Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (13) Francisco José de Goya

Rubrika: Exkluzivně

Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (13) Francisco José de Goya

„Aby mohl plně rozvinout své nadání, musel podstoupit riziko, že se jeho umění přestane líbit.“ (André Malraux)

„Spánek rozumu plodí nestvůry.“ (Goya)

„Síla jeho obrazů spočívá v provokativním výsměchu. Ona ironie může být pohrdavá nebo lichotivá. Goya se neuchází o vaše sympatie: to vy jste podřízeni jeho vůli.“ (André Suarés)

Slunečník

Nejkrásnější scéna pro královskou manufakturu na výrobu gobelínů. Majo je temperamentní hrdina, opovážlivec a lehkomyslník známý z městského folklóru. I přes svou chudobu neztrácí fantazii a volný čas tráví milostnými pletkami a kratochvílemi. Společnost mu dělají majas, v Madridu též zvané manolas, které si stejně jako on libují v radovánkách a elegantních šatech. Barvité postavičky jsou velice módní na královském dvoře a mnoho aristokratických dam se pro zábavu obléká do kostýmů majas.

Na obraze dominuje ženská postava. Maja s hrdým výrazem tváře sedí na trávě. Je mírná a jemná, zároveň však i majestátní a plná síly. Od jiných majas, provokativních a impertinentních, se dosti odlišuje, protože aby na sebe upoutala pozornost a zároveň dokázala účinně odrážet milostné útoky majos, často dotěrné a neotesané, musí být maja vybavena velice hbitým a ostrým jazykem. A zatím z Goyovy maji vyzařuje svěžest a nevinný půvab dívky jakoby téměř zaskočené vlastní krásou. Pozice postavy navazuje na pyramidální formu, jejíž vrcholek představuje hřeben zastřený korálově červenou mantilkou, základnou je žlutá sukně a pelerína ve slonovinovém odstínu, jež se v měkkých záhybech rozprostírají po zemi. Zářivou harmonii doplňuje zelený slunečník, který chrání jemnou tvář před slunečními paprsky. Goya vždy maloval celou scénu podle skutečnosti, postavy pózují, vždy však co nejpřirozeněji.

Rodina Carlose IV.

Malíř nemá ani trochu soucitu, nehraje si na dobré způsoby, naopak, exponuje ješitnost a průměrnost portrétovaných osob. Maria Luisa je domýšlivá, tlustá matróna; král – bačkora, nadutá a žalostná postava. Jejich nejstarší syn, kníže Asturie a budoucí král Ferdinand VII. – vychytralý, po vládě toužící nástupce. Nádherné šaty, šperky a majestátní pózy neskrývají, nýbrž zdůrazňují malost jejich Výsostí. Goya, tehdy jako první královský malíř, zde představil při práci i sám sebe – umístil svou sotva postřehnutelnou postavu do hlubokého stínu vlevo, jako by zde hrál roli soudce, či snad svědomí, jednoho ze svých démonů.

Goya nejprve vytvořil četné skici, obraz pak maloval velice rychle tekutou barvou na poměrně tvrdý podklad. V barevné škále zaujmou diváka blankytně modré a červené odstíny. Harmonické rozmístění těchto základních barev ve spojení s hrou stínů na podlaze a na stěně obraz spojuje. Podíváme-li se na dílo zblízka, povšimneme si dalších vrstev barvy na oděvech a bižuterii. Bílé a žluté akcenty zvýrazňují třpyt klenotů a zářivý odlesk atlasových tkanin.

Nahá maja

Obraz si objednal Godoy (favorit královny Marie Luisy, manželky Carlose IV.) a ukryl jej ve svém soukromém kabinetě.

Maja desnuda je ve španělském malířství jedním z mála aktů a také jedním z nejslavnějších. Goya ukazuje nahotu otevřeně, téměř vyzývavě. Jeho maja, hrdá a svůdná, není zobrazením klasické krásy, jež svádí k rozjímání. Nejedná se ani o objekt touhy. Je obrazem touhy samé o sobě. Malíř ji umístil na tmavé pozadí a ona se vynořuje z nicoty; nic neodvrací naši pozornost od vyzývavé nahoty těla s hedvábnou pletí, jež se stává jedinečným a zároveň jediným námětem díla. Je to plátno erotické, ale nikoli nemravné. Zjevná, zřetelně a bezprostředně hmatatelná smyslnost nemůže nechat diváka chladným. Proto si jistě Godoy objednává další, tentokrát konvenčnější plátno shodných rozměrů, představující oblečenou maju (maja vestida) a Nahou maju jím zakryje. Tajemství je nakonec odhaleno a inkvizice oba obrazy zabavuje. Goyovi je vytýkáno kreslení sprostých obrazů, žádné důsledky vůči němu však vyvozeny nejsou. Totožnost modelky nebyla známa, proto byla obklopena legendou s příchutí skandálu. Dlouho se mluvilo o tom, že umělci pózovala vévodkyně z Alby, která byla údajně i jeho milenkou. Tuto domněnku by potvrzoval i fakt, že hlava působí dojmem, jako by byla k tělu přilepena, jako by Goya přemaloval tvář milenky tak, aby ji žádné jiné oči nemohly rozpoznat. Potomci krásné vévodkyně se rozhodli jednou provždy udělat přítrž pomluvám. Došlo k exhumaci těla a výsledky měření vyloučily jakoukoli podobnost vévodkyně s majou. K obrazu pravděpodobně pózovala jedna z Goyových metres, ovšem legendy mívají dlouhý život…

Oblečená maja

Francisco José de Goya y Lucientes (1746–1828)

Umělecký směr: Romantismus

Nejvýznamnější španělský malíř. Jeho tvorba se vyznačuje různorodostí a působivostí. Po hrozné nemoci (ranila ho mrtvice), kvůli které přišel o sluch, opouští od původní bezstarostné dvorní tematiky, vymění jemný štětec za špachtli a svými kresbami ukazuje ironickou a ponurou vizi světa. Demaskuje pokřivenou duši a materializuje přízraky, jež se rodí v lidské mysli. Další náměty našel ve válce. Jeho pohled promění hrůzyplnou skutečnost v díla plná dramatu a krutosti.

Goya usiloval po zachycení vnitřní pravdy, jež z dvorního malíře učinila společenského kritika, pravdomluvnost vedla až ke zesměšnění. Patřil k největším malířům na přelomu 18. a 19. století; ve svém díle zanechal strhující obraz této přechodné doby.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 09. 2012.