Michal Dlouhý: Za císaře pána

Rubrika: Publicistika – Historie

Vznik a počátky fungování četnictva čili žandarmerie na našem území jsou nerozlučně spjaty s monarchií představovanou osobností císaře Františka Josefa I.

Za císaře pána byly položeny základy organizace pečující po téměř celé jedno století o veřejný pořádek a bezpečnost. Za účelem úspěšného boje se zločinem se postupně začaly vyvíjet jednotlivé kriminalistické disciplíny, které jsou ostatně využívány dodnes.          

Rovné dva tucty povídek popisujících kriminální případy z let 1850 – 1918 řešené na našem území četnictvem obsahuje kniha Za císaře pána, kterou právě vydalo nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE. S jednou z povídek si dovolím čtenáře Pozitivních novin seznámit.

Dobře míněná rada

První říjnovou sobotu roku 1876 došlo v Dolním Újezdě v usedlosti sedláka Novotného k tragédii. Hodinu před půlnocí, když se vracel Jan Novotný v povznesené náladě z hospody domů a chystal se ulehnout, třeskla do nočního ticha střelná rána. Sedlák se svalil se zkrvavělou hrudí na zem. Probuzená selka Dobromila Novotná ihned zburcovala čeládku. Jejímu manželovi však již nebylo pomoci. Ležel mrtvý na zemi v tratolišti krve. Začali hledat Petra, syna zastřeleného. K všeobecnému překvapení jej nalezli v nedalekém výměnkářském domku obývaném šafářem a jeho ženou. Ležel v jedné posteli mezi šafářem a šafářkou!

Doběhli pro obecního strarostu. Ten rovnou poslal do Litomyšle pro četníky. Sám se odebral do Novotných usedlosti, která patřila mezi největší v obci. O tom, že v usedlosti panují divné poměry, se po obci už nějakou dobu šuškalo.

Do jediného syna, 25 roků starého Petra Novotného, vkládali rodiče velké naděje. Nechali jej v Praze studovat na právníka. Selský synek si však kromě studia v Praze užíval všech možných rozkoší a otec mu nestačil na jeho kratochvíle posílat peníze. Bez otcova vědomí synáčkovi posílala na přilepšenou i matka. Po skončení studia se mladý pán stal navíc rezervním důstojníkem a jeho spotřeba dále narůstala. Syn rozezleného otce chlácholil. Mít syna doktorem práv a ještě důstojníkem není přece jenom tak. Jednoho dne si ale otec umanul, že hýřivému synovi nedá už ani krejcar. Ačkoliv na něj syn s matkou naléhali, nedal se obměkčit. Různice byly od té doby u Novotných na denním pořádku.

Svůj žal z nezdárného syna začal sedlák utápět v kořalce. Z hospody se vracíval domů až pozdě v noci. V usedlosti zavládly zvláštní poměry, které nezůstaly dlouho utajeny před čeládkou. Za krátko jich byl plný Újezd. Selka si začala milostný poměr se šafářem Jiřím Koldou, a aby toho nebylo málo, mladý pán se spustil s šafářovou ženou Annou…

Již za svítání dorazil do Újezda litomyšlský okresní strážmistr Hans Neumann spolu se závodčím a jedním četníkem. Na první pohled bylo okresnímu strážmistrovi jasné, že sedlák Novotný byl zavražděn dobře mířenou ránou do srdce. Smrt tudíž musela nastat téměř okamžitě. Tomu nasvědčovaly i výpovědi přítomných. Následně začal okresní strážmistr spolu se závodčím zjišťovat místo, odkud bylo stříleno. Jednalo se o zahrádku, ve které byly nalezeny dvoje stopy pánských bot. Ty četníci pečlivě oměřili a obkreslili. Oboje stopy vedly k výměnkářskému domku. Dle informací, zjištěných ješte v noci obecním starostou, byli v jedné posteli s šafářovou ženou Annou Koldovou její muž Jiří Kolda, ale i mladý pán Petr Novotný! Na půdě domku byla za trámem nalezena stará kulovnice, z níž bylo nedávno stříleno.

Porovnáním stop s botami obou mužů okresní strážmistr zjistil naprostou shodu. Při výslechu vedeném okresním strážmistrem Neumannem za přítomnosti obecního starosty si Petr Novotný s šafářem Jiřím Koldou navzájem potvrzovali alibi. Společně popíjeli v hospodě a pak opilí spali i s Koldovou v jedné posteli. Strážmistrem vyslaný závodčí však v hospodě zjistil, že zde byl pouze starý Novotný. Ten odcházel jako vždy řádně napitý. Mladý Novotný, ani Kolda v hospodě rozhodně předchozího dne nebyli.

Okrení strážmistr vyslal podřízeného četníka na bryčce do Litomyšle k tamnímu okresnímu soudu se žádostí o soudní ohledání mrtvého. Počátkem roku 1876 totiž byl vydán nový zákon o c. k. četnictvu. Podle něj se u četnictva přestala vyskytovat jízda a četníci tudíž chodili výhradně pěšky. Výjimku tvořily případy nebezpečí z prodlení. Tehdy si mohl četník zjednat povoz.

Soudní komise se na místo dostavila krátce po poledni. Po ohledání místa činu a mrtvoly, byly provedeny výslechy přítomných a sousedů. Vyšetřující soudce nechal odvést manželku zavražděného Dobromilu Novotnou, jejího syna Petra Novotného a šafáře Jiřího Koldu a jeho ženu Annu Koldovou, do vyšetřovací vazby ke chrudimskému krajskému soudu. Měli zde být umístěni odděleně, aby jim bylo zmenožněno vzájemné domlouvání.

Mrtvolu Jana Novotného dopravili do umrlčí komory místního hřbitova, kde byla ještě téhož dne pitvána. Soudní lékaři zjistili zásah nábojem z kulovnice rovnou do srdce.

Hlavními podezřelými byli Petr Novotný a Jiří Kolda. Petr Novotný, nedávno vystudovaný právník, trávil dobu ve vazbě studiem trestního zákoníku a trestního řádu, které si vyžádal prostřednictvím vězeňského učitele Aloise Thumy. Připravoval si vlastní obhajobu. Kromě toho si ještě na obhajobu najal vlastního právníka, se kterým se radil. Ve volném čase přepisoval správci věznice listiny. Byl ochotný a úslužný.



Úvodní strana rakouského trestního zákoníku

Po poradě se svým obhájcem žádal po vězeňském učiteli zapůjčení učebnice anglického jazyka a česko anglického slovníku. Učiteli svěřil obhájcovu radu, bude-li osvobozen, aby se vystěhoval do Ameriky a unikl tak dalším nástrahám. Proti Novotnému, coby otcovrahu, svědčily přetrvávající různice s otcem, a stopy jeho bot na místě, odkud bylo stříleno. Proti šafáři Koldovi svědčily rovněž stopy jeho obuvi na zahrádce, z níž bylo stříleno, které vedly k jeho domku, v němž byla nalezena vražedná zbraň.

K porotnímu líčení dorazily doslova zástupy lidstva. Zejména ženy byly dychtivé spatřit mladého právníka a důstojníka v jedné osobě. Doslova prahly po výpovědích na téma intimních vztahů mezi obyvateli Novotných usedlosti. V jednací síni si skutečně přišly na své. Obžalovaný Novotný vstoupil do porotní síně v bezvadném salonním oděvu. Za ním se nesla jeho matka v kroji litomyšlských selek. Dále byli přivedeni šafář, s jeho nesympatickou ženou. Novotný působil velice příznivým dojmem. Jeho přívětivá milá tvář doslova vylučovala, že by mohl být pachatelem otcovraždy…

Obhájci tentokrát dokázali nemožné. Novotný s Koldou byli odsouzeni pouze pro zločin svádění svědků ku křivému svědectví k šestiměsíčnímu žaláři. Dobromila Novotná s Annou Koldovou byly zcela osvobozeny a po jednání propuštěny z vazby.

Po dvou měsících byli po odpykání trestu propuštěni z chrudimské věznice i Petr Novotný s Jiřím Koldou.

V létě roku 1879 došlo na četnickou stanici v Litomyšli bezejmenné udání. Hovořilo o tom, že vraždu sedláka Novotného z Dolního Újezda má na svědomí jeho nezdárný syn, který, díky dobře zaplacenému obhájci, unikl spravedlnosti.

Okresní strážmistr Neumann přesně dle dikce § 87 trestního řádu seznámil s obsahem udání státního zástupce. Po dohodě s ním se opět začal zabývat případem, aby, jak praví litera zákona, vyzvěděl důvody uvedeného podezření...

Po propuštění Novotného a Koldy z chrudimské věznice se poměry v Novotných usedlosti postupně začaly měnit. Hlavní slovo zde začal mít šafář Kolda, který pokračoval v milostném poměru s Dobromilou Novotnou. Syn, který měl být podle tradice dědicem usedlosti, se pomalu stával výměnkářem. Tím pádem o něj přestala mít zájem i šafářova žena Anna Koldová, která si pro změnu vyhlédla mladého statného čeledína. Petr Novotný hledal východisko ze situace v alkoholu. Jeho vždy krásná jemná tvář, začala záhy nést stopy zpustnutí.

Výše uvedené zjištění vedlo okresního strážmistra Neumanna k tomu, aby pátral po pisateli bezejmenného udání. Po jednání se starostou obce došel k závěru, že se jedná o rukopis šafářovy ženy. Proto se rozhodl, že za přítomnosti starosty provede na obecním úřadě výslech Anny Koldové. Koldová po delším zapírání uvedla, že k napsání udání ji přinutil její manžel. Mladý Novotný totiž stál v cestě jeho plánu, podmanit si celou usedlost. Šafář byl totiž při tom, když Petr Novotný v opilosti, na šafářovu radu, zastřelil svého otce. Po propuštění z věznice vydíral šafář Kolda mladého Novotného svojím mlčením. Požadavky stupňoval tak dlouho, až se Petr Novotný, který byl již téměř na mizině, vyděrači vzapřel.

Nyní nezbývalo nic jiného, než zatknout oba muže a postavit je proti sobě tváří v tvář a konfrontovat. Zapíral jeden i druhý. Přesto putovali opět do vyšetřovací vazby chrudimského krajského soudu. Porota Petra Novotného odsoudila pro zločin vraždy na 18 let do těžkého žaláře se čtvrtletním půstem a temnou komůrkou ve výroční den činu. Spoluviník Jiří Kolda vyfasoval 16 let těžkého žaláře s obdobným zostřením.

V průběhu vazby se Petr Novotný vězeňskému učiteli Aloisu Thumovi svěřil, jakou udělal chybu, když neuposlechl dobře míněné rady svého obhájce a po propuštění z věznice neodjel do Ameriky. Šafář Kolda, za tiché podpory Z trestu, který od roku 1889 vykonávali v nově vystavěné pražské pankrácké trestnici, se ani jeden z nich nevrátil.


Knihy o četnících z nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE žádejte u svých knihkupců,
v internetových obchodech nebo na www.jindrichkraus.cz.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 08. 2011.