Josef Krám: Stalin z koníren v labyrintu českých Versailles

Rubrika: Publicistika – Doporučení

V doprovodu Petra Kučery, majitele zámku Nové Hrady na Chrudimsku, jsem měl v dubnu 2003 možnost nahlédnout při pohledu na zámek vlevo dole do jinak nepřístupného prostoru bývalých koníren. Tam stálo v koutě, otočené obličejem ke zdi, čtyřtunové pískovcové sousoší Josefa Vissarionoviče Stalina s chlapcem, vytvořené v roce 1956 v hořické kamenosochařské škole. Prý bylo určeno pro Valašské Meziříčí, ale proč skončilo právě v Nových Hradech, to nevěděl, stejně tak, kdo byl jeho autorem. Fakt je, že sousoší mělo ještě tzv. záklonky, tedy neodtesané části za hlavami, které se odstraňují až při ustavení pomníku na místě.

Moje otázka o sedm let později, kdy se české Versailles zámek Nové Hrady otevřely poprvé veřejnosti, byla: Máte tu Stalina? Konírna je zamčená. Odpověď od  spolumajitelky Magdy Kučerové: Stalina stále máme, přemístili jsme ho do zeleného bludiště, zatím je přikrytý, bude tam stát uprostřed jako memento zla, ale vše kolem ještě musíme vymyslet. Labyrint zatím roste, není otevřen, počítáme napřesrok. Takže dík, my si zámek prošli s průvodkyní a věru, že návštěva stála za to. Než začala prohlídka, došli jsme za zámek k budovanému labyrintu – přes tu jeho zeleň Stalina spíš tušili, jak je zakrytý. Kdybych se nezeptal, nehledal bych ho.

Ve vstupním prostoru překvapí, že tu připomínají zámek Potštejn. Důvod pochopíme hned: Zámek Nové Hrady je rokoková stavba, vybudovaná v letech 1774–1777 hrabětem Jeanem-Antoinem Harbuvalem de Chamaré ve stylu francouzských letních sídel podle stavebního návrhu Josefa Jägra. Nu, on ten hrabě Chamaré nebyl nikdo jiný než neúspěšný hledač pokladu na potštejnském hradu – ostatně nahlédněme do Jiráskova románu Poklad, kde o něm mluví jako o hraběti nebo hraběti Harbuvalovi.

Ale my jsme v Nových Hradech, a tak si tu čtěme: Pro svoji architektonickou jedinečnost a umístění v uměle vybudovaném přírodním areálu býval celý zámecký komplex nazýván malý Schönbrunn nebo české Versailles. Ucelený rokokový areál obsahoval vstupní bránu a francouzskou zahradu se správními budovami, špýchar a anglický park s pískovcovou Křížovou cestou (1767), vedoucí k pozůstatkům původního gotického hradu. Po roce 1989 byl zámek vrácen v restituci vnukům původního majitele textilního továrníka Josefa Bartoně z Nového Města nad Metují a ti jej nabídli k prodeji. V roce 1997 zámek zakoupili Petr a Magda Kučerovi z Prahy, od té doby prochází celý zámecký areál rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací a od 16. června 2001 je přístupný veřejnosti. Renovovaný komplex slouží jako reprezentativní, společenské, kulturní a turistické centrum a znovu se stal jednou z nejvýznamnějších a nejatraktivnějších památek regionu.

Na předním nádvoří byla nově vybudována rokoková zahrada s fontánami a broderiemi ze stříhaného zimostrázu, rekonstrukcí prošel barokní špýchar, kde je nyní umístěno První české muzeum cyklistiky, klasicistní zahradní altán i domek zahradníka, na druhém nádvoří zámku vznikla ukázka užitkové zeleninové zahrady, na terase před špýcharem je dnes barokní divadélko ze stříhané zeleně a zahrada s perénovými záhony. Už teď celý renovovaný zámecký komplex slouží jako reprezentativní společenské, kulturní a turistické centrum a znovu nabyl pověsti jedné z nejvýznamnějších a nejatraktivnějších památek celého regionu.

Všecko je pravda, není třeba dělat reklamu – prohlídka začíná ve slavnostním rokokovém sále, nahlédneme do obnovené a nově vysvěcené kaple a pak už procházíme jednotlivými pokoji s expozicemi nábytkového umění z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Klobouk dolů před Kučerovými. Začali jsem Josifem Vissarionovičem v konírně, přidáváme současnost z července 2012 v labyrintu: Stalina už vidíme, teda ne celého. Račte porovnat.

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 07. 2012.