Michal Dlouhý: Maženty

Rubrika: Publicistika – Historie

Četnická stanice v Ledvicích se v létě 1924 zabývala již třetím případem podezřelého onemocnění hovězího dobytka, ke kterému došlo v době jednoho měsíce. Pro majitele dobytčete, které onemocnělo, to znamenalo nutnou porážku, označovanou v řeznické mluvě "maženta".

Velitel stanice vrchní strážmistr Antonín Němeček v rámci pokračovacího výcviku aktuálně opakoval s podřízenými četníky všechny trestní předpisy týkající se dobytčích nemocí. Jednalo se zejména o zákon č. 177/1909 říšského zákoníku o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích, zákon č. 142/1892 říšského zákoníku o zamezení a potlačení plicní nákazy hovězího dobytka a § 399 trestního zákona postihující jako přestupek prodej masa z dobytka neohledaného podle předpisu. Přitom je třeba si uvědomit, říkal vrchní strážmistr podřízeným, že nutné porážky se dějí v podstatě dvěma způsoby:

V mezích zákona, po prohlédnutí nemocného dobytčete, případně masa z něj, zvěrolékařem, který rozhodne jak s ním naložit, zda jej lze konzumovat či nikoliv. Přitom majitel zvířete musí hradit poplatek za zvěrolékařskou prohlídku a přitom je vystaven riziku, že bude muset maso bez zisku zakopat.

Nezákonně, bez placení zvěrolékařské prohlídky a bez obav, že bude maso bez zisku zakopáno. V těchto případech je třeba rychle přivolat řezníka, aby ještě teplému dobytčeti vypustil krev a prodat mu je, byť i výrazně pod cenou. Toto jsou pro řezníky pravé hody. Zaplacenou částku mají řezníci většinou nazpět po prodeji kůže dobytčete a zisk z prodeje takto získaného masa přitom nepodléhá dani a tvoří jejich zisk.

Kolikpak mají ledvičtí četníci v obvodě nezákonných mažent, když jim byly hlášeny již tři případy nutných porážek provedených v souladu se zákonem? Toť jest velká neznámá. Je třeba informovat starosty všech obcí ve staničním obvodě, aby případům nutných porážek, zejména těch potajmu prováděných, věnovali patřičnou pozornost.

Následující týden byla četnická stanice vyrozuměna osobně rolníkem Janem Zdeňkem, starostou v jedné z obcí. Onemocněla mu nejcennější kráva ve chlévě, kus o ceně nad 2.000 Kč. Na místo byl vyslán strážmistr Jakub Kovanda, který zjistil zajímavou skutečnost.

Po příchodu z pole zjistila žena rolníka, že uvedené dobytče leží bezvládně v chlévě, má krátký zrychlený dech a nadmuté břicho. Přivolaný zvěrolékař vnitřnosti a maso z narychlo poražené krávy ohledal, ale nezjistil přitom příčinu její choroby. Rozhodně nešlo o nakažlivou zvířecí nemoc a domníval se, že dobytče onemocnělo následkem zánětu střev, který v menším rozsahu zjistil. Maso bylo po souhlasu zvěrolékaře prodáno řezníku Moučkovi z Ledvic. Krátce po odvezení posledních zbytků z nutné porážky přišel ke Zdeňkům řezník Pošta z Braňan v sousedním okrese Bílina a ucházel se o koupi masa z nutně poražené krávy. Rolník Zdeněk poučený četníky duchapřítomně mažentu popřel a tím docílil, že Pošta, ve snaze dokázat mu pravdu svého tvrzení, řekl, že ví, o kterou krávu se přesně jednalo. Dozvěděl se to od zvěrolékaře, který nutně poražené dobytče ohledával.

Strážmistr Kovanda nic nenechal náhodě a zvěrolékaře navštívil. Ten však v poslední době s řezníkem Poštou nemluvil. Z domácích lidí od Zdeňků se rovněž nikdo nikomu v obci o mažentě nesvěřil...

Jak se tedy mohl řezník z několik kilometrů vzdálené obce, dozvědět o onemocnění krávy? To byla otázka, která vrtala četníkovi hlavou. Za řezníkem Poštou však nechtěl zatím do Braňan jít a tak se nejprve snažil pátrat po souvislostech případu obci samotné. Pátrání však zůstalo bez výsledku.

Po několika dnech bylo na tutéž četnickou stanici oznámeno nešťastným chudým domkářem Maternou z Ledvic, že mu onemocněla kráva. Ztráta jediné krávy byla pro jeho rodinu přímo pohromou. Na místo byl vyslán strážmistr Karel Dohnal. Jelikož Maternovi bydleli v téže obci, dorazil k nim četník ještě v době, kdy nemocné dobytče ještě žilo a vyšetřoval ho místní zvěrolékař. Příznaky byly naprosto shodné jako v ostatních případech, které se udály ve staničním obvodě. Strážmistr si pozorně prohlížel zvíře, které mělo nadmuté břicho a krvácelo z tlamy a ze zadku. Přitom zjistil, že na hlavě dobytčete byla mezi rohy menší oděrka. Oděrka však byla na takovém místě, že si ji kráva nemohla způsobit sama, neboť jí v tom bránily rohy. Z toho se začalo usuzovat na cizí zavinění.

Provedeným pátráním strážmistr Dohnal zjistil, že dopoledne byl jedním občanem spatřen místní žebrák Lammer, když vycházel ze dvora domku Maternových. Lammer byl ještě téhož dne podvečer četníkem nalezen v hostinci u Hoffmannů, a to ve velmi podroušeném stavu. Když k němu strážmistr přistoupil za účelem výslechu, Lammer ho přátelsky objal kolem krku a začal si s ním ihned na projev důvěry tykat. Z opilcovy zpovědi se dozvěděl, že peníze na kořalku dostal Lammer od řezníka Pošty z Braňan. Při těchto slovech strážmistr zpozorněl. Po Poštovi z Braňan přece pase jeho kolega Kovanda! Co to, že byl řezník k žebrákovi tak štědrý? Lammer se dále bezelstně svěřil, že mají s Poštou společné obchody. Lammer mu totiž připravuje maženty.

Jak chodí po okolí žebrotou, přesně ví, kde mají jaké zvířectvo. Když byl před nějakým časem u Poštů, dostal zde najíst a řezník mu slíbil za každou mažentu pětikorunu. A přitom stačí tak málo. Udeřit tajně ve chlívě dobytče na místě nalezenou palicí nebo sekerkou do hlavy. Hospodář, který vidí mátožné zvíře, ihned shání řezníka, neboť má strach, že onemocnělo. A v tom se čistě náhodou objeví kolemjdoucí řezník, který "nemocné" dobytče koupí. Cena je velmi nízká. Ale pro nešťastného hospodáře je lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše a je řezníkovi vděčný i za jednu dvě stovky. Ty má však řezník obratem ruky několikanásobně zpátky. Lammer byl hrdý, že si takhle snadno vydělal už čtrnáct pětikorunek!

A tak Lammer ještě večer putoval s četnickým doprovodem k okresnímu soudu v Duchcově. Ve zprávě o zatčení bylo popsáno všech čtrnáct případů připravených mažent. Místní zvěrolékař potvrdil, že dobytče se při poranění mozku a míchy stává úplně bezvládným, ochrnou mu nervy a za 3 až 5 hodin umírá, přičemž je nadmuté a mnohdy může krvácet z tlamy nebo zadku. To naprosto přesně souhlasí.

Druhý den časně ráno vyrazila do Braňan dvojice strážmistrů Dohnal a Kovanda. Přišli do nejlepšího. Zámožný řezník Pošta se právě chystal se svojí nastávající k cestě do kostela. Namísto cesty k oltáři následovala cesta k duchcovskému okresnímu soudu. To byla senzace, která se po okolí šířila rychlostí laviny. K okresnímu soudu v Duchcově se však scházela udání na řezníka, kterých bylo rovných pětadvacet. Na Poštovu hlavu se totiž snesla všechna dobytčata uhynulá v okolí...

Článek byl zpracován za využití autorovy knihy Četnické příhody vydané nakladatelstvím Naše vojsko. Knihu žádejte u svých knihkupců, v internetových obchodech a v nakladatelství Naše vojsko.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 06. 2012.