Jitka Dolejšová: Paměti Čestmíra Staška

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Profesor Čestmír Stašek (*21.8.1926) patří mezi přední české sbormistry a hudební pedagogy. Jeho umělecká práce, která byla mnohokrát oceněna, je spojena především s dětskými pěveckými sbory. 

Čestmír Stašek se nedávno pustil do činnosti rovněž pozoruhodné, úctyhodné, chvályhodné -  a především mravenčí – ze střípků svých vzpomínek začal skládat ucelené dílo. Jeho psaní bylo korunováno úspěchem – v prosinci 2010 spatřila světlo literárního světa knížka s jednoduchým, ale výstižným názvem: PAMĚTI.

Profesor Stašek shrnul své vyprávění „po svém“: „Jde o vzpomínky a zkušenosti sbormistra, pedagoga, vychovatele v polepšovně, organizátora, zahrádkáře, dělníka a autora, vzpomínky na členy sborů, žáky a studenty, kolegy sbormistry, skladatele…“

V knížce, doplněné dobovými fotografiemi, dokumenty a přehledy tvorby, objeví čtenář pestrou mozaiku příběhů úsměvných i dojemných, citlivě zasazených do rámu doby. Barvitá výpověď nám přibližuje autora po stránce lidské i profesionální. Společným jmenovatelem je láska k hudbě a snaha dát dětem maximum nejen po stránce hudební, ale také vytvořit pevné základy osobnosti a charakteru.

Čestmír Stašek nabídl svým zpívajícím svěřencům daleko více, než jen smysluplné využití dvou odpolední v týdnu. Koncerty, zájezdy, rozhlasové a televizní natáčení, prázdninová soustředění a další společné aktivity se staly jedinečnou příležitostí pro získávání cenných zkušeností a nenásilné formování dětské osobnosti. Disciplina, kázeň, zodpovědnost a poctivá práce na straně jedné, soudržnost, spolupráce, přátelské mezilidské vztahy a pozitivní emoce na straně druhé – to nikdy nebyly pro profesora Staška prázdné pojmy. Jeho umělecká práce se stala celoživotním posláním. A děti, vedeny taktovkou „přísnou, ale laskavou“, svého sbormistra bohatě odměňovaly dobrými pěveckými výkony, radostí a nadšením ze společného zpívání. 

Dětskými pěveckými sbory Čestmíra Staška prošlo na sedm tisíc malých zpěváčků několika generací! Že by to skoro chtělo zápis do „Guinessovky“? Nikoli skoro, ale opravdu a skutečně: profesor Čestmír Stašek byl zapsán jako nejdéle působící sbormistr a světový rekordman. Už v roce 1945 založil Mostecký dětský sbor a řídil jej po dobu tří let. Vedl Pražský dětský sbor (a později Pražský dívčí sbor) nepřetržitě 61 let. Souběžně s tím se 17 let jako hlavní sbormistr věnoval Dětskému pěveckému sboru Čs. rozhlasu.

Čestmír Stašek má osobitý vypravěčský styl, který je doplněn moudrým nadhledem a laskavým humorem.

Malé naladění – úryvky z několika kapitol:

Největší potlesk

…Měli jsme s Mosteckým dětským sborem koncert v biografu v Duchcově. Během přednesu Smetanovy „Mé hvězdy“ zhasla světla. Okamžik probíhalo provedení skladby potmě bez mého přičinění. Ale to jen do okamžiku, než jsem si vzpomněl, že mám v kapse malinkou baterku (vozil jsem ji s sebou vždy, když jsme se vraceli se sborem ze zájezdů až za tmy). Uchopil jsem ji, rozsvítil a dirigoval úspěšně dál. Iluminaci přivítalo publikum potleskem ještě během „Mé hvězdy“, a to s mohutností, jakou jsem nezažil dlouho potom…“

Pašeráci:

Když jsem jel poprvé s Pražským dětským sborem do západního Německa, chtěl jsem propašovat dvacetimarkovou bankovku. Rozhodl jsem se zastrčit ji před přejezdem hranic pod látkový kryt opěrky hlavy svého sedadla v autobuse. Ale už tam bylo obsazeno – šustil tam svazek bankovek. Podobně jsem dopadl u několika dalších sedadel. Co jsem tenkrát vymyslel, si již nepamatuji. Ale na budoucí zájezdy jsem se vyzbrojil velkou krabičkou od krému Nivea, k níž jsem si z další vystřihl falešné dno…

 ....Rafinovanější způsob praktikovala naše klavíristka. Příslušný obnos dala do igelitového sáčku, rozřízla housku, na spodní půlku položila sáček, přemazala máslem, přiklopila vrchní půlku a při celní prohlídce opatrně ukusovala…

Z táborové nástěnky:

Milé chudinky, není vám pomoci. Nezodpovědní rodiče vás přihlásili na náš studijně rekreační tábor v bláhové naději, že na něm dovršíte prázdninové rekreování. Chacha! Chyba lávky! Vstávat nebudete, kdy chcete, jako u babičky, nebo až se probudím, ale v 7.00 při zatroubení budíčku. Pak se nebudete hodinu probírat z mrákot, ale v 7.03 vyrazíte na rozcvičku. A po ní do umývárny, nikoliv se zhlížet v zrcadle, ale řádně se umýt a osvěžit, abyste se vzpružily do útrap nastávajícího dne. Pak na snídani. Žádné slídění po špajzu a shánění špeku nebo jahodové marmelády. Zbaštíš to, co pracující uvařili. Uklidíš po sobě, umyješ nádobí a příbor nebo ruce – podle toho, čím budeš jíst…

Kniha PAMĚTI je k dostání v knihkupectví Radioservisu v budově Českého rozhlasu (Vinohradská 12, Praha 1) a v Knihkupectví U sv. Jindřicha (Jindřišská 23, Praha 1).

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 03. 2011.