měla skupinu studentů pěkně rozkurážených a na každé její přeřeknutí reagující všelijakými průpovídkami. Historii prožili hladce, stejně vyřešila i dotazy k obyvatelům, zda šlo o čistě mužské osazenstvo a život na hradě bez manželských postelí, které skutečně nikde na hradě nebyly k vidění. Zdálo se, že vše skončí bez nehody. Přežila poslední soud s čerty v nebesích i svatou Barborku, patronku horníků s pomeranči pod hradem Bezděz.
Dívenka svou roli zvládala i tak dobře, jenže když se blížil konec prohlídky, nevydržela a podřekla se. A závěr byl skutečně exkluzívní. Ještě než se s hosty rozloučila, prohlásila, že dříve než opustí hrad, ukáže jim za vrátky tři kozy. Bouře smíchu jí vehnala ruměnec do tváře, stejně jako další dotazy, jako zda se bude připlácet, či vlastně, kde má tu třetí. A když si uvědomila, co řekla, ve snaze napravit ono nedopatření dodala, že se jedná o kozy kastelánovy. To už chudák nevěděla co říct a nezmohla se ani na rozloučení, nechala otevřená i vrátka a běžela zpět k pokladně. Za vrátky se v zahradě skutečně popásávaly tři kozy pana kastelána. 

ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 05. 2010.