Miroslav Sígl: Výstava k výročí Antonína Dvořáka

Rubrika: Publicistika

Neobávejte se, čtenáři, že budu psát o tomto světově nejproslulejším a nejhranějším českém skladateli, třebaže k Antonínu Dvořákovi (1841–1904) mám vřelý vztah už z dob svého dětství, když jsem se jel na kole podívat ze své rodné obce do nedaleké Nelahozevsi, abych na vlastní oči spatřil rodný dům řeznického synka, budoucího génia.



Budova Českého muzea hudby v Praze na Malé Straně

K zaznamenání však stojí, že je tomu letos 115 let, kdy Antonín Dvořák řídil koncert České filharmonie před Rudolfinem v Praze, kde mu byla po smrti odhalena jeho socha v nadživotní velikosti. V této budově jako profesor a ředitel Pražské konzervatoře působil v letech 1891–1904. Spolek pro postavení pomníku Mistrovi byl založen před 80 lety. Ten se postaral o založení Muzea Antonína Dvořáka v bývalém Michnově barokním letohrádku na Novém Městě Pražském; v jeho lůně vznikl též popud zahájit Souborné vydání děl Antonína Dvořáka. To již byl dřívější „Spolek“ přejmenován a Společnost Antonína Dvořáka se před 60 lety podílela na založení Památníku v jeho rodném domě (1951).

Je pozoruhodné, že Společnost Antonína Dvořáka vznikla z podnětu někdejšího skladatelova pomocníka v době jeho amerického pobytu. Tím byl českoamerický houslista a posléze violista Josef Jan Kovařík. Dnes má Společnost Antonína Dvořáka 250 členů a byla jí opět navrácena právní suverenita, kterou za éry minulého komunistického režimu ztratila. Tehdy byla nucena předat své sbírky státu, což byla podmínka, aby mohla ve své činnosti pokračovat pod zastřešující institucí, jíž byla Česká hudební společnost (1983–1990).



Koncertní dvorana Českého muzea hudby v Praze

Pokračuje v plnění odkazu Antonína Dvořáka doma i v zahraničí. Pořádá koncerty, besedy a zájezdy (a to i za podpory skladatelova pravnuka, houslového virtuóza Josefa Suka), pietní vzpomínkové slavnosti u skladatelova hrobu na památném Vyšehradě, a vždy ve výroční den skladatelova narození 8. září bývá slavnostní matiné ve Dvořákově rodném domě v Nelahozevsi. Také spolupracuje s Dvořákovou společností pro českou a slovenskou hudbu ve Velké Británii.

Její zásluhou byly odhaleny pamětní desky, připomínající Dvořákovy pobyty na zámku Sychrově, Lužanech, Karlových Varech nebo deska na kostele sv. Vojtěcha v Praze (na zdejším kůru zkomponoval první klavírní verzi své později instrumentované kantáty Stabat mater). Společnost AD rovněž šíří památku Dvořákových žáků - Josefa Suka, Vítězslava Nováka, Oskara Nedbala, Julia Fučíka, Rudolfa Karla.

Protože je v dohlednu 170. výročí narození našeho génia hudby, připravuje se velká výstava v budově stále ještě novotou vonícího Muzea české hudby v Praze - Malé Straně (Karmelitská ulice). Býval to kdysi kostel sv. Máří Magdaleny, postavený podle projektu italského architekta a stavitele Francesca Carattiho (1615- 1677). Jde o neobvyklou symbiózu raně barokní církevní architektury s klasicistní užitkovou úpravou.



Jeden z mnoha diplomů Antonína Dvořáka od Jednoty ředitelů kůrů, kapelníků a varhaníků.

Pokud jste zde ještě nebyli, mohu vřele doporučit jeho návštěvu. Z bývalého kostela se stalo nejen muzeum, ale velkolepá koncertní síň. A přitom zde v nedávné minulosti byl poštovní úřad, četnická ubytovna a státní archiv. Dnes hlavní expozice muzea má název Člověk-nástroj-hudba, vystaveny jsou ukázky vzácných hudebních nástrojů, notové zápisy, dokumenty o významných hudebnících, staré gramofonové desky a lze si poslechnout i ukázky jednotlivých hudebních nahrávek.

Neodpustím si, abych vás zároveň nepozval i do Nelahozevsi. Jízda vláčkem patří též k pěkným zážitkům (zejména vede-li trať kolem Vltavy). Navštívíte kromě rodného domu skladatele renesanční zámek s bohatými uměleckými sbírkami. Dvořákův hudební festival se zde koná každý rok, v zámku vyslechli návštěvníci již 500 koncertů!

Doporučím nedaleké Veltrusy s vrcholnou barokní architekturou zámku, který má za sebou první rok revitalizace po ničivých povodních v roce 2002. Odtud je to 15 kilometrů do mé rodné obce Obříství, kterou též ona povodeň postihla. Tady máme Památník Bedřicha Smetany, rovněž génia naší hudby, kterého dávný – téměř zapomenutý – Zdeněk Nejedlý vyzdvihoval více než Antonína Dvořáka či spíše neměl ho vůbec v oblibě. Ale o tom je už jiná historie, bohatě popsaná. Dnes jsou, a vlastně vždy byli, pro nás oba tito skladatelé významnými osobnostmi, bez jejichž hudby si neumíme svůj život představit.

foto: internet

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 06. 2011.