Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (19) Jean Honoré Fragonard

Rubrika: Exkluzivně

Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (19) Jean Honoré Fragonard

„Každý záblesk smělosti ve Fragonardově umění se chvěje, napolo skryt pod skromností jeho zpracování.“ (Jules a Edmond Goncourtovi)

Houpačka

Téma tohoto díla je typicky hravé a erotické – krásná mladá dáma odkopává s veselou rozpustilostí střevíček, zatímco její milenec přihlíží, ukrytý v křoví pod ní.

Rozmařilé záhyby vzdouvajících se pastelově růžových šatů a motiv mladé lásky jsou podstatnými rysy rokokového slohu, který záměrně promlouval spíše k očím než k intelektu.

Obraz byl namalován na zakázku volně smýšlejícího barona de St. Julien. Ten si jej původně objednal u malíře Doyena. Baron měl požadavek, aby malíř namaloval madam (baronovu milenku), jak ji na houpačce houpá biskup. Doyen byl touto žádostí pohoršen a zakázku odmítl, a navrhl baronovi jako vhodného malíře Fragonarda. Ten zakázku přijal s nadšením, ale vyměnil postavu biskupa za podváděného manžela. Nic netušící manžel je umístěn do hlubokého stínu, kdežto baronův zrudlý obličej ozařuje paprsek jasného slunečního světla.

Houpačku však rozhoupává manžel, který ji směřuje směrem ke svému sokovi.

Baron (milenec vlevo dole) stanovil pro obraz specifické zadání. Chtěl být na obraze umístěn do takové pozice, ze které by mohl pozorovat nohy této okouzlující mladé ženy.

Střevíček letící vzduchem je brilantní doplněk, dodávající ohnisko vizuální pozornosti a shrnující hravost námětu.

Slunce zachytilo Kupidovu kamennou sochu (vlevo), která jako by obživla. Zvedá ke rtům prst a varuje před vyzrazením tajemství, že křoví je ukryt baron.

Kolem podstavce Kupidovy sochy vidíme na antickém reliéfu tři Grácie, průvodkyně Venuše, bohyně lásky. Fragonard je napůl ukryl, snad na zdůraznění nezájmu o klasické antické umění.

Malíř mistrně zvládl příjemný efekt skvrn slunečního světla.

Fantastické stromy jsou spíše výplodem malířových vzpomínek z dětství než zobrazením stromů z přírody.

Malíř s oblibou ukrýval na svých obrazech detaily, které vtipně doplňovaly téma lásky. Dva objímající se amorky na delfínu je dobře vidět, ale méně snadné je najít bílého psíčka pod nimi (šikmo vpravo, mezi květinami).

Mladá dívka s knihou

Obraz je ódou ve žluté a hnědé; barvy tmavnou i blednou podle toho, jak malíř zobrazuje obrysy dívčího těla. Dívka se opírá o měkce nečechraný polštář, rukou však spočívá na tvrdém opěradle, jež opticky změkčuje jen její rukáv. Vnímá jen svou knížku. Křehkost dospívající čtenářky vyvažuje geometrický rámec, do něhož je zasazen – vertikální plocha žlutohnědé zdi a zmíněné opěradlo. Fragonard umí cosi naznačit i pomocí zdobných prvků. Dívčina hruď i krk jsou samý volán, stuha, hedvábí, a přece její pružné tělo působí skutečně a hmatatelně, je zobrazeno s jemnou citlivostí.

Hra na slepou bábu

Lidská pošetilost je na tomto díle konfrontována s lhostejnou moudrostí přírody. Dospělí lidé se nevázaně oddávají dětské hře. Nálada je vzdušná a vyjasněná, a přece z obrazu čiší cosi stísňujícího. Vládnou mu výhružně vyhlížející mraky, signalizující nám blízkou bouři. Jako by už malíř podvědomě tušil, že ještě za jeho života dojde k velkému zlomu, Francouzské revoluci. Měla pro něj osudové následky – zbídačila jeho mecenáše a připravila ho o zakázky.

Jean Honoré Fragonard (1732–1806)

Umělecký směr: rokoko

Francouzský malíř. Okouzlující, vtipný, bystrý a veselý, s růžovými tvářemi a jiskřivýma očima. Byl obdařen vrozeným talentem a nezávislostí ducha, který byl schopen odolávat konvenci.

Pracoval jako nezávislý malíř, tvořil plátna pro obchodníky s obrazy a zámožné sběratele. Měl ohromný umělecký i finanční úspěch, neboť maloval rozkošné, nadýchané výjevy galantnosti a frivolity ztělesňující ducha rokoka. Proslavil se mírně erotickými náměty, ale také portréty a dokonalými krajinkami. Technická všestrannost umožnila umělci zvládnout rozmanité styly. Dával přednost rychlým, plynulým tahům štětce, ale maloval i obrazy s neobyčejně jemnými detaily, možná pod vlivem holandských mistrů.

Revoluce a nový neonacistický vkus však změnily svět, ve kterém jeho umění vzkvétalo. Malíř zemřel v chudobě, zapomenutý stejně, jako jeho obrazy.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 12. 2012.