Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (27) Věra Ferbasová

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Z jídelníčku klaunů a komiků (27)

Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky
smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén.

Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…

Filmová hvězda Věra Ferbasová na titulu časopisu KinorevueJednoho květnového dne roku 1972 jsem měl odpoledne schůzku s paní Věrou Ferbasovou v restauraci U Nováků, ve Vodičkově ulici v Praze. Vzpomínám si, jak jsem si doma předtím pozorně prohlížel ve starých ročnících Kinorevue její tvář, k čemuž se přiznávám bez uzardění, neboť jsem si ji z pozdějších let nemohl upamatovat. Nebylo divu, po mnohaleté odmlce se na plátna kin vrátila až na přelomu padesátých a šedesátých let a to v epizodkách tak nevýznamných, že její současná podoba byla (alespoň pro mne) k nezapamatování. O filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, jsem tehdy pochopitelně ještě nic nevěděl, ten měl premiéru až o dva roky později.

K Novákům, kde jsem v ujednanou hodinu čekal, přiběhla roztomile energická drobná dáma (bylo jí tehdy 58 let) a hned na to se odehrála scénka, která mě okouzlila. Otrávený vrchní postavil přede mne pivo a otočil se na paní Ferbasovou: „Co to bude?“ Usmála se na něj a povídá: „Já chci čaj do šálku; jenom malej.“ Vrchní se zamračil a zahučel: „Půl čaje nedáváme a do šálku teprv ne!“ Věra Ferbasová na něj udělala roztomile udivený kukuč a s klidným úsměvem odpověděla: „Tak víte co, pane vrchní? Trhněte si nohou a doneste mi velký pivo!“ Vrchní několik vteřin jakoby nevěřil svým uším, pak se mlčky otočil a za chvíli donesl plný půllitr. Tou dobou už se však někdejší dívčí klaun s tváří naivky a očima mrkací panny živě zajímal o to, o čem že si budeme povídat. Povídali jsme si dlouho. Pak jsem byl později už pozván do Ládví u Prahy, kde Věra Ferbasová žila se svým manželem, architektem Pálkou. Na tu návštěvu nezapomenu. Paní Ferbasová totiž uvařila svíčkovou! A vynikající!

A takhle jsem paní Ferbasovou tenkrát nakreslil pro DikobrazVila ve které s manželem bydleli, patřila kdysi herečce Růženě Naskové a tak jsem se mimo jiné dověděl o tom, jak paní Nasková milovala zahradu, která se rozprostírala za domem. „Já bych jí ráda udržovala v tom stavu, v jakém původně byla,“ stěžovala si paní Ferbasová, „dělám co mohu, kdyby ovšem toho času bylo o trochu víc... V létě je tu krásně, ptáci tu pořádají kouzelné koncerty – kosi, sýkorky, každou chvíli tu máme strakapúda nebo sojku. Jo, a abych nezapomněla, jsou tu také tři veverky! Vedle chvilek, které trávím tady na zahrádce, mám pak ráda také chvilky strávené v kuchyni.“ A právě tenkrát jsem se zeptal: „A co nejraději vaříte?“ Rozzářila se: „V kuchyni ráda experimentuju a výsledky zatím byly – musím to zaťukat – pokaždé uspokojivé. Alespoň si dosud nikdo nestěžoval. A co vařím nejraději? Ze všeho nejraději peču. Kachny a kuřata. Jó a potom také na lasturkách!!“ A tak jsem přišel i k následujícímu jednoduchému receptu.

Věra Ferbasová, jak jsem ji fotografoval po té báječné svíčkové u ní doma v LádvíFilé zapečené v mušlích

  • filé (20 dkg na osobu)
  • mléko
  • sůl, pepř, mletý kmín
  • máslo
  • mouka
  • tvrdý, tučnější sýr (nastrouhaný)

Filé chvíli povaříme v osoleném mléce. Vyndáme a okapeme. Připravíme si zapékací mušle (nebo zapékací mističky) a do nich filé rozdělíme. Posypeme trochou drceného kmínu, přelijeme bešamelem a zasypeme nastrouhaným tučnějším sýrem. Pečeme do růžova.

(Bešamel: Na másle zpěníme mouku a zalijeme mlékem nebo smetanou. Přidáme špetku soli a pepře.)

Věra Ferbasová (1913–1976)

Na civilním snímku s věnovánímVěra Ferbasová, komediální herečka, kterou objevil Vlasta Burian v kanceláři svého divadla, kde pracovala jako sekretářka. Jednoho dne se ocitla na jevišti Divadla Vlasty Buriana a zakrátko na to stála před filmovou kamerou. Od roku 1933 do roku 1972 si zahrála celkem v šedesáti filmech (např. První políbení, Pozdní láska, Jedna z milionu, Cácorka, Švadlenka, Sextánka, Srdce v soumraku, Manželství na úvěr, Komediantská princezna, Uličnice, Děvčátko z venkova, Vdovička spadlá s nebe, Andula vyhrála, Panenka, Vandiny trampoty, Žabec, Dceruška k pohledání, Panna aj.).

Byla partnerkou Oldřicha Nového (Falešná kočička), Hugo Haase (Mravnost nade vše) či Vlasty Buriana (Zlaté dno). Po válce, podobně jako mnoho jiných prvorepublikových herců a hereček, měla mnohaletou pauzu – poprvé se mihla až ve filmu Poslušně hlásím, v roce 1957. V průběhu šedesátých let to s ní už bylo lepší: Pohostinsky hrála v Činoherním klubu a ve filmové verzi Penzionu pro svobodné pány (1967) dostala roli podstatně důstojnější, než byly např. prodavačka v Dnes naposled (1958), měštka v Dařbujánu a Pandrholovi (1960) anebo panička v Čintamani a podvodník (1964). Případ pro začínajícího kata a Skřivánci na niti, v nichž si zahrála v roce 1969, se staly filmy trezorovými a tak jejího herectví nakonec plně využil až teprve režisér Oldřich Lipský ve filmové komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), ve které si zahrála roztomilou tetičku Luďka Soboty.

Věra Ferbasová byla upřímná, veselá, nikdy o ní v době největší její slávy nekolovaly žádné pikantní historky, žádné milostné avantýry se nekonaly. Byla hodná a až příliš důvěřivá, a tak po smrti svého manžela přišla nejen o mnohé poklady, které dům v Ládví skrýval, ale nakonec i o dům samotný. Závěr svého života prožila nakonec osamělá, v garsonce jednoho pražského paneláku…

Pokračování příště...

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 02. 2012.