Že na podzim v roce 1904 navštívil Kyšperk (dnešní Letohrad) Jára Cimrman jsem před časem už pro Pozitivní noviny psal. Na základě této návštěvy mu zdejší vděční občané nechali od sochaře Stanislava Vacka vytvořit sochu, kterou 20. října 2004 odhalili Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka a Genadij Rumlena.

 

Vzhledem k tomu, že se od té doby v městečku i v podhůří Orlických hor našly další výrazné stopy po činnosti génia promarněných příležitostí Járy Cimrmana, rozhodli se Letohradští založit muzeum. Je umístěno ve sklepení zámku, kde dřív byly sklady civilní obrany. Vedle dokladů a artefaktů dosvědčujících působení Járy Cimrmana ve východních Čechách tu byly soustředěny jeho skvělé vynálezy, převezena sem byla legendární Mistrova světnička a díky představitelům Divadla Járy Cimrmana, především Miloně Čepelky, tu může návštěvních vidět i řadu dokladů o působení divadla, fotografií, plakátů a rekvizit.

Trochu rozpaků působí Mistrova busta, které stejně jako socha při nároží zámku chybí tvář. Je to pochopitelné, jeho podoba zatím není známa.

 

Miloň Čepelka k tomu řekl: „Je logické, že se ozvala jakási Gudrun, vdova žijící dnes ve Švýcarsku, původem ovšem Němka z Orlických hor. Letohradští cimrmanologové se s paní Gudrun spojili a zjistili, že má také nějaké fotografie kolem zmíněného roku 1900, na kterých by mohl být Mistr zachycen. Zrodila se naděje, že by se konečně mohlo objevit, jak legendární Jára vypadal. Bohužel na všech třech snímcích byl dotyčný zachycen jen zezadu. A tak jsme všichni vespolek tam, kde jsme byli dosud, v mučivé nejistotě.“

 

Návštěvník se rovněž podiví, že z Cimrmanovy světničky včetně postele, peřiny, stolu, židle je pouhá polovina. Vysvětlení je prosté: město nemělo tolik peněz, aby ji zaplatilo celou. Od kustodky muzea Marie Šulcové se dozvíte, že jsou rádi i za zlomky toho, co se našlo, za draho koupilo, nebo získalo výměnným obchodem. Například od Jiřinky J. získali výměnou za skleněné korále vousy z levého Mistrova licousu, od Otakara H. za nůž se zavírací střenkou fotografii všech kojných, které se na Járově výchově podílely (fotka je značně ohmataná).
Najdete zde ale i celé exponáty, například lžíci hladomorku, klíče od jeho vídeňského bytu, portrét mocnáře Františka Josefa II., který Cimrman namaloval, past na myši či Cimrmanovu Dymokurskou kouli, dar sboru dobrovolných hasičů z Dymokur, kde Jára Cimrman za první světové války učil v obecné škole.