Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (7)

Rubrika: Publicistika – Letem-světem


Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků. Tu a tam pozdržel trajekt, abychom ho ještě stihli, a večer v obchodě pro nás vyčaroval poslední bochník chleba. Děkujeme ti, Trolle, za kouzla a ochranu. Máš velkou zásluhu na tom, že naše putování po Norsku bylo nezapomenutelné.  

Neděle 11. července
Po namáhavém dni a přehršli zážitků máme volnější den. I počasí zvolilo odpočinkovou variantu – je zataženo, občas mrholí nebo prší. Z horských výhledů by nic nebylo. Jedeme do městečka Lom, navštěvujeme místní informační středisko, prohlížíme si malý skanzen – Lom Bygdemuzeum se školou, domky, hospodářskými staveními a zajímavou výstavou. Vždy dvě fotografie zachycují tentýž výjev v současné době a v minulosti (před 100 nebo 50, či 20 lety). Konstatujeme, že vesměs jsou to zásahy citlivé, beze snahy násilně zkrotit toky řek či zničit přírodu na úkor výstavby.











Lomský sloupový kostel je věhlasný. Pochází z 12. století, jeho interiér je o 5 století mladší. Obcházíme ho kolem dokola. Trochu nám vadí, že je potřen asfaltem (alespoň to tak vypadá), ale asi kvůli záchraně cenné památky nelze postupovat jinak. Zájezdy cestovních kanceláří tady mají tradiční zastávku, jedna skupina střídá druhou. My máme čas prohlédnout si místní hřbitov. Norské hřbitovy oplývají pestrobarevnými květinami, svěží trávou, a kupodivu působí vesele. Místo velkých žulových pomníků jsou tu do trávy zasazené většinou přírodní kameny a celek působí jako upravená zahrádka zvoucí k zastavení, posezení a relaxaci.





Ještě se jdeme projít k dravé řece se starým dřevěným mostem, obdivujeme peřeje spěchajícího vodopádu Prestefossen a mohutné vodní víry, a pak už se vracíme do kempu a dopřáváme si voňavý čaj. Pohoda, pohodička.




Pondělí 12. července
Autem jedeme do Leirvassbu (mýtné), projíždíme 13kilometrovým údolím s nádhernými výhledy na polozasněžené vrcholky hor. Auto necháváme u zdejší ubytovny. Špatně značená cesta vede, jak jinak, přes bahýnko, vodu a kameny. Putujeme kolem jezer Leirvatnet, Troget a Panna, zpátky stejnou cestou. Ze skal dolů se vinou stužky malých vodopádů. Na všechno dává pozor hora připomínající skalní kostel, Kirkja. Dříve byla považována ze severní strany za nedostupnou, první borec se na její vrchol dostal z mírnější jižní strany až někdy v šedesátých letech 20. století.

Hláška dne:
Potkají se dva Češi ve společné umývárně v norském kempu.
První: „Vy jste tady autem?“
Druhý (viditelně zničený po náročné túře): „Kdepak, z chatičky jsem to do umývárny zvládl pěšky.“











Text: Jitka Dolejšová
Foto: Jitka Dolejšová, Martin Dolejš

Pokračování příště...

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 10. 2010.