Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (50) Bohuš Záhorský

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Z jídelníčku klaunů a komiků (50)

Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky
smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén.

Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…

Jaký byl Bohuš Záhorský v soukromí? Nad touto otázkou se mi kdysi rozpovídala jeho paní, Vlasta Fabianová:

Svatba Vlasty Fabianové a Bohuše Záhorského„Bohoušek byl strašně málomluvný, což u herce bylo s podivem. Bujaře veselý on nikdy nebyl. Měl smysl pro tichý, nehalasný anglický humor. Svoji málomluvnost vysvětloval asi takhle: ‚Mně na stará léta stačí, kolik jsem toho namluvil na jevišti, ve filmu a na estrádách. Dnes už mi stačí jen zapálit si dýmku a mlčet.‘ Nejraději vzpomínal na dobu strávenou v Osvobozeném divadle, nikdy ovšem nemluvil o sobě. Pro novináře bylo strašně těžké dělat s ním interview. Pokud už přistoupil na to, že rozhovor poskytne, nikdy si neodpustil hned také dodat: ‚Počítejte ale s tím, že o všem na světě budu mluvit, jenom o sobě ne!‘ Kolikrát jsem to už nevydržela a musela se do toho vložit. Dostal otázky a já mu povídala: ‚Bohoušku, pojď, já ti s tím pomůžu: Tak - kolik vás doma bylo dětí?“ – „Sedm. A jeden jsme umřeli.“ – „Co to říkáš?!‘ – „Bylo nás šest kluků a jedna holka, Máňa. No a tak jsme si nacvičili takovou sborovou větu: Bylo nás sedm a jeden jsme umřeli.‘ – ‚Co bys mohl říci o své mamince?‘ – ‚Maminka nosila slunečník, když slunce nesvítilo, anebo deštník, když nepršelo.‘ Zkrátka dělat s ním rozhovor o něm samotném bylo skutečně velmi nesnadné…“ Na tváři láskyplně vzpomínající paní Fabianové se usadil její známý andělský úsměv a já si v tu chvíli v duchu říkal, jaké štěstí jsem měl, že jsem v době svých novinářských začátků nemusel jít za panem Bohušem Záhorským napsat s ním rozhovor.

O Bohuši Záhorském, jako o skvělém kuchaři, se kdysi rozepsala ve své knížce Vaříme na chatě Jiřina Šejbalová. A právě od ní jsou následující recepty, které osobitě okomentovala.

Bohuš Záhorský a František Filipovský ve filmu Haškovy povídky ze starého mocnářství

Jako příklad „libokuchaře“, který, když se rozhodne vařit, prokáže tak vyvinutý smysl pro pevný řád a přesné dodržování kuchařských norem, je náš letní soused z Kamenného Přívozu Bohuš Záhorský. Když se Bohouškovi nepodaří sehnat přesně ten druh masa, nebo jiné ingredience, která do jeho kuchařského vrcholného díla patří, radši nevaří vůbec. Do erbu si dal heslo své babičky. Ta byla vyhlášená kuchařka, ještě před svatbou vařila v řádu Křižovníků, a to bylo v tehdejší době nějaké vyznamenání. A babička říkala: „Vaření není žádné umění, vaření je trpělivost a akuratessa“.

Bohoušek nevaří, on se vaření podrobuje, jako se podrobuje disposicím vedoucího filmu, s kterým podepsal smlouvu. Myslím, že víc než vaření samo ho baví všechny věci kolem. Parádním číslem B. Záhorského byla Katalánská polévka a kohout na víně.

Katalánská polévka

V karikatuře Ondřeje SuchéhoNa pánev dá trochu oleje a do měkka podusí jemně nakrájený celer a 5 šalotek, 10 dkg nasekané šunky, trochu květu, 1 bob­kový list. Pak zaleje sklenkou bílého vína, nechá přejít var a vše naleje do silného vývaru. Mírně povaří. V míse ušlehá 2 vejce a horkou polévkou zaleje. Jsou z toho 4 šálky polévky.

Kohout na víně

Mladého kohouta vykostí, nakrájí na čtvrtky a na pánvi na oleji do červena opeče. Potom zastrká mezi kousky kohouta čtvrtky cibule, špetku tymiánu (prosetého), trochu květu, sůl, pepř a 1 bobkový list. Nechá dusit. Nakrájí čerstvé nebo kon­zervované žampiony, nechá chvilku dusit a zaleje 1 litrem bílého vína. Přikryje pokličkou a dusí 1 hodinu. V hrnečku rozdělá kousek másla s kávovou lžičkou hladké mouky a zahustí tím šťávu. Nechá několikrát přejít var a přidá 1/2 dl koňaku. Mírně ještě podusí. K tomuto opilému kohoutovi má rád široké nudle nebo špagety.

Bohuš Záhorský (1906–1980)

Bohumil, též Bohuslav Záhorský vystupoval už jako konzervatorista (pod pseudonymem Bóža Horský) v avantgardních divadelních inscenacích, později spolupracoval především s E.F. Burianem, Jindřichem Honzlem a Voskovcem + Werichem. Ve filmu se objevil poprvé již na počátku třicátých let. Během dalších roků se přehrál do převážně komediálních rolí, vedle hlavních (Zlatá svatba, Náš dědek Josef) se výrazně uplatnil i v menších rolích.

B. Záhorský a F. Černý ve filmu Vzorný kinematograf Jaroslava Haška

V 60. a 70. letech byl oblíbeným televizním hercem. Ve svých postavách a figurkách byl označován za mistra drobnokresby v rejstříku od rozverné komiky až k tlumené tragice. Málokdo si dnes uvědomí, že populárním filmovým hercem se stal až po své čtyřicítce, kdy byl objeven jako ideální „dědeček“.  Hned za jednoho ze svých prvních filmových „dědů“ (ve filmu Ves v pohraničí režiséra Jiřího Krejčíka) byl vyznamenán Cenou země České 1947. Staří králové, kouzelní dědečkové, stařečkové a dědci všeho druhu – to byl pojednou ten správný herecký šuplík, který mu byl nakonec přisouzen a v němž si jej filmoví diváci nejvíc zamilovali.

Připomeňme si ještě alespoň několik filmů z jeho bohaté filmografie: Císařův pekař/Pekařův císař, Tři přání, Dařbuján a Pandrhola, Hráty s čertem, Šíleně smutná princezna, Koncert na konci léta aj.

Pokračování příště...

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 07. 2012.