Karel Novotný: Jaroslav Hájek – Duše muzikanta

Rubrika: Publicistika

Řeč bude o známém hudebním textaři Jaroslavu Hájkovi z Kaliště, kraje pod Javořicí na Vysočině. Tento člověk je známý svými texty hlavně pro dechové orchestry, neboť tento žánr má u nás dlouhodobou tradici, a to od poloviny 19. století, kdy průkopníkem byl František Kmoch. Za tuto dobu se ještě nepodařilo nikomu, kdo se dechovou hudbou zaobírá, dostat se do české knihy Guinessových rekordů. Ten spočívá v tom, že právě Jaroslav Hájek složil texty písniček s názvem města či obce v počtu 26. Toto číslo není konečné, v roce 2012 bude opraveno na 30, protože přibyly další. Když vezmeme v úvahu, že Jaroslav Hájek se snaží skládat svoje písničky v takové podobě, aby slova měla posluchači co říci, je až s podivem, že se hraje již 299 písniček. Samotných textů má však celkem 527, jak sám ale uvádí, ne všechny texty dojdou k hudební úpravě, a tak se k nim bude časem vracet a znovu na nich zapracuje tak, aby se postupně dostaly k posluchačům.

Inspiraci k psaní textů písniček nachází ve svém nejbližším okolí, nebojí se témat o politice, alkoholu za volantem, sousedských vztahů, lásky a nevěry apod. Právě třiadvacet písniček s touto tématikou nahrála DH Vysočanka z Brtnice na svoje poslední CD s názvem „Duše muzikanta“, a to jako poděkování autorovi za jeho tvůrčí činnost a spolupráci. Je to v podstatě již v pořadí třetí autorské CD, první natočil Václav Žákovec (Prostý sen), druhé Golčovanka (Svému textaři).

Jaroslav Hájek má kromě hudby i další koníčky, a tím jsou rybaření, včelařství a vinařství. Nyní užívá zaslouženého odpočinku po mnohaletém působení řidiče nákladního automobilu.

Jaroslav Hájek prošel také složitým obdobím, kdy jej postihly různé zdravotní potíže, které se mu jeho optimismem podařilo úspěšně překonat, a to hlavně proto, že se pohybuje mezi dobrými přáteli a lidmi, kteří ho mají rádi. Jsem rád, že mezi ně patřím i já. Proto přejme Jaroslavu Hájkovi ještě mnoho tvůrčích nápadů při jeho bohulibé činnosti – a k tomu moc a moc zdraví.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 03. 2012.