Z jídelníčku klaunů a komiků (19)

Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky
smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén.

Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…

Když jsem hledal ve svém archivu, co a kdy jsem poprvé napsal o Jitce Molavcové, našel jsem výstřižek z časopisu Sedmička z roku 1970. Ten článek začínal takto:

„Letošní rok je pro dvacetiletou Jitku Molavcovou šťastný. Po tříletém studiu na pražské střední průmyslové škole grafické složila s úspěchem maturitu a úspěšně absolvovala konkurs do divadla Semafor, kde nyní vystupuje v pořadech Ten pes je váš? a Návštěvní den. Ještě donedávna jste mohli Jitku Molavcovou vidět ve vysílání Čs. televize jako hlasatelku. Na televizních obrazovkách ji v nejbližší době uvidíte v seriálu Plakala panna, plakala a ve vyslání Vlaštovky. Při zpěvu se Jitka většinou sama doprovází na kytaru.“

O dva roky později jsem měl příležitost napsat pro Jitku prvních pět písniček, z nichž – pokud vím – dodnes zpívá v prosinci Bílého vánočního slona.

Do knížky sestavené v roce 1997 Janem Petráněm, která má název Molavcová, to přece víte že vás miluju! (podle vyznání, které Jitce kdysi napsal Jan Werich) jsem také přispěl jednou úsměvnou vzpomínkou:

„Sotva který chlap se může chlubit tím, že ležel s Jitkou Molavcovou na Karláku. Troufám si tvrdit, že jsem byl v roce 1978 jediný, kdo s ní měl možnost prožít několik dlouhých dnů a nocí plných vzájemného pochopení a citů. Prožili jsme společně bolest i sladké usínání, ve světlých chvilkách jsme se jimi zoufale prochechtávali až k slzám, na několik dnů a nocí pro nás přestal tehdy svět existovat. Ten společný zážitek už nám nikdy nikdo z paměti nevymaže. V oněch dnech bohapustého nicnedělání nám oběma totiž přibyla nová zkušenost. Jitka při ní přišla o slepé střevo a já o žlučník.“

Pro vše výše popsané je pochopitelné, že jsem musel Jitku Molavcovou, dnes už známou i jako excelentní komičku, požádat o několik receptů jejích oblíbených jídel. Nu a tak nám Jitka tři z nich takto vypsala:

VÝBORNÁ PUČALKA

tu znám z dětství a dodnes ji umím připravit:

Hrách se namočí na 24 hodin do vlažné vody a nechá se nabobtnat. Potom se rozloží na vlhkou utěrku, kde v teple vyklíčí. Když jsou klíčky dlouhé přes centimetr, hrách se trochu přisolí, opepří a opraží v sádle vymaštěném pekáči. A to je všechno. Pro mlsné jazýčky se může osladit moučkovým cukrem!

TATARSKÝ BIFTEK BEZ MASA

Uvaříme brambory, rozmačkáme je do žluté hmoty, kterou smícháme s kečupem, sojovou omáčkou, cibulí, kmínem, pepřem, vejcem a okurčičkami, nakrájenými na drobné kostičky.

Mažeme na topinky potřené česnekem, zapíjíme pivečkem nebo vínečkem a olizujeme se až za ušima.

LILEK S ČESNEKEM A PARMAZÁNEM

Nakrájíme lilek na plátky nebo na kolečka, pokmínujeme. Na pánvi, na trošce oleje nebo vody podusíme, vložíme do zapékací mísy, na lilek klademe na plátky pokrájená rajčata, rozmačkaný česnek, trochu sojové omáčky a parmazán (nebo ementál). A ještě jednu vrstvu lilku, rajčat, česneku, sojovky a sýra!

Vše zapečeme v troubě a potom už dáváme na talíř. Nakonec ozdobíme na kolečka nakrájenou paprikou. Jo a můžeme přikusovat rozpečenou bagetu! Dobrou chuť!

Jitka Molavcová (1950)

Vystudovala Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, ale už jako dítě se učila hrát na klavír a na kytaru. Během působení v divadle Semafor přibrala k těmto nástrojům ještě banjo a saxofon. Kariéru zpěvačky nastoupila jako „dívka s kytarou“ vítězstvím v celostátní soutěži zpěváků TALENT 1970 a ještě téhož roku získala angažmá v divadle Semafor. Zde působila ve skupině pánů Šimka a Grossmanna a v souboru Jiřího Suchého, kde se v roce 1985 v představení Jonáš, dejme tomu v úterý, zrodila její Jonášova posluhovačka „slečna Žofie Melicharová“.

V sedmdesátých letech se coby zpěvačka a herečka začala prosazovat i mimo Semafor. Od roku 1977 se stala na dlouhá léta mj. jedním z protagonistů Malých televizních kabaretů a dětští televizní diváci ji dodnes znají také z pohádek, kde v průběhu let prošla od rolí princezen až po role babiček. Na filmovém plátně se začala objevovat od začátku sedmdesátých let (Hvězda padá vzhůru, Žena pro tři muže, Jonáš a Melicharová, Jonáš II aneb Jak je důležité míti Melicharovou, Páni Edisoni, Saturnin, Královna bublin, Zajatec lesa, Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko aj.) Zahrála si též v zahraničních filmech, mj. i ve Formanově Amadeovi. V roce 1997 dostala Cenu Thálie za hlavní roli v muzikálu Hello, Dolly!, ve kterém hostovala na scéně Hudebního divadla v Karlíně.