Ivan Turnovec: Gargas – Jeskyně lidských dlaní

Rubrika: Publicistika

Psal se rok 1870, když doktor Félix Garrigou podal první zprávu o tom, že při prohlídce jeskyně v okrsku Saint-Bernard asi 110 kilometrů od města Toulouse ve svazích Pyrenejských hor objevil kosti pravěkých jeskynních medvědů. Ta upoutala dalšího badatele Félixe Regnaulta, který jeskyni prozkoumal podrobněji a objevil na jejích stěnách první otisky lidských dlaní. Od té doby tuto jeskyni, označenou po prvém badateli názvem Gargas, prozkoumalo několik expedic. Hlavní byly podniknuty v letech 1906, 1911, 1969 a 1976.

Jeden ze dvou vchodů do jeskyněV jeskyni byly postupně zdokumentovány kromě pravěkých kreseb mamutů, bizonů, koní a jelenů i na mnoha místech zanechané otisky lidských dlaní. V případě dlaní ovšem nejde o otisky náhodné, ale o otisky úmyslně vytvořené a rozmístěné, které nevznikly najednou, ale přibývaly postupně. Při prvním systematickém průzkumu jich Félix Regnaut nalezl 150, při posledním nejdůkladnějším v roce 1976 jich popsal a zdokumentoval profesor z Institutu Prehistorického umění v Toulous doktor Cloth Barriere celkem 231.

Nejčastěji jsou otisky černé, barvicí složkou byly manganové hlíny, případně mastné saze. Těchto dlaní je v jeskyni celkem 143. Osmdesát jich pak je červených, k jejich vytvoření byla použita červená hlinka, pět jich je okrových, dvě žluté a jediná bílá. Ve statistice můžeme ještě pokračovat. Stošestatřicet rukou je levých, dvaadvacet pravých a v případě zbývajících to nelze určit. Téměř sto let si odborníci lámou hlavu nad tím, proč galerie otisků v jeskyni vznikla a proč dosud nebyla nalezena žádná další jeskyně s podobnou výzdobou, přestože jsou pravěké kresby v pyrenejských i jiných jeskyních poměrně běžné.

Dlaně z jeskyně Gargas zůstávají stále záhadou. Otevřenou otázkou zůstává, proč vlastně vznikaly. Podařilo se alespoň rozluštit jejich stáří - je jim kolem 20 až 25 tisíc let. Vznikaly tedy skutečně v poměrně dávné historii vývoje člověka. Zajímavé pro zjišťování jejich původu může být zjištění, že většina dlaní je deformovaných, nebo přesněji, podle doslovného překladu z výzkumné zprávy francouzských archeologů „nekompletních“. Jde totiž o dlaně zmrzačené při lovu nebo střetech mezi jednotlivými skupinami lovců.

Krápníková výzdoba v jeskyni

Zajímavé je, že se francouzská odborná literatura vyhýbá jakékoli teorii o tom, proč otisky vznikaly. Přitom se jedna teorie nabízí. Prezentoval jsem ji poměrně úspěšně během diskuzí s francouzskými jeskyňáři. Vycházel jsem z toho, že plísně penicilinového typu, rostoucí na jeskyních stěnách a popsané z necelých sto kilometrů vzdálených Lurd, mají léčivé účinky. V Gargasu je možno předpokládat situaci obdobnou. Pokud se zde o léčebných schopnostech pravěcí lidé přesvědčili, a k tomu stačilo jen pozorování chování zraněné zvěře, mohlo to být důvodem, proč poranění jeskyni vyhledávali. Poraněnými dlaněmi se mohli dotýkat „léčivých“ stěn jeskyně, a když se rána zhojila, mohli ji na památku (nebo jako symbol vyléčení) otisknout do stěny nad její vlhkou léčivou částí.

Skalní malba

Zda se záhada lidských dlaní z Gargasu někdy vyřeší, je otázka. V každém případě ale zůstane zdejší jeskyně turistickou atrakcí a návštěvníci Pyrenejí se na dlaně svých dávných předků budou chodit dívat stejně, ne-li více, než na pravěké malby v jeskyni Lascaux a na dalších místech. Jeskyňářům i archeologům mohu návštěvu této jeskyně jen doporučit.

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 08. 2012.