Přišli jsme o práci, koníčky, svůj oblíbený sport… V čem nyní nalezneme své uplatnění? Jak a čím budeme vyplňovat svůj volný čas? Unese naše rodina velké břemeno, které neočekávaně vzniklo, nebo nás opustí? Kde nalezneme zázemí?


Mnoho dalších otázek se nám bude honit naší hlavou. Není výjimkou, že pacient skončí v zařízení, které má kliky pouze na jedné straně dveří. Návrat z takového zařízení je pak nelehký. Přiznávám, že i já jsem se do tohoto typu zařízení v průběhu léčení dostal několikrát. Poprvé mne tam odvezla dokonce i sanitka. Naštěstí jela bez puštěného majáku a sirény, a tak jsme nebudili až tak velkou pozornost. Opravdu je s podivem, jak lehko jsem se tam dostal. Nejhorší na tom však byla skutečnost, že jsem ani v nejmenším netušil proč tam jsem.

Z psychiatrie jsem se naštěstí vrátil zpět ještě tentýž den, i když mne tam sanitka vozila na pozorování ještě po mnoho dalších dní. Proč jsem se tam ocitl, jsem se dozvěděl až později a to jenom díky tomu, že pan primář - na rozdíl od jiných lékařů - se dokázal alespoň částečně vcítit do duše pacienta. Vše jsme si nakonec tedy přece jenom vysvětlili.

Ale mnoho dalších pacientů po mně ještě dlouhou dobu prožívalo totéž. Nedůstojné prostředí, v kterém byl člověk vyšetřován a podrobován celé řadě testů. V té době jsem ještě velice těžko mluvil, a tak jsem se dorozumíval pouze pomocí psaných papírků. Bohužel to nebyla pouze má poslední návštěva a zkušenost. Měl jsem tu čest, dá-li se to tak nazvat, pobýt i ve slavných Bohnicích. Zde se po mém příchodu za mnou dveře skutečně zavřely a všechny potřebné kliky na únikových místech chyběly. Kdo to zažil, jistě potvrdí, že je to pocit velice nepříjemný. Uvědomí-li si člověk, že zde může dostat jednu nevhodnou injekci, či tabletku, která ho změní v loutku, je to představa úděsná. Naštěstí se tak nestalo a mohl jsem toto zařízení opustit. Sice jako duševně nemocný člověk, ale ne nebezpečný svému okolí.

Jeden vtip jsem si odtud přece jen odnesl: Ptá se pacient v psychiatrické léčebně: Pane doktore, prosím vás, myslíte že se uzdravím? Odpověď zní: Ne! Proč se ptáte?

Samozřejmě skepse člověka je velmi nepříjemná, takže snad je vhodnější přísloví: „Věř a víra tvá tě uzdraví“.


Ač se to možná nezdá, ale na průběh naší nemoci a především na uzdravování má značný vliv správná životospráva. Mnozí si to uvědomují, ale nejsou ochotni s tím něco dělat a přizpůsobit se nové situaci, kterou jim přinesl úraz, operace, či nějaký druh onemocnění.

Vzhledem k svému úrazu, operacím a onemocněním jsem se musel nad touto problematikou daleko více zamyslet. Značnou výhodou byla skutečnost, že jsem se v minulosti staral mimo jiné i o provoz stravovacího zařízení. Měl jsem i možnost často hovořit se špičkovými odborníky, kteří se správnou výživou a životosprávou zabývali jak ve fázi přípravy, tak v části léčebné. I přes své značné pracovní vytížení jsem se již v této době snažil udělat pro sebe přijatelný stravovací řád. V pozdější době jsem ho však musel upravit v pestrosti jídelníčku. Některá jídla byla z jídelníčku vypuštěna a naopak mnohá tam přibyla, jako doplňující součást léčby. Jím pravidelně třikrát denně a z toho vždy dvě teplá jídla. Naposledy jím kolem 18. hodiny a revizi ledničky neprovádím, i kdyby tam byla sebelákavější nabídka. Stále bojuji se svojí váhou, kterou se průběžně snažím udržet na přijatelné hranici, abych se mohl umýt, zavázat boty a podobně.


Při svých léčebných pobytech jsem poznal značně rozdílnou úroveň poskytovaných služeb ve zdravotnických zařízeních. Na ty špatné člověk rychle zapomíná a vzpomíná jen na ty pěkné, případně doplněné o nějaký ten zážitek.

Ne každého to zajímá, a ne každý má možnost se přesvědčit na vlastní oči, jak se jídlo pro pacienty připravuje a co je s přípravou jídla spojeno. Nejinak je tomu s přípravou kulturního prostředí pro vlastní stravování. Mnozí to považují za zbytečnost, které pak ani doma nevěnují sebemenší pozornost, což je velká škoda. Hlavně, že mají ten svůj kus žvance a jak ho snědí, není asi podstatné.


Přípravu jídla vždy zajišťuje větší skupina lidí, a každý zde má nepostradatelné místo, bez kterého by nebylo dosaženo kýženého výsledku. A jak takový kolektiv vypadá, jsem se přesvědčil, jak dokazují moje snímky. Dokonce jsem byl přítomen významnější události a mohl si vyfotit ukázku důvtipu a dovednosti jednoho kolektivu.