Miroslav Sígl: Nadšený zachránce lidové architektury

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

V encyklopedii Kdo byl a je kdo (Libri 2007) najdeme o Ladislavu Štěpánkovi (1906-1992) v jeho hesle údaje o tom, že to byl konzervátor lidové architektury, pracoval ve středočeské Památkové péči, spolupracoval s Polabským národopisným muzeem v Přerově nad Labem, stál u zrodu Polabského muzea v Poděbradech, Národopisného muzea Slánska v Třebízi  a Muzea vesnice v Kouřimi. Zároveň však součástí jeho  práce, která se mu stala „koníčkem“, byly články v tisku regionálním, celostátním, studie o lidové architektuře a stavitelství, široká publicita ve sbornících Vědecké práce zemědělského muzea, Vlastivědného sborníku Polabí,  v Pražském sborníku historickém, v Muzejní a vlastivědné práci, Náropisných aktualitách,   v časopisu Český lid. Jeho profesní pozůstalost je uložena v archivu Etnologického ústavu Akademie věd České republiky.
 
Posluchačka Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Kateřina Bílková nemohla zpočátku tušit, jak rozsáhlá byla činnost tohoto člověka, jehož dílo chtěla zevrubně poznat a podat o něm výpověď ve své bakalářské práci. Úspěšně ji obhájila a zaslouží uznání nejen od zasvěcených odborníků naší památkové péče, ale také od mnoha místních jejích   účastníků, zastupitelů, učitelů a vlastivědných pracovníků.


Štěpánkovo jméno pod zajímavými články přitahovalo mne už jako studenta a začínajícího regionálního publicistu. Četl jsem je nejen ve výše uvedených periodikách, ale také v Chataři a chalupáři, v Květech, v Zemědělském kalendáři, denících Svoboda, Zemědělské noviny,  zejména pak v regionálním tisku středočeského kraje. Je tomu letos 95 let, kdy se narodil a kromě gymnázia vystudoval ještě Obchodní akademii a Stavební fakultu Českého vysokého učení technického v Praze. Jako turista a později už jako památkář  prochodil stovky kilometrů, probádal přitom nepočítané množství lidových staveb (obytných chalup, statků, gruntů, jejich vjezdové brány,   stodoly,  špýchary, sýpky, topeniště, holubníky, studny, samoty, hamry, mlýny, mlýnské náhony, valchy, kovárny,   ale také někdejší dělnické kolonie a další  nouzová bydlení). Nejen o ně jako takové se zajímal, ale zejména  o jejich dokumentaci,  historii, konstrukci, o  materiály, z nichž byly  pořízeny, o jejich původ (u kamenů a dřeva zvláště), zajímaly ho střešní krytiny (došky, břidlice, šindele, tašky), vnitřní vybavení, obezděné  a roubené jejich stěny a světnice, jejich opravy a úpravy, jejich vliv na celkový vzhled vesnic či obcí.
 
Jistě, podstatná část jeho činnosti se týká uvedených středočeských muzeí, ale Ladislav Štěpánek jako dobrovolný konzervátor lidové architekury se zajímal nutně o stavby na Slovensku, a v ostatních částech  Čech a Moravy. Studoval zbudovská Blata, zátopové oblasti Žluticka, Kadaňska a Českolipska, přitahován byl hornickým severem -  Mostecko, Bílinsko, Ústecko, Sokolovsko. S neméně zasvěcenou spolupracovnicí  Vandou Tůmovou – Jiříkovskou zkoumali formy bydlení v historických pražských čtvrtích, jakými jsou Libeň, Michle, Záběhlice, Vršovice, Vysočany a Žižkov. Poutaly ho Orlické hory, štíty domů v Hradeckém východočeském kraji, perlářství na Miletínsku, mlácení obilí cepem, lodní doprava na Vltavě, chmelové komory na Mělnicku a Mladoboleslavsku. Jeho pozornosti nemohla ujít   sakrální lidová architektura, kterou představují kapličky, boží muka,  zvoničky, hraniční kříže a kameny, silniční milníky.
 
Kolik jen výpisů z berní ruly, tereziánského, josefského a stabilního katastru musel pořídit, kolik kartonů s dokumentací mu prošlo rukama, obdivoval jsem jeho studie o chmelových komorách a vůbec o pěstování českého chmelu a typicky našem českém pivovarnictví. O čem všem jednaly porady odborníků (architektů, etnologů, muzeologů, historiků), v nichž Ladislav Štěpánek   také zasedal.
 
Psal o významu skanzenů a muzeí v přírodě, o terénních průzkumech, které namnoze sám vedl, které respektovaly místní geografické a historické zákonitosti Jejich výsledkem byla bohatá technická, kresebná, ilustrační a fotografická dokumentace, často jediný zdroj o autentickém prostředí dávno zmizelého způsobu života.  Neobyčejně naléhavý důraz kladl na uchování historických objektů, jejich ochranu a opravy v původním stavu, v jakém tvořily starodávný ráz české krajiny našeho venkova.
 
Ladislav Štěpánek měl neustále mnoho plánů a hodně úkolů před sebou. Bylo mu 86 let, když musel odejít navždy od své milované práce. To jen my se teprve nyní ohlížíme, kolik jí jen bylo! Vždycky se obával o budoucnost naší lidové architektury, kterou ještě zdaleka nedokážeme nabídnout zahraničním turistům, ať již na výstavách ve světě nebo v její přirozené podobě u nás doma. Opět nejde o jmenovaná muzea a skanzeny vpředu tohoto článku, velký význam pro turistický a cestovní ruch má  Veselý kopec na Vysočině se souborem lidových staveb a řemesel, Valašské muzeum na náměstí v  Rožnově pod Radhoštěm, Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici, Muzeum lidové architektury v Zubrnicích nedaleko Ústí nad Labem a mnoho dalších. Znovu je dobré připomínat jména těch, kteří obětovali celý svůj život, aby naše kulturní dědictví, často v Evropě či ve světě ojedinělé,  bylo zachováno pro generace příští.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 01. 2011.