Jan Hora: Sběratel dobrodružství (2) Ztraceni v džungli

Rubrika: Literatura – Na pokračování

Sběratel dobrodružství

Tím sběratelem jsem já, milý čtenáři, ale neboj se. Nebudu tě unavovat vyprávěním, co jsem všechno zažil a kde všude jsem byl. Sbírám dobrodružství velice poklidným a v podstatě pohodlným způsobem. Napínavé příběhy nacházím ve starých cestopisných knížkách a časopisech. Obyčejně stačí přejít z kuchyně do pokoje k mé knihovně. Když se někdy rozjedu vlakem do jiného města, abych vyhledal antikvariát v nějaké zapadlé ulici, jedná se už vlastně o velkou objevitelskou výpravu. O  napětí a romantiku, ale i o zklamání, nemám při tom nouzi. Občas najdu zajímavý příběh také v denním tisku.

Má sbírka dokazuje, že se na světě pořád něco úžasného děje, že divoké příběhy plné exotiky, vzrušení a obdivuhodných lidských výkonů jsou skutečností a ne pouhými výmysly spisovatelů. Dobrodružné příhody se odehrávaly a stále odehrávají a vnímavému čtenáři stačí, když si nalistuje stránku a otevře srdce.

Ztraceni v džungli

Francouzský turista Loic Pollois měl dobrodružnou povahu. Před lety doprovázel svého známého na přírodovědné výpravě do pralesa ve Francouzské Guyaně. Sbírali hmyz do entomologických sbírek. Drželi se v  blízkosti města Saulu a žádnou divokou příhodu nezažili. Loic během krátkých výletů do džungle získal přesvědčení, že má dost zkušeností na  delší cestu divočinou.

Bylo 13. února 2007, když se nechal se svým kamarádem Guilhemem Nayralem vysadit z člunu cestovní kanceláře na břeh řeky Approuague. Plán, který si oba muži připravili, byl sice odvážný, ale riskantně nevypadal. Chtěli projít stokilometrový úsek divokou džunglí od řeky Approague do města Saulu. Byli přesvědčeni, že cestu do konce února uskuteční a letadlo odlétající 1. března do Francie v pohodě stihnou. Tropický prales oba muže pohltil a nevydal je civilizaci v únoru a ani celý další následující měsíc. Akce záchranářů a policistů se minuly účinkem.

Loic s Guilhemem opustili tok řeky s dobrou náladou a lehkým srdcem. Mysleli si, že mají před sebou zajímavý výlet. Měli zásoby potravin a  byli odpočatí. Po několika dnech pochodu si však uvědomili, že jihoamerická džungle nedaruje nikomu nic zadarmo. Prodírali se hustou vegetací. Vlhké a úmorné vedro se střídalo s prudkými lijáky. Zabloudili v bažinách. Po kolena se bořili do mazlavého bahna a zakopávali o  propletence mrtvých větví a pařezů. Největší utrpení jim ale působil hmyz. Šli obklopeni mračny nenasytných moskytů a šíleli bolestí. Krátký odpočinek si mohli dopřát jen pod nataženou moskytiérou. Podle Loicova propočtu se už měli pohybovat v blízkosti města Saulu, ale před očima měli jen hrozivou a neprostupnou zeď z mangrového porostu. Pomalu jim docházelo, že zabloudili, ačkoliv si to nechtěli dlouho přiznat. Zásoby potravin však valem ubývaly, už dávno měli být z pralesa venku. Do  podvědomí poněkud lehkomyslných turistů se začali vkrádat ti nejhorší nepřátelé: hlad, únava, strach a vyčerpání.

Dne 1. března ráno si vzpomněli, že z Cayenne právě startuje jejich letadlo do Paříže. Místo, aby seděli v pohodlných sedadlech a nechali se obsluhovat letuškou, plahočili se bažinatou džunglí a síly jim rychle ubývaly. Oba muži měli tváře opuchlé a znetvořené k nepoznání. Veškeré prostředky proti hmyzu selhaly. Přepadávaly je záchvaty tropické horečky. Točila se jim hlava a přestávali být schopni dalšího pochodu. Večer si rozdělávali oheň, aby znepříjemnili život krvežíznivým moskytům a zahnali jaguáry, jejichž smaragdové oči zářily z temných houštin. Zásoby potravin už dávno došly, strašný hlad jim kroutil vnitřnosti a  vyvolával halucinace. Giulhem propukl jednoho večera v nesnesitelný hysterický smích, který nebral konce. Bylo to k zbláznění.

Loicovi se druhý den podařilo chytit na kraji močálu želvu. Nečekali ani, až se její maso pořádně propeče a cpali ho do sebe polosyrové. Zahnali nejhorší hlad alespoň na chvíli. Pili vodu z potoků, už dávno neměli sílu ji převařovat. Celý další týden žili jen ze semen a  neznámých plodů. Riskovali, že se otráví, ale utrpení z hladu bylo příliš velké. Další, trochu větší želvu chytil Guilhem. Znovu se vzchopili, ale jen na pár dní. Daleko neušli. Guilhema schvátila horečka, začal blouznit a nebyl schopen dalšího pochodu. Loic založil tábor a vybudoval primitivní přístřešek. Stále jasněji si uvědomoval, že jsou v bezvýchodné situaci. Jestli je nějakým zázrakem neobjeví záchranáři, čeká je neodvratná smrt. Loic se bolestně rozhodoval, zda má zanechat Guilhema v táboře a hledat cestu k civilizaci sám. Šanci, že se vrátí pro nemocného přítele byla mizivá. Odhodlal se teprve, když ho Guilhem sám vyzval. Rozloučili se rychle a bez sentimentálních výjevů. Loic se vydal s těžkým srdcem na cestu.

Po šesti hodinách klopotného pochodu se náhle vypotácel z džungle a  spatřil před sebou první domky městečka Saul. Na policejní stanici vysvětlil strážníkům, kde leží jeho bezmocný druh Guilhem a ztratil vědomí.

Záchranáři dorazili včas. Našli Guilhema ležícího v táboře, absolutně vyčerpaného a dehydratovaného. Rozplakal se jako malé dítě, když ho policejní velitel Martin Andre se svým kolegou zvedli ze země. Loic se mezitím podrobil lékařskému vyšetření a po několika dnech se z útrap zotavil. Teprve potom si uvědomil, že se jejich pobyt v džungli protáhl až do poloviny dubna. Guilhema přepravil vrtulník ze Saulu do nemocnice v  Cayenne.
Z prožitých útrap a celkového vyčerpání se zotavil až po třech měsících.

Píše a kreslí Jan Hora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 11. 2011.