Můj největší dík

Milý čtenáři, znám dva lidi, kteří umí kouzlit zázraky každý den.
Každou roční dobu.
Moji rodiče.
Jan a Žofie.
Díky nim stále píšu, plním si povinnosti (fakt) a cítím se šťastná.
Chtěla bych jim poděkovat a říct, že má úcta a Láska k nim je větší než celý Vesmír.
Mám Vás moc ráda a díky za všechno!!!

Jeden večer

Cestou v metru jsem si povšimla zajímavého inzerátu. Jisté internetové stránky chtějí jít s dobou a nabízejí seznámení bez závazků. Tudíž tím odpadá už všechna snaha pánů a doufání dam. Není to trochu smutné? Trafiky praskají ve švech množstvím časopisů pro ženy, kde jim radí, jak si najít a udržet toho Pana Dokonalého nebo časopisů pro pány, kde jsou "zaručené" rady, jak uspokojit partnerku anebo jak ji poslat do háje. Celý svět neustále řeší vztahy. Možná proto jich tolik nefunguje, protože se jen řeší. Lidé pro sebe tak trochu zapomněli dělat překvapení. A proč taky? Bez urážky, ale ženy se podbízejí samy, chovají se hloupě a emancipace stále vzrůstá. Každý extrém je špatný a tohle už extrém je.

Není hezčí se nechat pomalu svést? Se zdravým sebevědomím mít svou cenu?

Jenže ono asi ani není před kým. Muži místo dvoření a získávání si úcty raději desetkrát kontrolují dna od sklenic piva a pak možná pod nějakým vlivem pár minut zahrají rytíře. Když to vyjde, ze začátku se každý snaží. Ale pak jim nějaká černá síla zavře oči a snaha pomalu, ale jistě mizí. Přijde konec.

Ženy si nad lahví vína slibují, že už se nenechají napálit, a muži oslavují s kamarády nabytou svobodu.

A tak stále dokola.

Pak vznikají takové názory, že být sám a bez závazků je vlastně moderní a jen ti zaostalí žijí pro Lásku.

Ale činí tento způsob života lidi opravdu šťastnými? Víte, přijde mi, že lidstvo si strašně protiřečí. Natáčejí se romantické filmy, obchody jsou plné červených a růžových srdíček, jako dárek pro tu druhou polovinu a k narozeninám se přeje hlavně štěstí, zdraví, Láska.

Na druhou stranu, většina ztratila vášeň pro tu Lásku a snaží se ji zakopat hluboko pod zem...

A ještě vzkaz pro ty, kdo na ni stále věří, ale ještě ji nenašli a víra se ztrácí - Na začátku světa žili lidé, co měli čtyři ruce, čtyři nohy a dvě hlavy. Zvládali všechno, byli silní a šťastní. To se znelíbilo Bohům. Vždyť takhle vymizí sny, přání a touhy, když budou všechno tak bravurně zvládat. A tak je rozdělili na polovinu a rozmístili po světě.

Život je tedy o hledání.

A věřte mi, úplně každý má šanci najít tu svou druhou polovinu.

Držím palce!

Básně bez bázně

Tři kostky ledu

Tři kostky ledu tají na hranicích,
na těch, kde se z nás stává zvíře,
ale ještě před tím,
napijme se a věřme,
že ráno se na fialkovém nebi rozsvítí oči všech,
kteří uzavřeli v noci příměří.

Kytarista

Na místě, kde sedíš
a myslíš, že právě jsi vyhrál,
za rohem stojí Ti futrál...
A Ty víš moc dobře, že tak jak na kytaru
hraješ Ty sám,
neumí a to mi věř,
ani sám král.