Michal Dlouhý: Moskalykův hold četníkům

Rubrika: Publicistika – Historie

Od počátku letošního roku mají televizní diváci možnost opět se na obrazovkách setkávat s hrdiny úspěšného televizního seriálu Četnické humoresky. V těchto dnech je tomu pět let od chvíle, kdy nás navždy opustil pan režisér Antonín Moskalyk (11.11.1930 – 27.1.2006) člověk, bez něhož by úspěšný televizní seriál nikdy nevznikl. Dovoluji si připomenout pro čtenáře Pozitivních novin něco ze zákulisí vzniku televizního seriálu.


ŘÍČANSKÁ POSEZENÍ

V rodinném domě Moskalykových v Říčanech se od roku 1992 uskutečnila řada setkání filmového režiséra a scénáristy v jedné osobě a policejního historika a kriminalisty v osobě druhé, při nichž se profilovala představa o možném uměleckém ztvárnění kriminálních případů řešených československými četníky.
Pan režisér si se zájmem přečetl nejen můj námět s názvem Případy z pátrací služby, ale i mojí diplomovou práci o vývoji organizace československého četnictva. Živě se zajímal o reálie z četnického života a ostatní materiály, které jsem nashromáždil v rámci zpracování své diplomové práce.
Vojensky organizovaní četníci v šedozelených uniformách měli za úkol pečovat o veřejný pořádek a bezpečnost na celém území státu s výjimkou území statutárních měst, v nichž střežili pořádek a bezpečnost uniformované strážní sbory - strážníci v černých uniformách a neuniformované strážní sbory - pánové v tvrďácích.
Příslušnost četnických stanic či četnických pátracích stanic k řešení jednotlivých případů vyplývala z trestního řádu a to mělo za následek, že nebyl žádný „univerzální“ četník, který by obdobně jako rada Vacátko ve Velké Praze řešil ty nejzávažnější případy. To znamená, že Případy z pátrací služby byly vlastně dějiny kriminalistiky u četnictva a jednotlivé díly na sebe nenavazovaly dějově, ani postavami a společné měly pouze to, že se jednalo o případy řešené československým četnictvem za využití rozlišných kriminalistických metod a dalších technických prostředků. V podstatě se jednalo o „četnické dobrodružství kriminalistiky“. Je třeba uvést, že jeden z dílů Dobrodružství kriminalistiky byl věnován četnickému vrchnímu strážmistrovi Ladislavu Havlíčkovi a jeho kriminalistické metodě s názvem Mechanoskopie.
Prostředí četnické pátrací stanice však zaujalo režiséra Moskalyka natolik, že navrhl umístit děj seriálu na pátrací stanici, jejíž příslušníci by řešili zajímavé kriminální případy. Zároveň doporučil postavit seriál na osudech konkrétního četníka.
Až po několika letech, koncem roku 1996 se režiséru Moskalykovi podařilo získat pro příběhy o případech zpracovávaných četnickou pátračkou brněnskou televizi. V roce 1997 byly napsány scénáře na prvních třináct dílů, které byly od srpna 1998 postupně natočeny a od počátku roku 2000 byly poprvé vysílány.

Momentka z natáčení
Musím se přiznat, že to byl nádherný pocit, když jsem byl při prezentaci projektu označen jako jeho duchovní otec. Seriál je tvořen případy, které se v období první republiky skutečně staly a byly vyšetřovány četnictvem. Dějiště případů a doba jejich spáchání byly upraveny tak, aby vyhovovaly potřebám skladby seriálu. Naší snahou bylo vybírat pokud možno neznámé nebo málo známé případy, které byly dány k řešení příslušníkům četnické pátrací stanice v Brně.
Seriál Četnické humoresky není v žádném případě dokument o práci četnictva a jeho tvůrci se záměrně dopustili několika porušení přísných dobových předpisů upravujících výkon četnické služby s cílem vytvořit seriál, který osloví a zaujme současného televizního diváka. Za všechny „prohřešky“ proti dobovým předpisům uvedu jeden. Kasární předpis pro československé četnictvo stanovil, že za hospodyni do četnických kasáren lze zjednat pouze starší osobu ženského pohlaví s dobrou pověstí. Jaké starosti způsobilo Arazímovi působení mladé krásné Anděly v roli hospodyně již diváci znají. Dovolím si však tvrdit, že pouhý dokument o náročné četnické službě ztrpčované mnohdy šikanou správních důstojníků požadujících pořadovou přípravu a šerm se šavlí, stejně tak ponižující povinnost žádat zemského četnického velitele o povolení k uzavření sňatku, by mnoho z dnešních diváků nezaujal a pokud ano tak ne na třicet devět celých večerů. Právě režisér Antonín Moskalyk vdechl televizním četníkům lidskost a laskavost jemu vlastní a tím se zasadil o společenskou rehabilitaci předlistopadovým režimem očerňovaného četnického sboru. Jsem přesvědčen o tom, že zájem televizních diváků, kteří se nemohli dočkat dalšího dílu s tím, co se sympatickým četníkům zase povede, je tou nejlepší rehabilitací četnického sboru a jeho příslušníků, kteří v boji se zločinem obětovali to nejcennější - své životy. Pro úplnost je třeba uvést, že za dobu trvání první československé republiky zahynulo rukou zločinnou více než 100 četníků.

Prostřednictvím další povídky ze své knížky si dovoluji čtenáře seznámit s jedním z těchto tragických případů, který je navíc spojen s dětstvím Antonína Moskalyka.

ZASTŘELENÝ ČETNÍK

Antonín Moskalyk pocházející z Podkarpatské Rusi mi jednou vyprávěl, že se jako malý chlapec zúčastnil rozloučení se zastřeleným četníkem. Ve shromážděných materiálech jsem dohledal, že se jednalo o následující případ:
Strážmistr Václav Šilha z četnické stanice Barkasovo na Podkarpatské Rusi dne 26. února 1937 o 23. hodině spolu se strážmistrem Eduardem Tikalem nastoupil do obchůzkové služby za účelem pátrání po neznámém pachateli krádeže ve strážním domku č. 279 v bytě železničního zřízence Zikmunda Kató.
Poté, co hlídka provedla ohledání místa činu, pátrala po pachatelem ve sněhu zanechaných stopách podél železniční trati, prohledala nedalekou skupinu domků a vydala se směrem k polozbořeným objektům ležícím v poli. Za účelem důkladného propátrání se hlídka rozdvojila a strážmistr Šilha po chvíli spatřil uvnitř stáje neznámého muže. Upozornil na to svého kolegu, přiskočil ke dveřím stáje a neznámého muže bodákem nasazeným na karabině přitlačil ke zdi. Mezitím přispěchal strážmistr Tikal.
Neznámý muž se však vyprostil, dal se na útěk a přitom proti oběma četníkům vystřelil ze vzdálenosti asi tří metrů dvě rány z pistole. Strážmistr Šilha současně vystřelil proti muži z karabiny, ale bohužel jej nezasáhl, poněvadž byl těžce raněn do levé strany krku a klesl k zemi. Druhý člen hlídky byl rovněž zasažen, ale projektil naštěstí nárazem na kovový nýt v opasku ztratil průbojnost a uvízl mu v oděvu. Po krátké přestřelce byl nebezpečný zločinec, v němž byl následně zjištěn vojenský zběh od 112 dělostřeleckého pluku v Mukačevě vojín Alois Ryško, zneškodněn strážmistrem Tikalem.
Strážmistr Václav Šilha byl po lékařském ošetření dopraven do státní nemocnice v Mukačevě, kde však i přes to, že byl operován, dne 27. února 1937 v 18.15 hod. podlehl svému zranění.
Po rozloučení v Mukačevě byly ostatky strážmistra Václava Šilhy převezeny do Čech a dne 5. března byl pohřben na hřbitově v Bělčičích v okrese Blatná.
Uvedený případ se objevil ve 25. dílu seriálu nazvaném Loupežník, v němž Antonín Moskalyk vrátil na rodnou Podkarpatskou Rus.


Příspěvek byl zpracován s využitím knihy Humoresky vážně vydané nakladatelstvím Pragoline.



Knihy o četnících z nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE žádejte u svých knihkupců,
v internetových obchodech nebo na www.jindrichkraus.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 01. 2011.