Jaromír Matoušek: Keltská hlava

Rubrika: Publicistika

V květnu roku 1943 byly zcela náhodně při těžbě písku na okraji obce Mšecké Žehrovice nalezeny čtyři zlomky sochy. Zlomky jsou z opuky a představují významnou keltskou osobnost. Její provedení ukazuje rysy, typické pro umění tak zvané laténské kultury z období 450–430 před Kristem, tj. plochý obličej, mandlové oči, esovité brvy kolem očí, knír či ucho v podobě lotosového květu. Nedávná analýza odhalila na základě studia historické literatury význam stylizovaného účesu v podobě pásu vlasů na jinak vyholené hlavě, probíhající od ucha k uchu nad čelem. Tzv. tonsuru, ve středověku účes irských mnichů, byla v předcházející době odznakem keltských duchovních osobností – druidů. To dokládá i přítomnost typického šperku – nákrčníku tzv. torquesu, který nosily v období 4.–3. století před Kristem ženy z prostředí společenské elity. Později jej nosili opět významní muži.

Keltská hlava nebyla z bezpečnostních důvodů a z obavy o poškození v Národním muzeu vystavena. Teprve po roce 1989 byla prezentována na několika významných výstavách v západní Evropě v Itálii a Švýcarsku. Její historická hodnota je nevyčíslitelná. Je symbolem sbírek Národního muzea i historie českých zemí vůbec.

Nalezení Keltské hlavy

Josef Šlajchrt měl za druhé světové války pronajat malý pozemek (asi 24 arů) u lesa zvaného Libina. Na východní straně tohoto pozemku byl malý pískový lom, který měl tak jemný písek, že se dal těšit bez kopání, jen tak nabírat lopatou. Místní lidé ho často používali na štukovou omítku. Avšak odebíráním písku se ornice propadala a pozemek se zmenšoval a znehodnocoval. Proto obecní úřad na tomto pozemku kopání písku zakázal, bohužel lidé sem chodili dál a písek odváželi.

V květnu 1943 Josef Šlajchrt a jeho syn se vypravili podívat na pozemek poté, co byli upozorněni, že někdo kope písek v jejich lomu. Když přišli na místo, zjistili, že už tam nikdo není. Všimli si, že ornice je propadlá a v místě, kde byl písek odebrán, je asi v hloubce 60 centimetrů písek značně opálen. Vypadalo to jako ohniště a odsud trčel oblý předmět. Vyjmuly ho a zjistili, že jim připomíná oblou hlavu, roztříštěnou na kusy. Začali kusy skládat dohromady a výsledkem byla hlava vysoká asi 25 centimetrů s vlnitými vlasy s vousy nakroucenými vzhůru, malou dírkou v ústech a uzlem na krku. Pravé ucho nenašli. „Podívej, on to byl nějaký kuřák,“ řekl nakonec otec svému synovi. Otec ze zakroucených vousů oškrábal nožem část hlíny, později byl za to pokárán pracovníky Národního muzea, že právě tato šeď je u nálezu velmi důležitá.

Syn se tam pak ještě vrátil, doma si vzal motyku, lopatu, bramborový koš a na kole ujížděl k lomu. Našel tam spoustu úlomků popelnic, kostičky, malá kolečka připomínající náramky a velký zvířecí zub. Později se dověděl, že chybějící ucho našel pan Jeřábek, polní hlídač ze Žehrovic.

Celý nález odevzdali Šlajchrtovi do novostrašeckého muzea, za čas se dostavili pracovníci Národního muzea a požádali o umístění Keltské hlavy do Prahy s tím, aby se o nálezu nemluvilo, proto aby se o nálezu nedověděli Němci. Tak se také stalo a až do konce okupace nevyšla ani zprávička. Kopie sochy byly poslány jak do Strašecí, tak do Slaného.

V červnu roku 1945 vyšel v tehdejší Národní politice článek a fotografie, pojednávající o tomto nálezu. Autorem článku byl pracovník Národního muzea pan Dr. Borkovský.


Dalším velmi cenným nálezem, který vlastní Národní muzeum je pohřební výbava knížecího dvojhrobu z Kolína. Jedná se o nejbohatší archeologický celek z raně středověkých Čech, který svým významem dalece přesahuje hranice našeho území. Hrob muže a ženy byl objeven náhodně na jižním okraji města Kolína v bývalé cihelně dne 16. března 1864 s velmi bohatou výbavou. Hrob byl bez jakékoliv dokumentace vzápětí zničen a kosti byly opětovně pohřbeny na místním hřbitově. Dochovaly se však honosné předměty, které nemají u nás srovnání. V souvislosti s nalezeným kalichem byl nález zařazen do 15. století a dokonce se uvažovalo o hrobu Prokopa Velikého. V roce 1892 byl dvojhrob zařazen do období raného středověku na základě rekonstruování okolností nálezu J. L. Píčem. Obě kostry muže a ženy ležely s hlavou k západu v pohřební komoře vyložené dřevem. Předměty, které se zde našly, pochází z 9. století- kalich ze zlaceného stříbra, meč vyrobený technikou svářkového damasku, souprava honosných kování k řemeni meče ze zlaceného stříbra, sekera,pozlacené bronzové ostruhy, závěsek ze slonoviny zdobený zlatým plechem, kaptogra-závěsná ozdobná schránka ze zlaceného bronzu, skleněné, stříbrné a zlaté perly, perla z jantaru, několik párů gombíků, náušnice, dvě skleněné nádobky a bronzová miska.

Vzhledem k bohatství pohřební výbavy se jednalo o znak moci, jedná se o hrob významného velmože (knížete ?) s manželkou, z období kolem poloviny 9. století. Jeho sídlo bylo zřejmě v samém centru dnešního Kolína, kde dnes stojí chrám svatého Bartoloměje. Originály nálezů patří k nejvýznamnějším pokladům ve sbírkách Národního muzea v Praze, kopie jsou v kolínském muzeu.

Národní muzeum v těchto dnech ve spolupráci s ministerstvem kultury, dokončuje přípravnou fázi generální rekonstrukce historické budovy. Vrcholí stěhování sbírek i pracovníků. Sbírkové předměty jsou postupně přemisťovány do nových prostor na okraji Prahy či v její blízkosti. Národní muzeum musí přestěhovat 7 miliónů předmětů a 13,5 kilometrů knih.

V rámci stěhování sbírek z historické budovy bylo též uskutečněno několik utajených bezpečnostních transportů s nejvzácnějšími exponáty Národního muzea. Ve čtvrtek 21. dubna 2011 byla pod dohledem Útvaru rychlého nasazení Policie ČR převezena do depozitáře Keltská hlava, která je označována za nejkrásnější keltskou plastiku ve střední Evropě z období kolem roku 200 před Kristem. Na rok 2015 je naplánována výstava o keltské civilizaci v Čechách, jejímž hlavním exponátem bude právě tento předmět. Větší pozornosti se též dostane i artefaktům z kolínského dvojhrobu, které byly též za zvýšených bezpečnostních opatření rovněž odvezeny do depozitáře.

7. července 2011 se naposled otevře historická budova Národního muzea. Návštěvníci si do tohoto data mohou muzeum prohlédnout v současné podobě tak, jak ho zná již několik generací. Generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš řekl: “Po rekonstrukci budeme moci návštěvníkům nabídnout větší komfort, lepší zázemí, větší a modernější výstavy.“

Do uzavření Národního muzea se mohou návštěvníci zúčastnit ještě mnoha akcí:

  • 7. června se rozloučí s přírodovědeckými expozicemi
  • 18. května si připomene 120. Výročí od otevření historické budovy
  • 21. května vyhlásilo den volného vstupu
  • 1. června – den dětí, řada her a soutěží, též v Nové budově Národního muzea

foto: autor

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 05. 2011.