Milan Turek: Krásy přírody představí zahradnická výstava v Löbau

Rubrika: Publicistika

V letošním roce se jedno z měst Euroregionu Nisa představí v Německu jako místo dnes již oblíbených zahradnických výstav v Sasku. Od roku 1996 se svým zaměřením pro ekologii a architekturu krajiny, rozmanitostí a současně plošným ztvárněním staly zahradnické výstavy oblíbenými nejen pro saské obyvatele. Výstavy navštěvují obyvatelé sousedních států Polska a obzvláště s oblibou milovníci zahrádek z České republiky. Již podruhé se zahradnická výstava v Euroregionu Nisa, nedaleko našich hranic.

Ve většině německých zemích jsou pořádány rozsáhlé prezentace přetvářené přírodní krásy každé tři roky, a to už od roku 1970. Obyčejně zahajují koncem dubna nebo začátkem května a končí v říjnu. Půl roku jsou otevřeny brány uměle vytvořené zahrady, která se po skončení výstavy stává veřejným parkem se spoustou různých zábavných prvků, přírodních uměle vytvořených koutků, kde často najdou i nové uplatnění služby v cestovním ruchu. V průběhu šesti výstavních měsíců jsou nabízeny bohaté kulturní programy, sportovní soutěže každodenně, takže návštěvník zde může prožít nejen jeden den, ale i několik dnů krátké dovolené v nádherné přírodě a využít rozmanitostí kulturní nabídky.

Každá z dosavadních saských výstav se prezentovala na některém z území, kde dříve býval industriální objekt a za který dnes výstava nabízí přetvoření příměstské krajiny na místa klidu, odpočinku, rekreace a sportu. Taková území vytvářejí v okolí města nádherné přírodní scenérie, vznikají nové objekty a je současně řešena i logistika dostupnosti do nově otevřené dříve devastované příměstské oblasti. V samotné Spolkové republice jsou tyto výstavy pořádány již po čtyřicet let, od roku 1989 pak začaly vznikat i v zemích bývalé NDR. Sasko otevřelo první výstavu zahradnictví v roce 1996 nedaleko Lichtensteinu, poblíž Chemnitz. Monstrózní akce jsou především významným prostředkem městských marketingů, směřujících k většímu obeznámení veřejnosti s méně známou oblastí a k rozvoji cestovního ruchu.

Obyvatelé Euroregionu Nisa budou mít příležitost navštívit již druhou výstavu v Trojzemí. První výstava v prostoru Westparku, západní části města Žitavy, dnes jeho části Weinau, přivítala návštěvníky unikátního území na úpatí Žitavských hor v roce 1999. Místo povrchového dolu, nazývaného „Glück auf! - Zdař Bůh“ vzniklo rozsáhlé území s šedesátihektarovou vodní plochou zaplaveného dolu, muzeum v přírodě, autokemping, pláže, restaurace a další zařízení. Svou rozhlehlostí a unikátností specifických pro jednotlivé regiony se nedaly zahanbit ani další zahradnické výstavy v Grossenheimu, Oschatzu a v roce 2009 v Reichenbachu. V letošním roce otevírá brány zahradnické výstavy již druhé město Euroregionu Nisa v Trojzemí, město Löbau.

Pohraniční města a vesnice v Horní Lužici na západ od Lužické Nisy až po labské pískovce jsou vlastí Lužických Srbů. Najdete zde školy, kde se vyučuje jazykem podobným češtině – lužickou srbštinou a na školách s předmětem cestovního ruchu i češtině. Löbau, v minulosti konventní město, bylo součástí historického svazu šestiměstí, založeného v roce 1346 proti výpadům husitských vojsk. Současně nabízelo ochranu obchodníkům, kteří převáželi své zboží obchodní cestou via regia.

V historii Löbau nemělo nikdy příliš významnou úlohu a snad jen poloha na železniční trati Drážďany-Görlitz dodala na významu v polovině devatenáctého století a současně ovlivnila výrazně jeho průmyslový a společenský rozvoj. Město je zmiňováno míšeňským biskupem Brunem, poradcem českého krále Přemysla Otakara I. v roce 1221. Původ jména v lužické srbštině Lubij nebývá blíže objasňován, svědčí však o původním slovanském osídlení. Společenské postavení města v Lužici, součásti českého království, bylo posíleno vstupem do svazku šestiměstí za vlády Karla IV., v roce 1346, což mělo vést k posílení měšťanského stavu proti šlechtě. Významnou roli sehrálo šestiměstí v době husitské, kdy si města Bautzen, Löbau, Görlitz, Kamenz, Lubaň a Žitava navzájem vypomáhala při vedení války. Spolek hrál důležitou ekonomickou i politickou roli v dějinách Horní Lužice, definitivně zanikl v roce 1815.

I přes své menší postavení v království mělo pro české panovníky strategický význam, ale i pozdější sasští vládci se mohou pochlubit řadou památek, které zde zanechali. Jednou z nejzajímavějších staveb je věž na nedalekém vršku. Na okraji města na 448 metrů vysokém kopci Löbauer Berg (Lubijska hora) se pyšně uprostřed hustého lesního porostu tyčí stavba, svým charakterem zcela výjimečná až exotická. Její díly byly odlity z litiny a spojeny olovem. Filigránská ornamentální skladba nosné části, schodů i vyhlídek je pozoruhodným dílem a každá částečka si zaslouží pozornost.

Kdo vystoupá všech sto dvacet schodů až do výšky 28 metrů nad úrovní terénu, je posléze odměněn nádherným pohledem na okolní pahorkatinu Horní Lužice. Unikátní dílo bylo postaveno v roce 1854 na objednávku místního pekaře a je ojedinělým dílem v Evropě.

Vedle exkluzivní věže se město chlubí i radnicí, pozdně barokní stavbou, s orlojem a charakteristickou věží, připomínající předchůdkyni - gotickou radnici. V místním muzeu jsou exponáty řemeslníků a historické dokumenty na konvent šestiměstí. Zajímavou stavbou je také kostel svatého Jana, kde se konají pravidelné koncerty a výstavy.

V devatenáctém století se město vyvíjelo v průmyslové centrum mezi lužicko-srbskými vesnicemi, ale jeho postavení zdaleka nedosahovalo takového významu jako kupříkladu Žitava nebo Görlitz. Ani dvacáté století pro Löbau nepřineslo žádné významnější změny. V současné době se vývoj města začleňuje do projektů cestovního ruchu a samotná výstava má změnit prezentaci města a okolí, aby bylo pro návštěvníky přitažlivější a nebylo prázdným místem v regionu. Důvodem je rovněž využití průmyslové plochy, která dříve sloužila jako prostor pro logistiku a výrobu cukru. Od šedesátých let tady rozvíjel výrobu cukru velký cukrovarnický kombinát „Zuckerwerke VEB – Ernst Thälmann“. V roce 2000 soukromá společnost zastavila výrobu cukru a přeložila ji do Polska. Z celého curkovaru využili autoři výstavy pouze sklad, zbylou budovu, kde bude gastronomie a část výstavy květin.

Podobně jako cukrovarnictví vznikaly v Löbau i textilní továrny. Počátek devatenácté století byl ve znamení výroby a barvení přízí, později zaváděním dílen s mechanickými stavy. Po revoluci byla velká bavlnářská továrna zprivatizována a výroba v roce 1994 ukončena, pozemek firmy se stane součástí zahradnické výstavy. Podobně tomu bude i v celém jihovýchodním cípu města, které se přemění v součást zahradnické výstavy a po ní pak příměstskou rekreační zónou. Z nákladového nádraží jsou již vybudovány prostory pro parkování automobilů a autobusů.

Dvacetihektarová plocha na jihovýchodě města, propojená výhodně na celkovou logistiku okolí, otevře své brány výstavy 28. dubna. Až do 14.10.2012 budou moci návštěvníci obdivovat krásu nejrůznějších rostlin a nádheru mnoha druhů květin denně od 9:00 do 18:00 hodin. Pro každý den připravili pořadatelé několik kulturních představení, kdy vystoupí převážně domácí hudebníci a umělci, především z regionu.

Vstupné pro dospělé činí 13 eur, pro děti do 6 let je vstup zdarma a mládež do 17 let platí 3 eura. Školáci platí 2 eura a dva učitelé jako doprovod mají vstup zdarma. Rodinné vstupné stojí 26 eur, přičemž děti neplatí.

Ve dnech 12. až 13.5. bude současně na území zahradnické výstavy probíhat výstava Konventa 2012, setkání podnikatelů především z Euroregionu Nisa. Již v 11. ročníku se předběžně zúčastní na sto vystavovatelů nejen ze tří zemí, ale v poslední době přibývají ojediněle i hosté z Itálie, Maďarska, Slovenska. Konventa poprvé vystavuje v novém pavilonu a pro návštěvníky je vstupné 5 eur.

Z Liberce se do Löbau dostanete pohodlně přes Žitavu po překonání 55 kilometrů přibližně za hodinu. Z České Lípy 52 km.

Autor použil propagační materiály města Löbau Zahradnické výstavy, fotografie autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 02. 2012.