Milan Turek: Jablonecký lékař zanechal obrovskou sbírku grafiky

Rubrika: Exkluzivně – Aktuality

Ač oba dva lékaři, snažili se významně obohatit duchovní bohatství Království českého v druhé polovině devatenáctého století. Václav Šamánek svou intenzívní společenskou aktivitou v Liberci, Anton Randa v Jablonci nad Nisou shromažďováním uměleckých děl. První pocházel z jižní Moravy, druhý z jižních Čech. Po doktoru Šamánkovi zůstala v Liberci Česká beseda a knihovna, z nehmotného bohatství Klub českých turistů a zapomenutá dívčí škola. Odkaz doktora Randy zahrnoval sbírku grafiky, šperků a minerálů. I když jablonecký lékař neslul přílišnou společenskou aktivitou, jeho odkaz je častěji připomínán než odkaz libereckého

Markéta KroupováŠamánka. Ale ani Randovy sbírky v minulosti nenašly většího uplatnění. Liberecká galerie však v současnosti nabídla výběr z jeho majetku Muzeím města Žitavy a od konce března návštěvníci Žitavy se mohou s částí sbírky seznámit. Na otázky k  výstavě odpovídala Markéta Kroupová, kurátorka výstavy Staří mistři z Liberce.

Ve sbírce Antona Randy jsou ukryty zajímavé skvosty, doporučila byste návštěvníkům žitavské výstavy, na které by měli zaměřit svou pozornost?
Určitě za pozornost stojí nádherné tisky Rembrandtovy anebo výběr z grafických listů od francouzského grafika, který část života prožil v Itálii, Jacquese Callota. Z dalších známých jmen můžeme zmínit Václava Hollara či autory jako tzv. malé mistry – Georga Penze a Heinricha Aldegrevera. Novinkou, již mohou návštěvníci spatřit vůbec poprvé, je soupis sbírky Antona Randy, který nebyl ještě nikdy vystaven.

Při kompletaci výstavy jste se rozhodovali, kolik a jaká díla vystavit. Byly žitavskými muzei stanoveny nějaké podmínky, nebo jste vystavili sbírku bez omezení?
V první řadě chci poděkovat panu řediteli Městských muzeí v Žitavě Mariu Winzelerovi za možnost představit kolekci grafiky starých mistrů z liberecké sbírky u nich v Žitavě. Spolupráce s ním byla bezchybná a vysoce profesionální. V muzeu jsme byli limitováni samozřejmě prostorovými možnostmi. Též jsem vyhověla přání pana ředitele a do výběru zařadila i iniciály vyřezané ze středověkých a raně novověkých knih. Ve sbírce Antona Randy představují spíše kuriozitu. Výstava kopíruje původní výběr prezentace v roce 2010, která se uskutečnila v grafickém kabinetu liberecké galerie a souběžně v Městské galerii MY v Jablonci nad Nisou, přičemž tento výběr byl rozšířen. V Žitavě je vystaveno 70 rámů s téměř 150 grafikami a další artefakty.

Dáváte některým vystavovaným autorům ve sbírce přednost třeba větším počtem děl?
Anton Randa měl v oblibě několik autorů, kterým dával přednost, ale to jsme na výstavě neuplatnili. Snažila jsem se o vytvoření pestré kolekce, která by představila rozsáhlou sbírku co možná nejlépe. Ve výběru jsem potlačila i takové mistry, jako byli Jacques Callot, Václav Hollar nebo Lucas van Leyden, kteří jsou zastoupeni nejčetněji.

Zaměřili jste se v kompozici na charakteristiku doby, nebo jste vycházeli jen z daného souboru sbírky bez ohledu na čas a geografický původ díla?
Koncepce výstavy vychází z původního sběrovatelova soupisu. Grafické listy rozdělil podle autorů na Angličany, Holanďany, Francouze, Italy a Němce. Pro expozice jsme oproti původnímu dělení seskupili zvlášť umělce holandské a vlámské. Vycházelo se z původu autora. I když je zajímavé, že například Václava Hollara, českého autora, zařadil majitel mezi Němce, a členy rodiny Sadelerů zase mezi autory holandské, i když cestovali po celé Evropě a Egidius Sadeler prožil téměř celý tvůrčí život v Praze.

Mají umělecká díla nějakou přímou souvislost s osobností sběratele? Proč je vlastně sbíral?
O osobním životě lékaře víme velmi málo. Zatím se nepodařilo objevit v archivech pozůstalost a je velmi pravděpodobné, že ani neexistuje. O  životě i práci se dovídáme pouze útržkovitě, o sběratelských aktivitách podává největší svědectví vzpomínka jabloneckého knihkupce Franze Lutze, která vyšla v místním tisku po Randově náhlém skonu v únoru 1918. Rodák z Domažlic patrně kouzlu sběratelství propadl ve Vídni v době svých medicínských studií. Byl sběratelem se znalostmi jak z dějin umění, tak i z chemie, protože si některá grafická díla sám restauroval! Často nakupoval u zmíněného knihkupce Lutze, ale neváhal se účastnit také aukcí a nakupovat při svých častých cestách po Evropě. Rozhodně to ale byla soukromá vášeň, o které věděli jen nejbližší přátelé. Dlužno podotknout, že na přelomu 19. a 20. století bylo sbírání grafik starých mistrů oblíbenou kratochvílí movitější a intelektuálně založené vrstvy obyvatel v bohatých městech, k nimž Jablonec nad Nisou v té době určitě patřil.

Sběratelé uměleckých předmětů prožívají někdy závratné příhody. Neznáte nějaký zajímavý příběh, který se dr. Randovi při obstarávání děl stal?
I když se zdá, že jedno století, které nás od Antona Randy dělí, není tak dlouhá doba na to, aby bylo vše zapomenuto, není tomu tak. A to zejména ze dvou důvodů. Randa neměl rodinu ani potomky. To mu sice umožnilo naplno se věnovat svým zálibám, ale zase nemáme o něm zpráv od dědiců. Dalším důležitým faktem je vývoj historické a politické situace v pohraničí. Jediné, co dnes tuto téměř zapomenutou zajímavou a významnou osobnost v Jablonci připomíná, je název ulice a gymnázia. A to vlastně jen omylem. Antonín Randa se totiž jmenoval také jeden významný právník, který zasedal letech 1904–1906 v rakousko-uherské vládě.

Lékařská praxe mu zajistila dobré finanční podmínky pro nákup uměleckých děl. Měl nějaký systém v nákupech?
Randa byl určitě dobře finančně situován, což mu umožnilo věnovat se této ušlechtilé zálibě. Ovšem dle svědectví Franze Lutze zbytečně penězi nehýřil a grafiky pořizoval velmi obezřetně a s velkým rozmyslem. Neváhal také nakupovat levnější díla poškozená, protože si je uměl sám zrestaurovat.

Shromáždila galerie všechna díla, která nakoupil?
Jeho grafická sbírka přešla s ostatními muzejními výtvarnými artefakty ze Severočeského muzea v Liberci do Oblastní galerie v Liberci při jejím vzniku v roce 1953. V muzeu dále zůstaly další sbírky, secesních šperků Eugena Pflaumera a sbírka mineralogická. Sbírku zkamenělin odkázal jabloneckému gymnáziu a jeho knihovna se stala základem pro vybudování veřejné knihovny a čítárny tamtéž. Je potřeba zdůraznit, že se tak stalo na základě jeho závěti z roku 1915, v níž své sbírky odkázal těmto veřejným institucím.

Již dříve jste sdělili fakta o spolupráci s žitavskými muzei, soubor nemohli liberečtí milovníci umění v takovém rozsahu ještě nikdy vidět, jde o marketingový záměr galerie vystavovat sbírku zrovna v Žitavě?
S ohledem na to, že sbírka čítá cca 6000 grafických listů, tak je vystaven opravdu jen nepatrný zlomek. Snažíme se budovat dobré vztahy a profesní spolupráci mezi oběma institucemi, takže logickou součástí je i vzájemné představování sbírek. Pan ředitel Marius Winzeler projevil zájem o staré mistry z Randovy grafické sbírky a on k nám naopak přivezl výběr ze sbírek žitavských. Exponáty mají vztah k českým zemím a Liberci a ilustrují bohaté vazby, které v minulosti mezi sousedícími oblastmi byly. Samozřejmě pokud projeví zájem o zápůjčku i jiná galerie, můžeme o vystavení jednat.

Výstava v žitavském muzeu může být inspirací i k dalším zhlédnutím expozic muzeí, jsou v Žitavě ještě jiné možnosti?
Výstava je nainstalovaná ve výstavním sále muzea, kdysi patřící českým exulantům. Z dalších expozic stojí za zmínku krásný barokní sál se sbírkou kuriozit nebo mučírna. Městská muzea jsou zajímavá nejen svými expozicemi, ale také architekturou, protože sídlí v bývalém gotickém klášteře.

Souběžně vystavovala galerie žitavské poklady v Liberci a žitavská muzea Randovu sbírku galerie v Žitavě, v jakém duchu se bude i nadále vyvíjet spolupráce obou institucí v budoucnu?
Z připravovaných projektů mohu konkrétně jmenovat reprezentativní a objevnou výstavu malíře Filipa Leubnera (1733–1803), který tvořil na obou stranách současné hranice. Velmi se snažíme o zintenzivnění kulturní spolupráce. Chceme navázat na úzké vztahy, které mezi městy byly vlastně už od středověku a které byly ve 20. století zpřetrhány. Máme radost, že kromě Oblastní galerie v Liberci se o totéž snaží i Statutární město Liberec jakožto partnerské město Žitavy.

Dovést návštěvníka Libereckého kraje do galerie s tak zajímavými sbírkami a aktivitami má své úskalí. Jak se vám je daří překonávat? Cítíte mezi institucemi rivalitu, nebo máte pocit, že všechny instituce vyvíjejí společné úsilí?
Snažíme se návštěvníky nalákat na atraktivní výstavní program, který je opravdu pestrý, a myslím, že si v něm vyberou jak milovníci tradičního pojetí umění, tak příznivci současné výtvarné scény. Výstavy oživujeme řadou doprovodných akcí - dlouhodobými programy, jednorázovými akcemi pro děti či odborněji zaměřenými přednáškami a besedami pro dospělé. Je možné u nás navštívit koncerty vážné hudby i divadelní představení. Tyto aktivity budeme moci ještě zintenzivnit po přestěhování galerie do zrekonstruované budovy městských lázní v roce 2014.

Výstava starých mistrů ze sbírky Antona Randy je v prostorách Muzeí města Žitavy od 24. března do 24. června 2012. Vstupné z liberecké galerie platí i pro výstavu v Žitavě a obráceně až do konce června. V muzeu je možno ještě zhlédnout mučírnu, oddíl vlastivědy nebo kabinet kuriozit.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 04. 2012.