Egon Wiener: Profese budoucnosti – číšník

Rubrika: Publicistika

Ještě než začneme, řekněme si to otevřeně: je to úžasná profese. Jestli se každý druhý kluk touží stát popelářem, pak každý třetí touží být číšníkem. Kdeže zůstal horník, automechanik a fotbalista! Povolání číšníka je více než potápěč, golfista či kriminalista. Pohybuje se v nóbl podniku, chodí ve fraku, flirtuje s děvčaty, zná se s politiky, podnikateli, bankéři a filmaři.

Jednou jsme s tátou čekali v hotelu Zlatý lev a kolem nás prošel číšník. Paty, špičky, kolena, nažehlené puky, černé lakýrky, fráček, vzadu dvě křídla, bílá, černá, stříbrný řetízek od hodinek. Hladce oholen hovořil švédsky, polsky, rusky, a taky říkal: „Ruky bozkávam, milostpaní....“. Koukal jsem na něj jako péro z nóbl gauče, co všechno uměl. Nechodil. Plul po mramorové podlaze jako labuť na jezeře při západu slunce, s věčným úsměvem přimontovaným na tváři. Dámě podržel dveře, dítěti láhev sunaru a psovi vodítko. Květiny odnesl do vázy, jemně tleskl do dlaní a vše kolem zachvátil vír pracovitého tance podřízeného personálu.

Je jedno, zda to jsou Karlovy Vary, Praha, nebo v Jílovišti hotel Hubertus, hotely ve Špindlu, Svatém Mořici, Biaritzu či v Opole. Číšník se má všude dobře, všude si ho váží, a co je vůbec nejlepší, dostává od spokojených zákazníků „trinkel“, a to jsou nezdaněné peníze. Čistý, voňavý a bohatý vzbuzuje iluze a je tajným snem každého děvčete. Sám dobře ví, jak je lidem potřebný a pro ně důležitý. Často vyslechne, i co by nemusel, a za vrbu ho mají chudí i bohatí. Je jako šofér, holič, farář – zpovědník, ale ti všichni mu nesahají ani po paty. Číšník, to je ten, co do všeho vidí a má ve všem prsty. Umí i to, o čem se zdá paním a dívkám, když si schrupnou po odpoledním čaji.

A pak, že se svět změnil... Jsou profese, které, co svět světem stojí, jsou a budou atraktivní. Číšník je práce perspektivní a v teple. Dobře oblečen je společností uznávaný. Obor studia stále otevřený a přitažlivý... Teď ještě, aby tomu ti mladí uvěřili.

Nám, pamětníkům němých filmů, budování socialismu a restaurování kapitalismu, je zlehčován tím, že v oněch starých filmech zakopává o svůj stín, bolí ho ploché nohy a nešťastně miluje děvče z lidu. Ale to máte tak. Jednou obsluhuje indického maháradžu nebo anglického krále a hle, jeho hvězda letí vzhůru. Věčně oblečen jako šéf protokolu, nebo sám ministr hrabě Černín, to, a je toho mnohem víc, co je skryto v kolonce povolání číšník.

foto: 1.bp.blogspot.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 07. 2012.