Pavel Landa: U kadeřnice

Rubrika: Literatura – Zábava

„Co to bude, dámy?“
„Chtěla bych tady pro dceru takové ty světlejší pruhy. Víte, takové ty - - „
„Samozřejmě. Vím přesně. Melír. Na to je speciální čepice. Vypadá jako na koupání. Jsou v ní otvory, a těma dírama se vytáhnou prameny vlasů. Dělá se to háčkem na háčkování. Vytažené prameny se pak odbarví. Je to ono, viďte? Určitě. Jenomže my tu čepici nemáme. Takže kdybyste to laskavě zkusily někde jinde.“
„Já nemyslela odbarvit celou hlavu. Jenom udělat světlejší pruhy.“
„Určitě, madam. Melír. Slečně bude slušet.“
„U nás v samoobsluze to má jedna prodavačka, ona bývá spíš v pokladně. Teď má asi odpolední, protože v sobotu tam byla dopoledne.“
„Hodně děvčat si dneska dává melír. Melír je v módě.“
„A jak to děláte?“
„My to neděláme. Na to musí být taková čepice. Asi jako na koupání. Jsou v ní díry. Těma dírama se vytáhnou prameny vlasů, obvykle háčkem na háčkování. A vytažené prameny se pak venku, nad tou čepicí, odbarví. Jenomže my tu čepici nemáme. Zkuste nějaký jiný salon. Dělají to skoro všude.“
„Ale ta v tý pokladně, jak jsem vám říkala, má jako přeliv.“
„Jistěže, madam, to se dělá. Přes odbarvené pruhy se pak udělá na celou hlavu přeliv. V nějakém tónu, ten si vyberete. Ale pruhy zase zůstanou světlejší.“
„To bysme asi taky chtěly, viď Nikolko?“
„Jenomže my nemáme tu čepici. Zkuste to v jiném kadeřnictví.“
„My bysme s Nikolkou vybraly ten odstín na přeliv až potom. Až bysme viděly, jak moc světlé budou ty pruhy.“
„Určitě rozumný postup, madam. Jenomže my tady u nás nemůžeme slečně udělat světlejší pruhy.“
„Proč?“
„Jak už jsem říkala, na to musí být taková zvláštní čepice. Vypadá vlastně jako gumová čepice na koupání. Jsou v ní ale díry. Otvory. Těma se háčkem na háčkování vytáhnou prameny vlasů a odbarví se. Jenomže my tu čepici momentálně nemáme. Takže se zeptejte jinde.“
„Nikolka bude dělat konkurz do televize. Nehrb se! Vona se strašně hrbí. Já ji přihlásila a už si ji pozvali. Až z Prahy! Pojedeme spolu do Prahy do televize, viď Nikolko. Tak jsem si říkala, že by jí ty pruhy v televizi slušely.“
„Určitě, madam. Melír je velmi atraktivní. A svěží. A sexy. Ale my nemáme tu čepici.“
„Jakou čepici?“
„Vypadá jako čepice na koupání. Jenomže jsou v ní díry. Těma se vytáhnou ven jen některé prameny vlasů. A potom se odbarví.“
„To jsme právě chtěly, viď Nikolko?“
„Já vím, madam. Už jste to říkala. Jenomže nemáme tu čepici.“
„Že byste potom, přes ty pruhy, daly ještě na celou hlavu přeliv. Ten se přece dá omejt?“
„Rozhodně.“
„Nebo to zatím zkusíme bez přelivu, Nikolko. Až jak budou ty pruhy světlý. Uděláte je hodně světlý?“
„Neuděláme. Nemůžeme slečně udělat vůbec žádné pruhy. Nemáme čepici na koupání.“
„Nikolka má, viď Nikolko. Žlutou. Z Itálie. Stála milióny, tedy v těch jejich penězích. Na dětech se nemá šetřit. Já na dětech nešetřím.“
„Ta naše čepice, co ji nemáme, jenom vypadá jako na koupání. Koupat byste se v ní nemohla. Má díry.“
„Tak na co ji máte?“
„Nemáme. Ale jinak se používá na odbarvování pramenů vlasů. Na melír. Má díry. Těma se protáhnou prameny vlasů ven, z čepice. Venku se můžou odbarvit.“
„Úplně nasvětlo?“
„Třeba nabílo, madam.“
„To bysme nechtěly. Já myslela jen tak asi o odstín světlejší, viď Nikolko. To by snad šlo?“
„Nešlo. Nemáme čepici.“
„To děvče u nás v samoobsluze, představte si, nebude jí snad ani dvacet a už je v pokladně, má ty světlejší pruhy jenom malinko světlejší.“
„Odstín melíru si můžete vybrat. Řeknete si, o kolik chcete ty pruhy zesvětlit.“
„ Já bych to možná nechala na vás.“
„Jste velmi laskavá, madam. Ale my tady momentálně melír neděláme.“
„Vůbec?“
„Vůbec ne.“
„Proč?“
„Nemáme čepici. Ale teď už se musím omluvit, dámy. Mám vzadu rozdělanou trvalou.“
„To nevadí, jen si ji klidně dodělejte. My tady s Nikolkou počkáme, viď Nikolko. Že byste si nás potom objednala. Na ty světlejší pruhy.“
Kadeřnice pootevřela zásuvku ve skřínce pod pokladnou. Vedle malého trezoru pro denní tržbu tam ležela plynová pistole.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 01. 2012.