Adam Lorenc – Ivo Fencl: Volný styl na horském kole podle Adama Lorence

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

Adam Lorenc se narodil 4. března 1989 v Klatovech, kde taky žije. Vystudoval tu i střední zemědělskou a potravinářskou školu a pracuje jako doručovatel balíků pro stejnou poštu, kam jsem kdysi balíky vozil (už zrušenou) vlakovou poštou z Plzně. Adam Lorenc se aktivně věnuje volnému stylu na horském kole (Freestyle MTB).

Adame, napadlo tě někdy zkusit podobné kousky, jako provádíš na kole, třeba na motocyklu?
Určitě mě to napadlo.

A co si o podobných kaskadérech myslíš?
Musím říct, že mi to přijde jako až moc velký hazard s životem. Proč? Protože ty skoky na motorkách jsou několikanásobně větší, než skáčeme my, a pády tudíž mnohem bolestivější a většinou s dlouhodobým léčením. Ale neříkám, že bych si to nechtěl vyzkoušet, a má to určitě své kouzlo.

Od kolika let vůbec jezdíš na kole? A pamatuješ si z té doby na nějaký svůj pád anebo naopak i nebolestivou příhodu?
No, víš, já vlastně jezdím na kole úplně od malička, jak mi tady zrovna říkají i rodiče, a nejdřív jsem závodil v tzv. XC. To jsou maratóny na horským kole.

A ty jsi jezdil jako kluk?
To jsme jezdili asi tak do mých sedmnácti, ale byla to moc velká dřina a pořád mi na tom něco chybělo. Pak jsem zjistil, že je i jiný adrenalin, a po náhodném seznámení s lidmi, co už na kole skákali, jsem se zamiloval do nejlepšího sportu. A postupně se začal od těch kluků učit.

A kdy jsi začal, tedy pokud si vzpomeneš, úplně vážně směřovat k tomu, co naposled vyvrcholilo tvým vítězstvím tady ve Starém Plzenci v sobotu 16. června 2012?
To se takhle nedá přesně říct, protože jsou to léta dřiny a tréninku, ale dejme tomu, že se tomuhle freestyle ježdění věnuji šest let. Ale teprve poslední přibližně tři roky se mi daří občas dosáhnout nějakého dobrého umístění, což ale záleží i na tom, jaká je konkurence.

A jaká je?
No, rozhodně to není, že si řeknu: „Hele, tady se jedou závody, tak to určitě vyhraji.“ To rozhodně ne.

Na čem tedy záleží?
V tomhle sportu záleží na každém detailu. Na každém detailu, který pak i rozhodne o umístění.

Hm, a kdo tě odrazoval nebo i dál odrazuje?
No, bohužel mě nejvíc odrazují rodiče, ale ani se jim nedivím. Přece jen si se mnou užili dost, když jsem domů jezdíval sedřenej. A bohužel občas i se zlomeninami, ale už si zvykli. Už si snad zvykli, a moje pády už taky nejsou tak časté jako v začátcích, když jsem se učil.

Něco se ale určitě doučuješ furt, ne?
To jo. V tomhle sportu je třeba se pořád učit, aby se člověk mohl držet mezi nejlepšími.

A podporuje tě naopak někdo?
Kamarádi. Hodně taky přítelkyně. Ač se na to nemůže koukat (smích). Ale kouká se. Někdy.

Mohl bys teď, Adame, čtenářům alespoň stručně přiblížit kategorie, v kterých se soutěží?
Konkrétně v Plzenci jsem soutěžil v kategoriích dirt a park. Co to znamená? Dirt jsou hliněné skoky navršené za sebou v různých velikostech a jde tam o to předvést na nich ty nejlepší triky, které se pak hodnotí a bodují podle náročnosti.

A kategorie park?
To je také freestyle disciplína, ve které musíš předvést co nejvíc triků v časovém limitu, kterým byla v Plzenci jedna minuta.

Domníváš se, Adame, že je k dobrému umístění třeba i perfektních nervů? A měls někdy s nervozitou problémy?
Abych řekl pravdu, Ivo, mám nervy na každých závodech, a pokud se člověk dostatečně nesrovná, určitě to ovlivní jeho výsledek.

To ale není nejtěžší. Co je nejtěžší?
Pro mě počasí. Už několikrát mi zkazilo výsledek špatné počasí, protože když ti ve vzduchu moc fouká vítr, je to fakt blbej pocit a může následovat nepříjemný pád.

A toho se bojíš? A čeho ještě?
Stále se bojím nějakého většího zranění.

To chápu.
Jsou taky kosti, které jsem měl zlomené, a mám s nimi problémy doteď.

Jako Váňa.
Bez legrace. Například zápěstí.

A čeho ses bával v samých začátcích?
Skočit nové větší skoky.

To se ale člověk strachuje pořád, ne?
No, teď už se tolik nebojím a spíš přemýšlím, co na tom a tom skoku udělám za trik.

Hele, a kolik máš momentálně kol?
Tak já mám kolo jen jedno.

Jenom jedno?
Jenom jedno kolo, které ale neustále obměňuji, anebo tedy vždycky, když se rozbije nějaký komponent. Mám čtvrtý rám. Momentálně značky Agang.

Zdaleka nejsi sám, co?
Ne. Právě díky kolu a závodům mám známé po celé republice a znám jich spousty, co by mohli vyhrát a jsou i lepší než já. Taky se od nich učím a snažím něco okoukat, ale vládne mezi námi i neustálý boj, i když jsme kamarádi.

Co jiné zájmy (a myslím především sporty)?
Rád si zahraju s kamarády florbal, občas se snažím udržovat kondičku v posilovně a jinak jsem rád, že mám čas na kolo. Na ostatní sporty mi zkrátka moc času nezbývá.

A co se ti líbí na Klatovech?
Město nám rozhodně vyhovělo, musím říct, a začalo s výstavbou skate parku, který je velmi důležitý pro trénink. Ale už asi pět let tu máme dirt park, o který se staráme, takže podmínky pro ježdění jsou velice příznivé, bych řekl.

Co se ti líbilo v Plzenci?
Na Starém Plzenci se mi hlavně líbilo, že vlastně leží jen kousek od mého bydliště, protože na ostatní závody většinou jezdím několik set kilometrů. A nejvíce se mi v Plzenci zamlouvá, že jsou dirt a skate park hned vedle sebe. Máte skvělý sportovní areál a navíc na dobrém místě.

A taky ti něco nesedělo?
Možná bych trochu změnil velikosti dirtu, tedy hliněných skoků, protože ony jsou u vás trochu menší než na ostatních závodech. Ale jinak jste opravdu skvělá lokalita.

Lze vůbec nějak popsat, co udělá ve vzduchu člověk, který vzápětí předvede salto popředu?
Je to předevšim ohromné soustředění, Ivo, a člověk už v hlavně musí mít promítnuto, jak to bude probíhat. Ale hlavně to musí mít natrénované. Zkoušet salto bez tréninku je hazard!

Co hudba? Při soutěži stále hráli a celkem tvrdě.
Já nemám rád přímo nějaký styl a líbí se mi od všeho trochu, ale přece jen tu oblíbené skupiny jsou. Green Day, Horkýžeslýže a Harlej.

Díky za rozhovor, a další zajímavosti si povíme, až někdy pro změnu prohraješ.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 06. 2012.