Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (6)

Rubrika: Publicistika – Doporučení

Není nad studenou kuchyni v tropických vedrech. Náš přítel Karel Helmich se vrátil z dovolené v Bulharsku (jinam se tenkrát ani nemohlo) a přivezl si vzpomínku na oblíbenou studenou polévku, které domorodci říkají tarator. Sotvaže jsme mohli vycestovat po Evropě, vrátil se Karel ze Španělska a pěl ódu na Gazpacho Andaluz. Také studená polévka, ale s větší fantazií připravovaná. Třetí Karlovou specialitou je „marak peyrot“ s vůní Mrtvého moře nebo s tajemnem od Zdi nářků, kam opět si Karel zajel či zaletěl osobně, není nad silné zážitky z gurmánství nad místními specialitami.
Přiznal se nám, jak nejoblíbenější z těch tří se učil znát od katalánské kuchařky, zatímco on ji na revanš objevoval tajnosti Švejkova guláše, našich bramborových placek se škvarkovou pomazánkou a k tomu studenou černou kávu s rumem.
Horké tropické léto dokáže v člověku věčně žíznivému vyvolat chutě na jídla studená, dejte pokoj se sladkou zmrzlinou! Studené správně vychlazené víno se věčně pít také nemůže. To je ta pravá chvíle dát si studenou polévku. Ale kterou? Z Karlových receptů jsem vybral ony tři typické, ale všechny představuji vitamínovou bombu Každá příjemně osvěží a přitom zasytí. Sem s nimi.

Polévky pro tropické poledne

► Nejdřív bulharskou tarator. Vlastně je k ní zapotřebí zelenina, kterou používáme na lečo. Rajčata, papriky a okurku – přidáme jogurt, česnek, rozdrcené vlašské ořechy, sůl, lžíci octa a nasekaný kopr. Neuškodí ani cibule. Rozmixované šoupneme do lednice.
► Andalúzská „gaspacho“ (do ní se jogurt nedává!) má v sobě navíc tři lžíce olivového oleje, krajíc veky, ale může být i bílý chléb, namočený několik hodin předtím ve vinném octě, hrst vypeckovaných oliv, dvě deci červeného vína, petrželovou nať a sladkou papriku, špetka pepře neuškodí. Podle potřeby možno rozředit sklenkou vody. Vše se rozmixuje a nechá se rovněž chladit.
► Na rozdíl od předchozích dvou zeleninových je třetí polévkou - ovocná. Jahody, hrozny, melouny, broskve, jablíčka – co máte na zahradě anebo jste nakoupili. Hodí se i rybíz nebo maliny. Všechno nasekané na malé kousky mírně povaříme, přidáme podle chuti cukr a citronovou šťávu a také s tím do ledničky. Při podávání takto vychlazené polévky můžeme nabídnout ještě studenou pomerančovou šťávu a zakysanou smetanu.
Protože se v podvečer pod slunečníkem (ať už na Costa Brava či kdesi v Polabí) dobře odpočívá, neuškodí míchaný koktejl. A jsme opět ve španělské kuchyni, protože španělská sangria nemá konkurenci. Nasekáte asi čtyři broskve, pomeranče či jiné dužinaté ovoce. Zalijete rumem (stačí decilitr) nejlépe ve velkém kameninovém džbánu. Přikryjete, ovoce necháte pěkně nasát v ledničce.
Asi tak hodinu před podáváním zalijete ještě litrem červeného vína. Potom vše doplníte sodovou vodou, naší Bohemkou.
Při tom chladivém nápoji mějte připraveno od francouzského Maurice Ravela jeho baletní opus Bolero, vyznačující se právě charakterem španělského tance. Bývá nahráno nejčastěji v koncertním provedení, ale také v úpravě pro dva klavíry.
Vrcholem blaha je mírné popíjení koktejlu při Boleru a navíc s četbou Rodriga Diaze z Vivaru, nazývaného El Cid, nebo jen krátce Cid. Osudy tohoto španělského hrdiny vám budou hned bližší. Přestože nechává doma rodinu a odjíždí ze země pokořit Maury a dobýt proslulou Valencii, a teprve když pošle králi své dary, dostávají jeho žena s dcerou svolení, aby mohly jet za ním. Cid vyhrává ještě mnoho bitev, však se jimi navždy zapsal do španělských dějin.
V této harmonii jste úplně sami, jitří se vám mozek, paměť o zasutém středověku začíná fungovat, fantazie z četby vás povznáší, o milostné scény není nouze, prudká vášeň také nechybí. Vystačíte si sami, když vás partner či partnerka opustili. Zjišťujete přitom, že vám to ani tak nevadí…

ilustrace © Karel Helmich

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 07. 2010.