Olga Szymanská: Václav Boštík

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

VÁCLAV BOŠTÍK
1913 - 2005

Neuznával výrazy umělec či kumštýř. Považoval se vždy za malíře. Sály Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně pokládal za nejkrásnější výstavní prostor v Praze. Splnilo se mu, že v nich nyní probíhá jeho obsáhlá výstava.

LINIE ŽIVOTA
Narozen 6. listopadu 1913 v půvabném Ležákově mlýně v Horním Újezdě u Litomyšle. Po otci zdědil s celým jménem i malířské nadání, po strýci – duchovním, který vydal několik knih, lásku k literatuře a zbožnost. Po gymnáziu začal Václav studovat v Praze na Českém vysokém učení technickém, kde se seznámil s J. Křížkem. Za rok vycestoval do Itálie a Jugoslávie. Z obsáhlého opusu životních událostí (1933 – 2005) Boštíka uveďme stěžejní. Účast na první výstavě s obrazem Mlýn. Desítky temper, akvarelů a kreseb. Malba opony pro orlovnu v Poříčí u Litomyšle. Začátek studia na pražské Akademii výtvarných umění (1938), pokračování znemožněné válkou. Návrhy na výzdobu kaple sv. Jana Křtitele v katedrále sv. Víta. Seznámení s J. Chalupeckým.
Přijetí do Umělecké besedy (dále UB). S J. Mrázkem výzdoba hlavního oltáře chrámu Božského Spasitele v Ostravě. První samostatná výstava v Alšově síni UB. Návštěva Expa 58 v Bruselu. Pravidelné návštěvy u stolu J. Koláře ve Slavii. Zamítnuta výstava k jeho 50. výročí narození Svazem českých výtvarných umělců. Malířské sympozium v rakouském Eisenstadtu (dalších se rád zúčastňoval). Obnova sgrafit na domech ve Slavoňovicích, v Kyjově, Telči, Lounech a na zámku v Litomyšli. Cena Jiřího Koláře.
Od roku 1937 účast na hromadných výstavách, taktéž samostatné výstavy doma i v zahraničí. Vyznamenán řádem Chevalier des Art set des Letters. Monografie Václav Boštík 85. Expozice s J. Křížkem a J. Mrázkem v Lounech. Medaile Za zásluhy o stát v oblasti umění. Umírá 7. května 2005.

LINIE TVORBY
Malíře Václava Boštíka oslovovala smyslová stránka vlastního zobrazování a zároveň si uchovával hluboký vztah k osobním významům. V obsáhlé tvorbě čerpal symbolicky ze tří základních zdrojů. Prvním bylo moderní umění, zejména francouzské malířství počínaje impresionismem až po surrealismus. Druhým fyzika i astronomie, o které se celý život nepřestal zajímat. Třetím zdrojem se mu stalo umění přírodních národů: oslovovalo ho více, nežli jiné české malíře, byť jeho působení v malířově tvorbě začalo být patrné až postupně. Tak jako jiní umělci, i Boštík od chvíle, kdy ustal se zobrazováním vnější skutečnosti, musel svůj nový výtvarný názor – abstrakci obhajovat před představiteli socialistického realismu, znemožňující mu vystavovat, před jeho tvůrci i před svými nejbližšími, s nimiž se stýkal. Abstrakce, dnes samozřejmost, tehdy znamenala krok do neznáma. Boštíkův projev se z napodobování skutečnosti stal Analogií vyššího řádu. Odehrávalo se v něm to, co autor řídil sám, a zároveň se tu projevovala skrytá hloubka zákonitostí: význam i symbolika počtu – tři, sedm, devět či dvanáct, rozmístění – astronomie, pohybu – minulost, přítomnost, budoucnost, barev – čakry, tvary – mandaly. Malíř zřídka a dost nerad udával dílům názvy. Proto byl obraz obrazem, kresba kresbou, grafika grafikou. Oprošťoval je i od popisnosti či děje, které by charakterizovaly jejich vnější stránku. Poslední rozměrné plátno nazval prostě Vesmír: pod něj je možné zahrnout téměř všechna abstraktní díla od druhé poloviny padesátých let až po samotný závěr tvorby.

LINIE VÝSTAVY
Václav Boštík/1913…2005 – první souborná monografická retrospektiva představuje malíře, který významně zasáhl do českého i evropského umění druhé poloviny 20. století. Přichází po dílčí retrospektivě na Staroměstské radnici v roce 1989. Na podkladě autorovy rozsáhlé umělecké a písemné pozůstalosti připravil současnou výstavu Karel Srp.
Ve výstavních prostorách Městské knihovny jsou Boštíkova díla všech jeho tvůrčích období – od druhé poloviny třicátých let do druhé půlky let devadesátých. Plných padesát let důsledně, a to především vnitřně se vyvíjející, významově velmi provázané kontemplativní tvorby. Sály s bílým podkladem, vyřešené architektem T. Svobodou jako krychlové půdorysy, s dějovou linií autora velmi citlivě dokreslují atmosféru celé expozice. Zdůrazňují pravdivost a čistotu jeho života a díla. Václav Boštík vyšel na svou vlastní cestu, utvářenou výraznými vnějšími impulzy a tím poskytující mnoho podnětů k úvahám. Vedoucích k neopakovatelnému výtvarnému projevu, jímž dodnes poskytuje mnoho k přemýšlení nám. Ovlivňován okolním světem, ale vědomě a plně soustředěn na svět vnitřní, přecházel od malby realismu k (vlastními slovy:) „analogii vesmírného řádu“. Jeho osamělou malířskou pouť provázela mnohá přátelství – členství ve spolcích a skupinách, účast na symposiích. Z pomíjivého vnějšího dění tak vystupuje niterní malířská výpověď, z níž vyplývá, že její tvůrce vyznával řád, světlo, rozvahu. „Z maleb a kreseb nepřestává na nás působit velmi kladná energie jako projev stále výraznější autorovy duchovnosti a křesťanství“ (Karel Srp).

Výstavu s doprovodným programem, rozsáhlou monografii, vydanou Galerií Zdeněk Sklenář, soubor textů Václava Boštíka, které byly o něm v minulosti napsány – je možné (nejen) si prohlédnout v GHMP – v Městské knihovně až do 9. ledna 2011.

Ilustrace © http://www.zdeneksklenar.cz/vaclav-bostik

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 10. 2010.