Jan Hora: Sběratel dobrodružství (16) V zajetí čínských lupičů

Rubrika: Literatura – Na pokračování

Sběratel dobrodružství

Tím sběratelem jsem já, milý čtenáři, ale neboj se. Nebudu tě unavovat vyprávěním, co jsem všechno zažil a kde všude jsem byl. Sbírám dobrodružství velice poklidným a v podstatě pohodlným způsobem. Napínavé příběhy nacházím ve starých cestopisných knížkách a časopisech. Obyčejně stačí přejít z kuchyně do pokoje k mé knihovně. Když se někdy rozjedu vlakem do jiného města, abych vyhledal antikvariát v nějaké zapadlé ulici, jedná se už vlastně o velkou objevitelskou výpravu. O napětí a romantiku, ale i o zklamání, nemám při tom nouzi. Občas najdu zajímavý příběh také v denním tisku.

Má sbírka dokazuje, že se na světě pořád něco úžasného děje, že divoké příběhy plné exotiky, vzrušení a obdivuhodných lidských výkonů jsou skutečností a ne pouhými výmysly spisovatelů. Dobrodružné příhody se odehrávaly a stále odehrávají a vnímavému čtenáři stačí, když si nalistuje stránku a otevře srdce.

V zajetí čínských lupičů

Na podzim roku 1925 se doktor Howard vypravil na farmu svého přítele Willa Palmera. Bylo to v čínské provincii Hej-lung-čiang, blízko hranic s ruskou Sibiří. Palmer tady vyučoval domorodé zemědělce moderním způsobům hospodaření. Celý kraj byl v té době sužován bandami čínských lupičů. Armáda se je sice snažila pronásledovat, ale pro nedostatek vojáků neměly akce valného účinku. Rolníci si museli pomáhat sami.

Palmerovi se doneslo, že se několik lupičů zdržuje v poli severně od farmy. Společně s Howardem si vzali pušky a vydali se na obhlídku. Spatřili několik pobudů na kraji žitného pole. Došlo ke krátké přestřelce a lupiči se dali na ústup. Oba Američané je pronásledovali, záhy však došlo k obratu. Banda měla velmi početnou zálohu, která je obklíčila. Následující bitku chudák Palmer nepřežil, padl k zemi zasažen kulkou a doktor Howard skončil po urputném zápase s přesilou v zajetí. Lupiči posadili spoutaného doktora na koně a jeli s ním několik mil ke shluku opuštěných chatrčí. Jeden ze strážců mu s velkou nenávistí sdělil, že ho u zdi jednoho z domků zastřelí. Howard si uvědomil, že je situace bezvýchodná a pocítil nevolnost. Za chvíli mu otekl jazyk, stěží se mu dýchalo a dostavila se příšerná žízeň. Věděl, že je to ze strachu a uchýlil se v duchu k vroucí modlitbě. S úžasem zjistil, že se mu během chvíle všechny nepříjemné příznaky vytratily a když dorazili mezi chýše, připadal si úplně klidný.

Lupiči sestoupili s koní a strážce odvedl Howarda ke zdi, o kterou byla opřena velká čínská rakev. Doktor cestou nadhodil, že je škoda, aby ho hned zastřelili, protože by za něj jeho přátelé zřejmě zaplatili zajímavé výkupné. Povedlo se mu tím asi odvrátit bezprostřední nebezpečí. Přišel náčelník Tso-šiu a došlo k bizarnímu handrkování o cenu vlastního života. Na vůdcem vyslovenou částku padesáti tisíc dolarů se doktor hlasitě zasmál a řekl, že ho můžou rovnou zastřelit. Byla to odvážná hra, ale lupiči se tomu sborem zachechtali. Smlouvalo se dál. Když požadovaný obnos klesl pod deset tisíc dolarů, tváře loupežníků zvážněly a doktor poznal, že bude muset přikývnout. Poprava byla odvrácena, ale pouze na dobu třech týdnů. Howard totiž věděl, že se v Číně žádní přátelé disponující těmito penězi nevyskytují.

Chování lupičů se však rázem změnilo. Umožnili mu vykoupat se v teplé vodě, jeden z mužů mu dokonce nabídl mýdlo, druhý zase ručník. Když Howard upotřebený ručník pečlivě vypral a chtěl ho vrátit, reagoval původní majitel velmi hněvivě. Doktor chvíli přemýšlel a potom mu na oplátku daroval pěkný zavírací nůž. Lupič ho přijal s radostí a stal se tak prvním zajatcovým přítelem. Čínští loupežníci měli z minulých přepadů a šarvátek na těle nejrůznější zranění a doktor Howard jednoho po druhém vyšetřil. Náčelník Tso- šiu měl v sobě tři čisté průstřely a bylo neuvěřitelné, že je všechny přežil. Měl prostřelený kloub na lokti a trpěl častými bolestmi. Doktor mu každý den zranění masíroval a Tso-šiuovi se znatelně ulevilo. Howard vyšetřil vůdci lupičů oči a zjistil zvolna postupující nebezpečnou chorobu. Nabídl se, že mu napíše recept na léky, které mu dají v lékárně v Charbinu. Okamžitě dostal kus papíru a tužku. Howard se podepsal plným jménem a připsal pár slov v angličtině. Nikdo z loupežníků to naštěstí neuměl přečíst… Ještě toho dne odjel posel do Charbinu.

Doktor Howard si léčeném a lidumilným chováním postupně získával úctu většiny lupičů. Jednou v noci ležel na lůžku, když zahlédl před sebou tři postavy. Posadil se a s úžasem vyslechl, že by ho chtěli za svého náčelníka. Je prý vzdělaný, umí čínsky, je silný, ničeho se nebojí a dokáže léčit rány. Doktor byl nesmírně překvapený a vyžádal si opatrně čas na rozmyšlenou. Musel si rozmyslet, jak by se dalo nečekané nabídky využít pro své osvobození. K ránu však přijel odněkud zvěd a asi dvacet lupičů odjelo okamžitě pryč, mezi nimi i oni tři vyjednavatelé.

Druhý den se ozval ze sousední chatrče výstřel! Loupežník Ling-Čung čistil pistoli a prostřelil si přitom ruku. Zranění bylo ošklivé, hrozilo vykrvácení. Doktor vzal tyčku a kus látky a udělal pevný obvaz kolem lokte, aby proud krve ustal. Během práce ho obtěžoval jeden z lupičů, který dříve působil v bandě jako ranhojič. Pořád všechno kritizoval, ale zástup přihlížejících banditů ho vcelku rázně umlčel. Zajatý doktor se těšil větší důvěře. Ve chvílích klidu se ho lupiči vyptávali, jak se žije ve Spojených státech a všemu se hrozně divili. Jeden z nich, P’i-lei, zavedl později doktora do moskytierového stanu a ukázal mu velkou zásobu surového opia. S pomocí doktora chtěl dopravit drogu do Pekingu a za utržené peníze by prý mohli oba odcestovat do Ameriky. Pro Howarda to byla zapeklitá situace. Odmítnutím by mohl získat nebezpečného nepřítele. Vykroutil se výmluvou, že ho jako cizince při cestování Čínou velmi často kontrolovali a prohlíželi mu pečlivě zavazadla. P’i-lei odešel bez jediného slova a doktor nevěděl, na čem je.

Druhý den hnízdo lupičů přepadla vojska generálů Li a Penga a doktor Howard byl ze zajetí osvobozen. Vojáky přivedla na stopu zpráva, kterou napsal do lékárny v Charbinu. Čínští lupiči byli pochytáni a většina z nich zastřelena.

Píše a kreslí Jan Hora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 10. 03. 2012.