Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků. Tu a tam pozdržel trajekt, abychom ho ještě stihli, a večer v obchodě pro nás vyčaroval poslední bochník chleba. Děkujeme ti, Trolle, za kouzla a ochranu. Máš velkou zásluhu na tom, že naše putování po Norsku bylo nezapomenutelné.  

Pondělí 19. července
Dnes podnikáme výlet k nejužšímu rameni Sognefjordu – Nærøfjordu, a k fjordu sousedícímu, Aurlandsfjordu. Sognefjord je nejdelší a nejhlubší fjord v Norsku, vyznačuje se širokým ústím a mohutnými horami se strmými skalnatými stěnami, které ho lemují po obou březích. Dosahuje délky přes 200 km a hloubky až 1308 metrů. Jeho nejužší rameno, Nærøfjorden, je na seznamu UNESCO. Aurlandsfjord pokračuje na pevnině údolím Aurlandsdalenem, které je plné jezer a vodopádů a často je přirovnáváno k americkému Grand Canyonu.
Odoláváme nabídce vyjížďky lodí po fjordu, zvlášť když vidíme připravenou mnohočetnou tlupu Japonců s nezbytnými fotoaparáty. Jedeme silničkou 5 km podél Nærøfjordu a prozkoumáváme fjord z větší výšky. Fjord je opravdu úzký, hladina zrcadlí okolní skály a hory. Zastavujeme se u nádherného pasoucího se koně s dvoubarevnou hřívou. Manžel je obezřetný, nechce mít natržené další triko.
Musím si koně vyfotit. Když už jsem blízko a foťák dvakrát cvakne, kůň se ke mně radostně vrhne. Asi chce odměnu, ale žádnou nemám. Hrne se za mnou a já zrychluji krok. Kůň taky. Mám respekt před koňskou sílou a velikostí. Kůň nemá respekt žádný. Teď už z auta vylézá i manžel a snaží se upoutat koňskou pozornost. Kůň zastříhá ušima a mění směr pohybu. Už je u manžela. Ten dvakrát obejde auto, aby koně zmátl, pak nenápadně zrychlí a otevře kufr auta. Nabízí koňovi zbylý chléb. Kůň srandista schramstne krajíc jako nic a už strká hlavu do batohu, aby vzápětí uzmul celou půlku bochníku. Pak zvědavě nahlíží okýnkem do auta a prohlíží si zblízka Martina za volantem. Naštěstí přijíždí další auto a koník odkluše k němu. My můžeme pokračovat dál, až do vesničky Brejle s malým kostelíkem. Tady silnička končí. Vracíme se stejnou cestou, koník se tváří jako neviňátko.







Projíždíme zajímavým údolím Undredalen, které vede k Aurlandsfjordu. Městečko Undredal má kavárnu hned u vody, pomník kozy v parčíku (vyrábí se tu místní specialita - kozí sýr) a unikátní kostelík (Undredal Stavkirke), snad nejmenší v celém Norsku. Kostelíček je široký pouze 4 metry a byl vybudován patrně ve 12. století. Všude vidíme rozkvetlé květiny. Macešky, růže, hvozdíky, lupiny, lilie…













Jsme ve Flåmu. Věhlasný vlak právě odjíždí, všude spousta turistů. Trať vede z města Myrdal, měří 20 km a projíždí celkem jednadvaceti tunely. Jeden z nich má spirálovitý tvar, to kvůli velkému převýšení. Z bezpečnostních důvodů je vlaková souprava vybavena pěti nezávislými brzdnými systémy. Jízda trvá 45 minut a nabízí nádhernou vyhlídku na krajinu s jezery, řekami a vodopády. My ale možnosti svézt se přeplněným vlakem nevyužíváme.
Zdejší turistické centrum je vybaveno i veřejnou nabíječkou na mobily – stačí si jen vybrat dle typu.





Do přístavu zrovna připlouvá výletní loď, obložená Japonci. Touhle lodí bychom asi přijeli. Náš výlet byl ale rozhodně zajímavější.
Dlouho se tu nezdržujeme, jedeme směrem na Aurlanden a odbočujeme vzhůru. Stoupáme výš a výš, serpentinami šplháme až k vyhlídce, odkud se nám otevírá krásný pohled na celý fjord. A ještě jedna vyhlídková trasa, odkud jsou nádherné výhledy na fjord z druhé strany. Shora to vypadá úžasně, to by Japonci teprve koukali!









Na parkovišti se dáváme do řeči s příjemnou Norkou, má s sebou fenku a tři čtyřtýdenní štěňata. Fenka má srst trojbarevnou – černou, bílou a světle hnědou, její mláďata podědila každé jednu barvu. Jsou zvídavá a pozoruhodná.

Po návratu do kempu plánujeme co nejzajímavější cestu na jih, abychom po cestě neminuli další norské přírodní a jiné krásy.

Text: Jitka Dolejšová
Foto: Jitka Dolejšová, Martin Dolejš

Pokračování příště...