Tomáš Danko – Jitka Vykopalová: Prameny snů Evy Emingerové

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

   

Rozhovor s Tomášem Dankem, švédským manažerem české sólové jazzové zpěvačky Evy Emingerové o vzniku nového CD s ojedinělou týmovou tvorbou.

Dalo by se říci, že se jedná o historickou událost, je to poprvé, co česká zpěvačka natočila své CD ve Švédsku. A navíc - nahrávání s jedněmi z těch nejlepších švédských hudebníků se konalo v proslulém Polar Studiu!

Polar Studio, které je všeobecně považováno za jedno z nejlepších a nejznámějších na světě, je nahrávací studio, které původně bylo ve sportovním paláci na adrese St. Eriksgatan 58 na Kungsholmenu ve Stockholmu. Polar Studio bylo vytvořeno Benny Anderssonem a Björnem Ulvaeusem společně se Stigem Andersonem. Koupili dům a po rekonstrukci otevřeli v roce 1978 studio, aby ABBA a další hudební umělci z Polar Music měli společné nahrávací místo. V roce 2004 tyto prostory opustili a Polar Studio se nyní nachází blízko náměstí Bysistorget na Södermalmu ve Stockholmu. Mnoho slavných umělců zde nahrávalo svou muziku, jako Led Zeppelin, Backstreet Boys, Celine Dion, Genesis, Eva Cassidy, Tomáš Ledin, Magnus Uggla, Roxette a Robyn.

V polovině května proběhl v slavném divadle Semafor křest nového CD jazzové zpěvačky Evy Emingerové s názvem „Prameny snů“. Této zajisté příjemné akce se kromě hlavní hvězdy večera Evy Emingerové zúčastnil také její švédský manažer Tomáš Danko, členové legendární skupiny Olympic s frontmanem Petrem Jandou a spousta Evinných sportovních přátel se světovým hokejistou Dominikem Haškem na špici, který CD slavnostně pokřtil, novináři, čestní hosté.


Dominik Hašek křtí v Semaforu CD Evy Emingerové.

Proslýchané nové CD se mi však brzy dostalo do rukou i zde ve Švédsku a s potěšením si ho poslouchám. A říkám: nové, jiné, hezké... Vždyť také skladby z tohoto alba sklízí jednu pochvalnou kritiku za druhou – namátkou: iDNES.cz: Zpěvačka Eva Emingerová mění směr a jde do světa
Moc potěšující odborná kritika, to zajisté, a ano, Eva Emingerová mění svůj hudební styl, ale není tak zcela pravda, že jde do světa..., ona totiž už v tom světě je a kráčí v něm rychlými kroky dál a dál.

„Zpívá s deseti stálými kapelami, svým hudebním kvartetem a cestuje po světě, kde je velmi žádaná. Zpívá i se soubory, s nimiž neměla nikdy nic společného. „Pošlou mi mailem svůj repertoár, já si jej prostuduji, na místě koncertu se sladíme a pak následuje vystoupení. Baví mě to,“ tvrdí E. Emingerová, kterou obdivují kromě Evropy i v USA, v Kanadě nebo Mexiku. Její zpěv mohou milovníci jazzu slyšet už na dvacítce desek. Čtyři z toho vydala sólově. A nyní přišlo nové CD, podle znalců dokonalá lahůdka a v českých poměrech doslova průkopnický čin. CD, které je žánrovým mixem jazzu a šansonu. A navíc – mnohé písně si Eva sama složila.“
Ondřej Daněk,
www.idnes.cz

Tomáši, když si v duchu promítám příležitosti, při kterých tady ve Stockholmu Evu Emingerovou vídám, uvědomuji si, že už to zřejmě bude nějaká řádka let. Jak a kdy vlastně vaše spolupráce začala?
Když jsem měl ještě firmu s hudebními nástroji, podnikal jsem koncerty se švédskými muzikanty a spolupracoval jsem se slavným stockholmským koncertním sálem Nalen, ale také i s Peterom Lipom, Gipsy Boys z Košic, s Josefem Laufrem, se skupinou Olympic aj.

Při tom mém podnikání jsem měl agenturu českých kytar značky Strunar, Luby a Fursa.Jednou při nákupu kytar jsem se zastavil v Praze - já jsem totiž často přemýšlel zorganizovat koncert nějaké kapely, udělalo by mi to reklamu a také jsem chtěl tak nějak splatit dluh českým hudebníkům, kteří u mě za komunistů nakupovali a dělali mi tržby, no a trošku jsem si chtěl v těchto kruzích udělat jméno jako producent – tak jsem zašel v Praze do Reduty, kde právě hrál Milan Domiňák, velmi známý hudebník, hráli v pětici, mně se líbili; představil jsem se jim a nabídnul možnost zahrát si ve Stockholmu v Nalenu, kde jsem měl kontrakt – a oni na to skepticky – „No, to je někdo, kdo o tom jen kecá...“

Často si totiž lidé v Česku mysleli, že ti, co přijedou ze zahraničí, jen kecají a nemají a neudělají nic; to je ta česká naivita, že si myslí, že čeští zbohatlíci se jen chvástají. (Berou to asi podle sebe, v Česku se totiž převážně víc mluví a málo činí.) Ale já dodržím vždy, co slíbím – řekl jsem jim tehdy, že za tři měsíce budou hrát ve Stockholmu.

Za měsíc jsem jim poslal smlouvu, všechno bylo domluvené, za dva měsíce opravdu měli přijet hrát. Praha swing orchestr se kapela jmenovala. Přijet a zpívat s nimi měla Jana Koubková, tehdy nejlepší jazzová zpěvačka v Čechách, ale týden před koncertem mi volali, že je nemocná a že místo ní přijede jiná zpěvačka, která zpívá s několika menšími kapelami a je dobrá. Byla to Eva Emingerová.

Ikdyž jako zpěvačka byla taková ještě „zelená“, učinila velmi dobrý dojem na publikum. Totiž v čem Eva má ohromné plus – ona má úžasné charisma a báječný kontakt s publikem, to má málokterá česká zpěvačka. Opravdu svým projevem zaujala, tak jsme se v letech 2003-4 začali domlouvat, přijel jsem do Prahy, poslechl si ji s jinými kapelami a pochopil, jaký má hlasový potenciál a zeptal se jí, kdo je jejím manažerem. Žádného neměla. Přišel jsem s nápadem, že bych jí mohl dělat manažera já. Souhlasila. Vzhledem k tomu, že tradiční jazz má ohraničené publikum, a to ve starší věkové kategorii, navrhl jsem jí změnu repertoáru – ona se smála, že to nevyjde, že to či ono...

Protože jsem měl zkušenosti s muzikanty a zpěváky ze Švédska a věděl jsem o jejích pěveckých kvalitách – byla by škoda nevyužít takový talent - tak jsem jí řekl: 
„Víš ty co? Dej mi čas a já ti dokážu, že z tebe učiním hvězdu.“
Byla to taková velká výzva...

Přestože Eva Emingerová má velké charisma na scéně, chybělo jí sebevědomí, nevěřila si. Její kariéra byla jinde, ve vrcholovém sportu, kde dosáhla četných sportovních úspěchů.

Přestože zpěv nějak zvláště nestudovala, vždy zpívala dost dobře (o čemž svědčí i to, že si ji vybral do své kapely renomovaný jazzman Ferdinand Havlík a nahráli spolu několik CD).

Nebylo lehké pro Evu najít vhodný repertoár. Správný repertoár, správné kontakty – ano, byla to pro mě výzva, něco jako když jsem nastartoval obchod s hudebninami. Věděl jsem, že jeden krásný den, když skončím s obchodem, že budu chtít hrát jazz, a začal jsem znovu chodit do školy, na hudební akademii dále se vzdělávat ve hře na kytaru. Zajímalo mě také, jak se s Evou, která působila jako „nevybroušený diamant“, jak daleko se s ní a s jazzem dostanu.

Začal jsem v zahraničí, protože v Čechách je stále lehčí něco prodat, co je z venku. „Nestaneš se prorokem ve vlastní zemi“, jak se říká – např. ABBA se stala velká nejprve v Anglii, pak až ve Švédsku. A tak jsem začal aranžovat koncerty, při tom jsem si také vybudoval své jméno jako producent, seznámil se se špičkovými českými a švédskými hudebníky a Eva se tím pádem dostala nesmírný krok kupředu, a jak řekli v Českém rozhlase, Eva je teď momentálně nejšpičkovější jazzová zpěvačka v Česku; po vyjití tohoto nového CD jsou v podstatě v republice jen dvě zpěvačky těchto vysokých kvalit a tohoto nového stylu, Eva spolu s Yvonne Sanchez, která je polsko-kubánského původu.

     

Byl to ale dlouhý proces. Eva zpívá často v zahraničí s různými kapelami, je to však pořád ten tradiční jazz nebo swing. Do Ameriky jela na festival s kapelou ...dixilendovou... Všude je však starší publikum. První CD, na kterém jsme před čtyřmi roky spolupracovali „ Colors of my life“, je dobrá, ale je to pořád ten „normální“ jazz pro zralé posluchače. Umělecká muzika pro intelektuály. Ale my neděláme muziku, aby se líbila jen akademikům, ale aby se líbila všem lidem.

„Ty si musíš najít nové, mladší publikum, “ řekl jsem jí. „Po dalších čtyřech letech zkusíme něco úplně nového, co ti padne.“ Zkoušeli jsme pop, rock... a tak jsme se postupně dostali ke stylu zpěvačky Melody Gardot. Já jsem nevěděl, že se to Evě bude líbit. Po návštěvě koncertu Melody Gardot ve Stockholmu jsem jí totiž poslal její CD a ona se pro to úplně nadchla, že to je ono!
„Ale kdo mi tu hudbu tady napíše?“ povzdechla si.

Já jsem tehdy chodil na hudební akademii – zeptal jsem se na to mého učitele a hudebního producenta Anderse Johanssona. A on mi neskutečně odpověděl: „Takovou muziku skládám i já... spolupracoval s Lisou Ekdal, Norou Jones, Petrem Jöbackem, píše pro NG Brothers. Slovo dalo slovo, napsali jsme osm skladeb, které jsem přivezl s anglickým textem do Prahy, aby se napsal český text, a Evě se to moc líbilo. A tím to vše začalo.

Jak se tento styl nazývá?
Všude v Evropě se to nazývá bohemský či romantický baladový jazz nebo multijazz. Češi tomu říkají šanzonový jazz.

Kdo hraje a zpívá takový styl ve Švédsku?
Zaposlouchej se třeba do písniček Lisy Ekdal, Lisy Nilsson. Ve Švédsku tento styl existuje již asi 10-15 let. Ve světě tak zpívá například Nora Jones, Melody Gardot...

Takový měkký jazz, trochu pop i latino – lehce jiný styl. Eva má sametový, krásný hlas, který se na to hodí.
Je zajímavé, že se to nejvíce líbí ženám.

Na tomto CD je autorem hudby švédský skladatel Anders Johansson a Eva Emingerová, autorem textů básník Dušan Prokop. Je tam také jedna tvoje autorská skladba, složil jsi jak hudbu tak text, text se však úplně vymyká stylem z toho ostatního -
To bylo jen tak hozeno – na každém CD musí být něco, u čeho se posluchač zastaví a řekne si: ”Aha, i to tam je“... Ta „Žena divá“ je funk, to je také jiné, nemůže být vše na jedno kopyto, bylo by to jednotvárné.

Ty sám - dříve rocker - ses odklonil od „rokáčů“ k jazzu, jak k tomu došlo? Bylo to zmoudření a zklidnění věkem, nedostatek jiné příležitosti k hraní?
Odpověděla jsi sama - já jsem vlastně začínal jazzem, všude v 60-tých letech se hrál tradiční jazz, k poslechu, do tance. Potom přišel Elvis Presley, Rolling Stones a Beatles, tak jsme všichni přešli na bigbít, byli jsme mladí. A tím jsme vykonkurovali všechny ty kapely, no a takhle jsem se stal rokáčem, to šlo s dobou, to se do té doby hodilo. Když jsem přišel do Švédska, začal jsem těm rokáčům prodávat instrumenty, ti měli stále peníze, tam byl a je stále velký okruh hudebníků, ale jazzmani neměli v kapse téměř nikdy nic.


Tomáš Danko (v brýlích) v hudebních začátcích.

Proto mě překvapuje, že sis vytipoval zrovna českou jazzovo-swingovou zpěvačku, proč ne švédskou s populárními písničkami?
Na to jsem ti již odpověděl, to přišlo s věkem. Najednou si uvědomíš, že když jsi v obchodě starší o třicet let než tvůj nejstarší zaměstnanec a bavíte se o hudebních směrech, tak pochopíš, že když přišel metal a jiné směry, že si nemáš s těmi rokáči mnoho co říct...:)) a objevil jsem, že tu kytaru neovládám, jak bych chtěl – říká se, že rocker hraje tři akordy pro tisíc lidí - a jazzman tisíc akordů pro tři lidi...

Mým snem bylo hrát a ovládat kytaru tak, abych byl spokojený, trefit každou strunu, trefit každý pravec, a to dělají jazzmani. „Jenomže jazzmani mají jeden problém, že se velmi povyšují nad všechny ostatní, že si myslí, že jsou akademici v té branži, a proto jsou tak povýšení; že málo lidí chodí na jejich koncerty a že nejsou spojeni s lidskou masou, oni si žijí ve svém vesmíru“. Ale Eva byla ten případ, že kdykoliv cokoliv zpívala, lidé ji poslouchali a vyžadovali si ji, jelikož má charisma, co jazzmani nemají.

Ale stejně mi nedá se nezeptat, proč mladá holka začala zpívat jazz a swing – byl to vliv jejího otce?
Eva začala zpívat poloprofesionálně pozdě, až když měla 25 let. Eva neprošla tím vývojem jako já, já jsem přešel od jazzu k bigbítu a přes rock, rockenroll, metal a funky, regge opět zpátky k jazzu, já mám široký rozbor hudby v hlavě.

Překládal jsi volnou formou básnické texty do švédštiny, aby Anders Johansson věděl o čem vlastně skladby jsou, to byl nelehký úkol, vím co říkám, neboť často také všelijaké texty překládám, a vůbec, nedovedu si představit jak vzniká taková deska, navíc tahle vznikla ve dvou zemích…
To je velmi těžký zrod, v září 2010 jsme začali dělat jen základy, 2x týdně jsme se setkávali, když Eva přijela v listopadu na první demo, měli jsme vytvořených osm skladeb. Od Evy a ode mě dostával Anders nápady, on jako producent má ty harmonie jak se říká „v malíčku“, tak jsme to společnou cestou takhle na dálku, v Praze a zároveň ve Stockholmu, vytvářeli. Když přijela Eva na to demo a slyšel její hlas, její nuance v hlase, tak na tom dále stavěl. Například ta „Žena divá“, která se ti tak líbí, byla původně balada. No a Anders se podivil, takový text a balada? A začal zponenáhlu jammovat až vznikla tato vazba. Tuto demo-nahrávku jsme představili Českému rozhlasu, „dostali jsme zelenou“ a pokračovali dál, až skladeb bylo celkových třináct. Pak jsme na nahrávku naostro oslovili a přizvali jedny z nejlepších švédských muzikantů. Vše se natáčelo špičkovou technikou ve slavném studiu Polar ve Stockholmu.

Zleva: Anders Johansson, Thomas Danko, Mathias Algotssom, Eva Emingerová,
Svante Söderqvist a Calle Rasmusson.

A jak se dařilo skloubení textů s muzikou? To možná též nebylo lehké, vždyť čeština je tak květnatá řeč...
Český jazyk není tolik vhodný na tuto hudbu jako anglický, je tam moc konzonantů, Eva chtěla zachovat jazzové frázování, muselo se ale upravovat, nevycházelo to do taktu. Naopak jeden kulturní kritik řekl, že tam mělo být více toho klasického frázování. „Sto lidí, sto názorů“, to je známé a pravdivé úsloví.

Jak přišlo ke spolupráci s Českým rozhlasem?
Najít vhodného partnera pro tak rozsáhlou spolupráci není nikdy lehké. Hledali jsme a náhodou našli tohoto velkého a spolehlivého partnera, který je mimo jiné zodpovědný za reklamu (živé vysílání, přehrávání této CD do éteru, reklama v TV) a prodej CD ( ve vlastních obchodech). Eva už kdysi dříve u nich natočila desku s Ferdinandem Havlíkem. Naším styčným partnerem v jednání s tímto hudebním médiem byla ředitelka hudebního vydavatelství Radioservis Kateřina Konopásková.

Co teď očekáváš, že za svoji námahu s tvorbou CD dostaneš zpátky? Kromě popularity...
Spokojenost. Momentálně jsem strašně spokojený s tím, co jsem udělal. Už na scéně Semaforu jsem cítil ocenění. Když jsem potom v Rock Café seděl s Petrem Jandou, „kmotr“ Dominik Hašek tam byl také a jiní, tak když mi řekl „Tomáši, muzikálně je to vynikající,“ cítil jsem hluboké uspokojení. Když to řekne Petr Janda, který je starý rokáč, vím že řekne vše, jak to myslí. A dosavadní kritika v novinách je stále velmi dobrá.
Dostal jsem se na špičku a teď si můžu sednout, ale určitě přijde nějaký další projekt. Lidé mi volají a nabízejí mi práci. Nikdo však neví, kolik je za tím práce. Od startu, od nápadu to celé trvalo deset měsíců, vše organizačně domluvit, sehnat muzikanty, studio, cvičit na kytaru denně 2-3 hodiny.

Zleva: Petr Janda, Dominik Hašek, Tomáš Danko, Eva Emingerová,
Dana Emingerová a Dušan Prokop.

Reakce přátel profesionálních hudebníků:

Legendární švédský jazzman Berra Ullberg
"Díky za CD, líbí se mi, nejlepší skladba podle mého gusta je číslo 4, ta je geniální.
Pozdravuj Evu a poděkuj jí za skvělé album a popřej jí hodně štěstí!"

Legendární český rockový zpěvák, skladatel a kytarista, frontman skupiny Olympic Petr Janda
"Tomáši, muzikálně je to vynikající."

Švédský sen Evy Emingerové

Rozhovor se zpěvačkou o zrodu CD „Prameny snů“ v plném znění jak byl zveřejněn v Týdeníku Rozhlas č. 21 (který přetiskujeme se svolením autora a vydavatele) naleznete na prolink zde.

A aby to bylo zcela kompletní, uvádíme i název díla a jméno autorky, která na motivy textů tohoto CD napsala knihu: Dana Emingerová (sestra E. Emingerové): In flagranti, vydavatelství: Mladá fronta

Použité fotografie: Týdeník Rozhlas, Radioservis, ze soukromých alb E. Emingerové, T. Danka

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 06. 2011.