Na zámku Sychrov koncem února roku 1914 zavlály černé prapory. Zemřel kníže Alain Rohan, 12. vévoda z Montbazonu a Bouillonu, princ z Guéemené, Rochefortu, jehož rod od 11. století ve francouzských dějinách patřil k nejvýznamnějším. Rohané byli starou bretaňskou šlechtou, rodinnými svazky spříznění s řadou evropských panovnických rodin. Jejich rodové heslo znělo: „Králem nemohu, vévodou nechci být – jsem Rohan“.



Za Velké francouzské revoluce opustili Francii a azyl našli v Rakousku, letní sídlo na Sychrově. Ještě předtím se stačili zapsat do dějin své původní vlasti. Největšího věhlasu se dostalo kardinálu Rohanovi a to díky románu A. Dumase staršího, v příběhu statečných mušketýrů a diamantového náhrdelníku. Revoluční změny ve Francii a zrušení šlechtických privilegií donutily Rohany opustit Francii a uchýlit se do exilu. V roce 18O8 císař František I. umožnil příslušníkům této rodiny získat práva rakouských občanů.
Potomci francouzských Huggenotů záhy v Čechách zdomácněli. Sychrov a Praha se staly jejich domovem. Kníže Karel, vévoda z Montbazonu a Rochefortu zakoupil Svijanské panství a v roce 182O přikoupil i Sychrov a začal mohutně stavět. V nádherné romantické krajině postavil skvělé, hrdé a velkolepé sídlo v bretaňském gotickém slohu v upomínku toho, co museli zanechat doma, ve Francii. Tak, jak zámek známe dnes, je v podobě, kdy skončila doba jeho přestavby v roce 185O, tj. před 16O lety. V.V. Tomek, známý historik a spisovatel, si počátkem 2O. století stěžuje: „Po hříchu však žádný z turistů, žádný z návštěvníků není tak šťasten, aby mohl vstoupit do tohoto pyšného sídla potomků francouzských králů. Nikdo cizí nemůže v překypujícím údivu postáti v nádherných komnatách zámeckých, vyšperkovaných nejdrahocennějšími a velevzácnými čalouny a gobelíny do nichž jsou umělecky vetkány erby rodu Rohanského: routa, hranostajový ocásek a francouzské bílé lilie.“ 
Skutečně tehdy nikdo neměl do této svatyně umění a uměleckých skvostů přístup. Uzavřený Sychrov se zdál poutníkům úchvatný a majestátný. Park osázený vzácnými dřevinami byl dosud nízký svým vzrůstem a tak byl zámek obdivován alespoň zvenku. V.V. Tomek jej srovnává se zámkem Hluboká. Byl často srovnáván s čarovným sídlem hrdinů známých pohádek a dětských snů. Historická literatura hodnotí zámek jako perlu, působící úchvatným dojmem. Jakoby byl z „nejlůznější“ pohádky. Zasazený do čarovné, malebné scenérie skalních útesů a nad nimi pláně šumných, svěžích borů, jako démant ve smaragdovém mechoví s mocným, pyšným cimbuřím. Pohádkové sídlo knížat Rohanů.

Pokud byla knížecí rodina na Sychrově, vlála z cimbuří zástava s rodinnými barvami hrdých bretoňců. Dříve se do areálu vstupovalo cestou uprostřed dvojité aleje lip. Pokud vašeho dědečka s babičkou přivezla k Sychrovu parní lokomotiva, pak za zmínku stojí, že přijeli jihoseveroněmeckou drahou od Liberce směrem k Turnovu a k Semilům. Tehdy pro veřejnost uzavřený objekt, malebný oku poutníka, dnes ztratil mnoho na kráse okolním zalesněním. Není jej prostě a jednoduše vidět, tak jako většinu našich krásných historických objektů. Mnohý český diadém je ukrýván očím turistům i znalcům z malicherného pocitu, že hluboký les po právu patří ochranářům a každý strom v okolí je chráněn státem. Běžně se stává, že majestátní a úchvatný historický objekt zůstává skryt očím.
U Sychrova to platí více než kde jinde. Vezměte si kompas nebo navigaci a vzhůru do Sychrova. Když zklame technika, zeptejte se kolemjdoucích, Sychrov určitě najdete…