Ivan Kraus: Tajná znamení

Rubrika: Literatura – Povídky

Jsou chvíle, kdy člověk nemůže otevřeně říci, co si myslí.
Jsou země, kde takové chvíle trvají celou řadu let.
Někteří lidé v takových zemích prožili celý život.

 
První rodinnou šifru vytvořila matka za války.

Poslala otci do vězení kalhoty s páskem, do kterého vložila peníze. Zároveň odeslala zprávu: PAN PÁSEK UŽ ODJEL. Když otec napsal, ŽE SE S PANEM PÁSKEM NESETKAL, matka pochopila, že peníze nedostal. Později se otci podařilo poslat další zprávu, v níž sděloval, ŽE PAN PÁSEK SICE DORAZIL, ALE STÝKÁ SE S NĚKÝM JINÝM. Matce bylo jasné, že se stalo něco nepředvídaného a že se zásilka s penězi zřejmě dostala do rukou někoho jiného. Uklidnila se, až když dostala zprávu, že PAN PÁSEK JE NA MÍSTĚ.

Teprve po válce mohl otec matce vysvětlit, co se stalo. Kalhoty s páskem ukradl vězeň, který měl službu u balíků. Když to otec zjistil, nabídl mu, ať si kalhoty nechá, ale požádal ho, ať mu vrátí pásek, který je rodinnou památkou.

Nikdo v rodině nevytvořil tolik tajných šifer jako matka. Když po únoru 1948 někteří prozíraví příbuzní utekli na Západ, působila jako informační centrála.

Na dotaz příbuzných z New Yorku, kde je strýc Josef, odpověděla, že Josef má rád MED, jako teta ELI. Američtí příbuzní prostudovali mapu Jižní Ameriky a usoudili, že strýc je v Medelinu.

Útěk sestřenice do kanadské Ottavy zašifrovala pohotově do informace RENÉ SEKÁ OTAVU. Odchod strýce Petra oznámila příbuzným zprávou o tom, že si PEDRO dal opravit KOLO a ona že ho má stále RÁDA. Brzy bylo všem jasné, že strýc prchl do Colorada. Když utekl bratranec Petr, který se chtěl stát knězem, do Vatikánu, napsala matka, že se řízla a krvácení zastavila chomáčem VATY a že byla na venkově, kde viděla KÁNĚ. Pak ukázala zprávu otci, protože si chtěla ověřit, zda je srozumitelná. Otec se nejprve podivil tomu, že se matka řízla. Matka mu vysvětlila, že se jí nic nestalo, ale potřebuje nějak dostat do dopisu slovo VATA, kvůli synovci. Otec řekl, že už chápe, ale když ho matka požádala, aby zprávu rozluštil, nevěděl si s úkolem rady. Po delším zkoumání dopisu se jí zeptal, proč píše v dopise o káněti. Matka se zlobila, jak je nechápavý, a tvrdila, že je velké štěstí, že neutekl on, protože by se s ním nikdy nedomluvila.

Otec namítl, že se nedomluví s matkou, ani když je jí nablízku, a že by bylo tedy zbytečné, aby kvůli tomu někam utíkal. Matka mu dala najevo, že s ním není možno nikdy o ničem rozumně hovořit a že život s ním je jako šifra. Otec řekl, že by s ním matka mohla dobře vyjít, kdyby použila správného kódu.

Později ho matka požádala, aby nikde o uprchlých příbuzných nemluvil, a dlouze mu vysvětlovala, jak má odpovědět na případné dotazy policie.

"Pamatuj si, že synovec je na studijní cestě, Josef na dovolené a Petr na léčení." Otci se však informace pletly, a tak nemluvil o příbuzných raději vůbec.

Situace se znovu zkomplikovala o dvacet let později, když jsem odešel já a tři další sourozenci. Matka si okamžitě vymyslela krycí jména pro každého z nás. Protože měla zkušenosti z války, nedělalo jí to ani nejmenší potíže. Zato nám, kterým válečná praxe chyběla, nastaly těžké časy.

Jednou, když matka napsala, že právě odeslala blahopřání MICKEYMOUSOVI, který má narozeniny, měli jsme o ni všichni obavy. Ukázalo se, že jde o Michaela, který měl z počátku krycí jméno STUDENT.

Ve stejném dopise matka psala, že je třeba počkat, až se vyjasní, zatím ŽE JE DOMA MLHA. Současně psal otec bratrovi do Ameriky a sděloval mu, že v Praze svítí slunce. Matka otcův dopis zadržela a oznámila mu, že nemůže psát, co ho napadne, protože právě odeslala důležitou šifru, kde mlhou je míněna politická situace v Čechách.

Otec se zlobil a tvrdil, že matka svou činnost přehání, tak, že není už možno poslat z Prahy ani normální pozdrav. Matka mu připomněla, jak za války přijímala tajně jeho motáky a že přitom šlo o život. Otec si povzdychl, že to snad nikdy neskončí.

"Bohužel," řekla matka a šla psát další tajnou zprávu.

Občas se rozhodla bez bližšího varování adresátů ztížit stopu pronásledovatelům a změnila náhle krycí jména. V takových chvílích docházelo v naší ilegální rodině k velkým nedorozuměním.

"Poslala jsem španělský slovník, díl prvý a druhý," psala matka v dopise, jehož kopie nám všem jako vždy rozeslala, "prosím, potvrď příjem, než pojedeš s TOREADOREM do Argentiny."

Ukázalo se, že TOREADOR je nové krycí jméno pro Eliščina manžela.

"Kdo je CARMEN, krucifix?" ptal se bratr na pohledu z Ameriky o pár týdnů později.

"Eliška až do podzima," odpovídali jsme z Paříže.

"Co má znamenat má VYPÁČENÁ KABELKA? dotazoval se telegramem znervóznělý strýc Petr z Colorada. "Tvůj byt v Praze," odpověděli jsme hned potom, co jsme si u matky ověřili nový kód.

Jednou, když jsme zase nemohli nějakou zprávu rozluštit, napsala sestra matce, že by neměla svou "poesii" psát tak složitě.

"Zdejší život je próza," odpověděla matka suše.

Nejhůř nesl celou tajnou korespondenci otec. Brzy ztratil přehled a nevěděl nikdy, kdo je kdo. Když se o mne a sourozence začala zajímat policie, stala se matka ještě opatrnější a zavedla řadu bezpečnostních opatření. Jedním z nich bylo to, že jí otec musel předkládat všechny své dopisy, aby náhodou něco neprozradil. Byl z toho brzy tak nesvůj, že psal jen o psovi.

Nevím, zdali měl otec větší strach z policie, nebo z matky.

Jeho dopisy však náhle velmi připomínaly ty, které psal před lety z koncentráku: "Jsme zdrávi a daří se nám dobře," sděloval nám často.

Z počátku jsme se domnívali, že je to nějaká nová matčina šifra, ale když nám pražský bratr napsal, že rodiče jsou skutečně zdrávi, uklidnili jsme se.

Jednou se otec rozhodl, že napíše podrobněji a zmínil se o dovolené.

Matka však dopis znovu zadržela, protože by to mohlo být nebezpečné.

"Jak to?" divil se otec.

"Mohli by si myslet, že je to nějaká nová šifra," vysvětlovala matka.

"Kdo? Policie?"
"Ne. Děti."
Otec usoudil, že patrně brzy přijde o rozum.
"Už se stalo," řekla matka.

Jednou si otec dodal odvahy a rozhodl se, že ji obelstí. Poslal nám tajně dopis, který neprošel matčinou kontrolou. Leta censury a šifer však na něm zanechala zjevně stopy.

V dopise nám sděloval, že byl na čtrnáct d. na lé. v K.V., že měl také die. a že jeho žluč. je už zcel. v poř. V K.V. že potkal pana Bí. a paní Bí. a že nás oba pozdr. Jinak že sit. je stál. stej. Na konci dopisu, zřejmě ve stavu velkého rozrušení, napsal: zdr. Vás srd. Váš tá.

V té době došla také velmi zašifrovaná zpráva od matky. Když jsme ji rozluštili, pochopili jsme, že nás varuje, abychom neopatrnou korespondencí neohrožovali bratra v Praze, a když se mu narodily děti, žádala nás, abychom byli ještě opatrnější kvůli TRPASLÍČKUM.

Uvědomili jsme si, že i trpaslíčci jednou dospějí, vyrostou, ožení se a budou mít potomky a že socialismus nikdy neskončí, a to vědomí nás posilovalo při luštění poselství z domova a při luštění nových tajenek. Brzy jsme překonali počáteční potíže a zdokonalili jsme se v tajných zprávách tak, že nás časem ani nenapadlo, že bychom se mohli domluvit normálně.

Snad proto nás nová doba poněkud zaskočila.

A tak, i když se radujeme z konce starých časů a víme, že už lze o všem otevřeně hovořit, je švagr dodnes TOREADOREM a bratr se podepisuje stejně jako za dob temna:

MICKEYMOUSE.




Ivan Kraus
Rodinný sjezd

Vydalo nakladatelství Academia,  rok 20000
Vydalo nakladatelství Marsyas, rok 1996
 
 
Kresba na obalu Adolf Born 

foto: luna.typepad.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 08. 2011.