Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (5)

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

Highway 101 je lemovaná městy s nádhernými jmény. San Mateo, Redwood City, Palo Alto, Santa Clara, San Jose, San Juan Bautista, King City, San Ardo. V Pismo Beach se silnice přimyká k Pacifiku... Santa Maria, Gaviota a pak Santa Barbara, posléze Santa Monica. Místa bohatých a věhlasných. Před námi ujíždí modrý Hugův pontiac, horký vzduch se tetelí nad kapotou automobilu.

Jsme v Americe, dokonce v Kalifornii. Připadá mi to jako sen. A pojednou mi zní hlavou znělka orchestru D. Ellingtona, vysílaná v  době socialistického temna stanicí Munich... Take the A Train.

Objevují se první vrcholky nejvyšších mrakodrapů Los Angeles, zatnutých do šedavé mlžiny smogu. Ještě nikdy jsem nevjížděl do města tak ohromného. Letmý pohled na mapu, rozloženou na klíně Vladimíra mladšího, mne mírně děsí.

„Tady to je... Long Beach, už to mám!“ povídá nadšeně. „Ale je to ještě hrozná dálka!“

Long Beach je místo klíčového významu v plánu Huga. Tam setrváme celých deset dní v klidu a pohodě, na pláži Pacifiku. Dálnice č. 101 mění se v dálnici č. 5, též nesoucí jméno Golden State Freeway, současně ale nadále zůstává i dálnicí 101, přibírá však označení Hollywood Freeway, ta se mění v Santa Ana, ale zůstává i pak dálnicí č. 5 ... a tam, kde křižuje Long Beach Freeway, odbočujeme vpravo na jih, až dojíždíme k  Seaside Ocean Boulvardu ... to už je cíl naší cesty. Objevuje se oceán a na křižovatce tohoto boulvardu a Jedenácté ulice nacházíme přístřeší v motelu Edgewater.

Nastal už podvečer, únava je silnější poetického nutkání vyjít si po pláži.

Ale když tak učiníme ráno druhého dne, veškeré útrapy dlouhé cesty dostávají neblahou korunu. Voda oceánu je temně hnědá, přizdobená černými, na hladině se vznášejícími flekanci. V poledne u bazénu motelu se dozvídáme o příčině znehodnocení oceánu… z dosud neznámých důvodů obsah ohromné lodi přepravující naftu skončil ve vodách Pacifiku, o jehož čiré modři jsme snili ve Winnipegu.

Znemožněné koupání v oceánu činí snesitelnějšími výlety do ohromného města, podnikané v horkém červencovém počasí. Ujíždíme tedy po Sunset Boulvardu v Hollywoodu, vrchem stoupáme k filmovým ateliérům, míjíme honosné rezidence Beverly Hills. V ateliérech nabízeno jen jakési téměř trapné střílení v kulisách kovbojského města. Cestou zpět proslulou oblastí paláců celebrit nemám pocit závisti v tom světě bohatství a slávy, stejně jako nejedné a zbytečné tragedie.

V Marylandu se jeden nestačí obdivovat zcela patrným sympatiím delfínů a velryb k člověku. Omlouvá je neznalost historie člověčenstva. Jejich kousky nad hladinou vzbuzují v pozorovateli dojem, že je konají s potěšením, že hrst rybek podávaných za odměnu je než nedůležitým přilepšením.

Nedaleko zaoceánský parník Queen Mary, který skončil plavby v roce 1967, kdy jízdenka první třídou z Evropy do Ameriky stála 3 000 dolarů, je zajímavý a pro člověka většinu života trávícího daleko od oceánu, doslova fascinující.

Zamýšlený výlet do San Diega z nejasných důvodů končí se v městečku Carlsbad, kde oceán je zelenomodrý a dokonale čistý a na jeho čiré modři s příjemnou pravidelností pyšní se chocholy bělostné pěny na vrcholu lomících se vln.

Vzhledem k účasti synka, v té době devítiletého, nemůžeme vynechat návštěvu Disneylandu. Zasvěcujeme tedy den tomu umělému světu pohádek a dobrodružství, mechanických lidí a zvířat, atrakcí všeho druhu. Tady potkáte Myšáka Mickeyho v nadživotní velikosti a Sněhurku se všemi jejími trpajzlíky, tisíce tatínků a maminek a jejich nadšených a užaslých dítek. Na našem synkovi zanechává největší dojem projížďka lodicí jeskyněmi, kde se odehrává pirátský přepad, podívaná prošpikovaná dýmem, barevnými světly a střelbou. Mechanismus postav je dokonalý a úžas dětí, stejně jako technice holdujícího návštěvníka, je pochopitelný a oprávněný ...

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 08. 2012.