Vladimír Vondráček: Bajka o báječné manželce

Rubrika: Literatura – Fejetony

Dva dávní spolužáci čtyřicátníci se náhodně setkali asi po dvaceti letech ve městě, kde jeden z nich celou dobu žil i pracoval. Druhý sem přijel na nějakou služební cestu a měl zamluvený pokoj v místním hotelu. Setkání bylo opravdu srdečné a znalec místních osvěžoven pozval přítele do jedné z nich, aby se při různých tekutinách lépe vzpomínalo. Jejich curricilum vitae bylo totiž naprosto rozličné. Zatímco host byl čerstvě potřetí rozvedený, domorodý hostitel byl čerstvý ženáč, který se teprve nedávno oženil poprvé. A tak samozřejmě bylo o čem povídat!

Vzpomínali a popíjeli dlouho do noci, i když host měl vážné obavy, aby hostitel neměl doma problémy s manželkou. Ten však dělal granda a dokonce přemluvil přítele, aby nechal hotel hotelem a šel přespat k němu. Po kratším přemlouvání se bývalí spolužáci dohodli.

Oba notně „osvěžení“ přátelé po trochu škobrtavé procházce velmi teplou tmavou nocí přišli do bytu v malém paneláku až dosti dlouho po půlnoci a domácí pán pochopitelně nechtěl svou novomanželku budit. Potmě a potichu se dohodli, že hygiena může jít pro jednou stranou, a že seznámení s manželkou pro jistotu odloží až na ráno. Společensky i jinak unavený přítel se bez jakýchkoliv nočních propriet uložil nahý na gauč v obýváku a domácí pán sám opatrně po špičkách co nejtišeji odešel k manželce do své ložnice, aniž příteli cokoli v bytě ukázal. A to se záhy ukázalo jako velmi osudné!

Ušlechtilé moky v útrobách přítele-hosta se brzy ozvaly, hlava se mu točila a pro jen napůl zvaného návštěvníka ve zcela neznámém prostředí nastal neřešitelný problém. Nahý a potmě - i kdyby se nebál rozsvítit, stejně nevěděl, kde jsou vypínače - začal hledat onu důležitou místnost. Mozek byl stále v útlumu, ale přesto usoudil, že na WC by měla být jiná podlaha, než v obývacím pokoji. A tak přišel na poměrně logickou strategii. Potichu se šoural bytem a velmi pomaloučku otevíral jednotlivé dveře. Do škvíry za nimi vždy opatrně našlápl bosou nohou a zkoumal, jaká je tam podlahová krytina, většinou ale šlápl na koberec. Až napočtvrté ucítil pod bosou nohou dlaždičky. Oddychl si, opatrně vstoupil a tiše za sebou zavřel dveře.

Stále potmě začal rychle hledat kýženou mísu, když tu náhle zaslechl v dáli nějaké kroky a pak se rozsvítilo. Byl totiž na domovní chodbě a z přízemí někdo přicházel. Aby nebyl nachytán nahý na chodbě v cizím domě, jednou rukou se snažil zakrýt choulostivé místo a druhou odvážně zazvonil.

O pár pater níže stoupala pomalu nahoru dvojice sousedů a vtom právě rozespalá manželka přítele otevřela dveře. Úžas v jejích očích snad nelze popsat, neboť zcela jistě ještě žádnou ženu nebudil v jednu hodinu v noci před dveřmi jejího bytu cizí nahý muž! Tato zatím němá scéna vyvrcholila krátkým nesouvislým monologem, který bohužel už zaslechli i sousedé: „Vážená paní, omlouvám se, vy mne neznáte, ale já dnes u vás spím!“

A jak to dopadlo? Není jasné, čím nahý vetřelec kamarádovu manželku upoutal, ale faktem je, že se ve dveřích brzy vzpamatovala, vzbudila svého manžela, půjčili svému hostu něco nezbytného na sebe a na pokračující pyjama-party, které trvalo až do rána, určitě nikdo z nich nikdy nezapomene! Takovou manželku ovšem můžeme hostiteli jen závidět!

A jaké dává ponaučení tato bajka? No přece hned dvě! Nespěchej do chomoutu a – kdo hledá, najde!

foto: Wikipedia

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 07. 2012.