Jan Hora: Sběratel dobrodružství (8) Konec krále kanibalů

Rubrika: Literatura – Na pokračování

Sběratel dobrodružství

Tím sběratelem jsem já, milý čtenáři, ale neboj se. Nebudu tě unavovat vyprávěním, co jsem všechno zažil a kde všude jsem byl. Sbírám dobrodružství velice poklidným a v podstatě pohodlným způsobem. Napínavé příběhy nacházím ve starých cestopisných knížkách a časopisech. Obyčejně stačí přejít z kuchyně do pokoje k mé knihovně. Když se někdy rozjedu vlakem do jiného města, abych vyhledal antikvariát v nějaké zapadlé ulici, jedná se už vlastně o velkou objevitelskou výpravu. O napětí a romantiku, ale i o zklamání, nemám při tom nouzi. Občas najdu zajímavý příběh také v denním tisku.

Má sbírka dokazuje, že se na světě pořád něco úžasného děje, že divoké příběhy plné exotiky, vzrušení a obdivuhodných lidských výkonů jsou skutečností a ne pouhými výmysly spisovatelů. Dobrodružné příhody se odehrávaly a stále odehrávají a vnímavému čtenáři stačí, když si nalistuje stránku a otevře srdce.

Konec krále kanibalů

Mladý švédský námořník Kalle Svenson se nechal v roce 1806 najmout na loď Post au Prince plující kolem mysu Horn k západnímu pobřeží Jižní Ameriky. Škuner provozoval během plavby jakési skryté pirátství tajně podporované zemí domovského přístavu. V praxi to vypadalo tak, že Anglie vyslala Port au Prince přepadávat lodě jiných států, zabavovat jejich zboží a škodit tak konkurenci. Kalle Svenson se zúčastnil přepadů několika španělských lodí u chilského pobřeží. Když bylo podpalubí přeplněné uloupeným zbožím, rozhodl se kapitán přeplout Tichý oceán a v australském přístavu Port Jackson všechno výhodně prodat.

Port au Prince překonala nesmírné mořské dálavy a zakotvila v souostroví Tonga, aby si doplnila zásoby pitné vody. Loď se houpala na vlnách zátoky a posádka slavila úspěšnou a výnosnou cestu pitím mimořádné dávky rumu. Během temné noci bez měsíce a hvězd ke škuneru potichu přirazily kánoe domorodců. Rumem zmožení námořníci byli pobiti, zachránil se jenom Kalle Svenson. Místním kanibalům se velice zalíbil jeho mohutný rudozrzavý vous. Náčelníci si Svensona kupovali jeden od druhého, aby mohli bělocha s podivně zbarvenými vousy předvádět na svých slavnostech. Kalle se během zajetí naučil konžsky, což se mu později mnohokrát hodilo. Jednou vyslechl z hovoru domorodců, že na druhé straně ostrova kotví evropská loď. Když se setmělo, ukradl kánoi a svým věznitelům uprchl. Dostal se šťastně na palubu Elize a kapitán, když zjistil, že Kalle umí konžsky, ho s radostí přijal do posádky. Také briga Elize měla skryté poslání. Oficiálně pátrala v jižním Tichomoří po santalovém dřevu, ale ve skutečnosti měla nalovit mezi domorodci otroky pro peruánské doly. Ani na této lodi neudělal Kalle Svenson žádnou zvláštní kariéru. Elize narazila na útes Mocea a během pár hodin se proměnila v nepojízdný vrak. Námořníci měli dost času k záchraně a přepluli na několika člunech i s nákladem zbraní a peněz na Fidži. Na břehu však byli přepadeni lidojedy a protože jim střelný prach během katastrofy zvlhl, stali se živou zásobárnou pro strašlivé hostiny. Válečníci z Fidži spořádali celou posádku během pár týdnů, ale Kalle Svensonovi pomohla znalost jazyka. Švédský námořník se dostal na ostrůvek Mňau, kde vládl král Naulivou. Panovník měl sice v úmyslu oblažit zvláštním předkrmem z bělocha jakousi návštěvu, ale rychle změnil názor. Námořník s rudým vousem se nabídl, že zneškodní válečníky z kmene Rewa, kteří se chystali přepadnout královskou vesnici. Vyplul jim vstříc na kánoi, zastavil uprostřed řeky, bral jednu pušku po druhé a kosil útočníky jako na honu zajíců. Střelbu doplňoval hromovým zpěvem a zdecimovaní bojovníci od Rewy se už dalšího přepadu nikdy neodvážili.

Sláva a moc Kalle Svensona vyletěla rázem do oblačných výšin. V průběhu pěti let ovládli král Navilou a švédský námořník většinu ostrovů na Fidži. Skutečným vládcem však byl Kalle Svenson. Najal si několik námořníků zběhlých z lodí, protože domorodci nebyli schopni ovládat strašlivé smrtící pušky. Nechal si vystavět královskou rezidenci a pořídil si harém z nejkrásnějších fidžijských dívek. Rok od roku stoupala jeho zpupnost a také pocit neporazitelnosti. Chtěl ovládnout kmeny ze severního pobřeží ostrova a z vnitrozemí. K akci se rozhodl, když ho požádal o pomoc kapitán Rondon z brigy Hunter, který chtěl na severu kácet santalové stromy. Podnikli válečnou výpravu společně s králem Naulivouem a s částí irské posádky Hunteru. Netušil, že si jde pro smrt. Nikdo by se nikdy nedověděl, jak král kanibalů Kalle Svenson skončil, kdyby se válečné výpravy nezúčastnil námořník Peter Dillon, který své zážitky popsal později ve své knize.

Svensonova výprava se ocitla asi dvacet kilometrů od pobřeží v kopcovitém terénu porostlém travou do výše člověka. Tady byli přepadeni mohutnou přesilou válečníků kmene Wailea. Převaha střelných zbraní nebyla ve vysokém porostu nic platná a navíc, král Naulivou, žárlící na moc a slávu svého spoluvládce, hanebně zradil! Ihned po přepadu se s mbauskými bojovníky obrátil na útěk. Zbytek opuštěných námořníků se dostal k velkému skalisku, odkud mohli útočníkům vzdorovat, ale docházelo jim rychle střelivo. Kalle si uvědomil, že dlouho nevydrží a rozhodl se s náčelníkem vyjednávat. Pohlavár Waileanů slíbil, že nebude prolévat krev. Sotva se však Kalle Svenson ocitl mezi nepřáteli, byl zajat a odvlečen k blízké řece, kde mu drželi hlavu pod vodou tak dlouho, až se utopil. Krev nebyla prolita. Byl to krutý konec, ale Svenson během svého života napáchal hodně krutých činů. Jak žil, tak skončil.

Několik zbylých námořníků v čele s Peterem Dillonem přihlíželi z obklíčeného skaliska strašným přípravám k lidojedské hostině. Prvním chodem se stal Kalle Svenson a vypadalo to, že ho námořníci budou brzo následovat. To je vyburcovalo k zoufalé akci. Zajali nečekaně waileanského čaroděje, který se neopatrně přimotal k jejich skále a pod hrozbou zastřelení si vyžádali volný odchod. Řvoucí lidojedi pomazaní lidskou krví se jim lepili na paty. Námořníci odcouvali se svým zajatcem k řece, kde byl naštěstí uvázaný člun a podařilo se jim ze zběsilého obklíčení uniknout. Vrátili se na loď Hunter a mohli tak po přístavních krčmách vyprávět o lidožroutech z Fidži a o tom, jak skončil jejich král Kalle Svenson.

Píše a kreslí Jan Hora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 01. 2012.