Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (76)
A tak jsem se já, bláhovec, ve svých sedmapadesáti letech zapojil do předvolební kampaně a několik příspěvků mi tentokrát noviny dokonce otiskly. Zde je výňatek z Lidových novin ze dne 19.3.1992: 1. března 1992 bylo u nás založeno nové politické hnutí Demokrati 92 a už z prvních ohlasů je cítit, že tato strana tak trochu naháněla strach už ve své prenatální podobě. Nové hnutí by totiž mělo vyplnit mezeru mezi OH a ODA, chtělo by navázat na myšlenky původního Občanského Fóra a počítá s přízní těch, kteří na podzim podpořili zákonodárné návrhy prezidenta Havla.
Antonín Siuda: O zvyklostech a jejich proměnách
Uvedu jen jeden okrajový příklad: sexuální morálku a s ní související stud. Moje generace si ještě potrpěla na platonické lásky, na rituální stydlivé tanečky kolem opačného pohlaví, a vůbec kolem problematiky týkající se záležitostí intimních. Být stydlivý a zdrženlivý bylo tak obvyklé a za poetický status quo pokládané.
Paul Millar - Josef Krám: DÁLKOVÉ INTERVIEW OVER SEA
Při výměně mailů o krkolomných cestách českých vojáků, kteří se po okupaci Československa nacisty chtěli dostat do Francie, mně 8. října 2008 Paul Millar mimo jiné napsal: “Popis cesty znám. Můj otec, který skončil v 311. peruti RAF, se také vydal přes Balkán do Bejrutu, a přes Marseille do Agde. Ve francouzské armádě byl v Régiment des Sapeurs a po porážce Francie evakuoval z La Rochelle do Liverpoolu....
Jitka Dolejšová: Ze slovníku teenagerů
Jsou stejní, jako jsme byli my v jejich věku. Jsou stejní, ti naši potomci, synové a dcery, jejich spolužáci a kamarádi. Něco se jim líbí, něco je zlobí, mají svá trápení, tajemství i lásky.Někdy máme problém jim porozumět. Jako kdyby mluvili cizí řečí.Jsou stejní, jenom trochu JINAK STEJNÍ. Vám dospělým, kteří byste si rádi doplnili vědomosti a rozšířili znalosti, nabízím k nahlédnutí malý slovníček.
Eva Vlachová: Střípek pro štěstí
Mám ráda sobotní rána, zvlášť na jaře. Při cestě pro noviny a čerstvé pečivo se rozhlížím, hledám a nacházím stopy jara – kvítky zlatého deště, keře obalené polorozvitými světle zelenými lístky… Jak tak jdu a kochám se tou jarní atmosférou, najednou mi něco křupne pod botou. Podívám se a ejhle – šlápla jsem na jeden ze střípků rozbitého talíře.
Milan Dubský: Dopuštění kohosi a čehosi
Celebrity netvoří dějiny, ačkoliv si to dost velká část této nehomogenní skupiny myslí. Aniž bych podceňoval úlohu osobnosti v dějinách, dějiny pouze osobnosti netvoří. Dokonce ani jejich větší část Dějiny tvoří občané, lidé, kteří žili a žijí, my současníci. Jsme schopni říci jací jsme, o co nám jde, o co usilujeme, kam kráčíme, co chceme vykonat?
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (58)
Další médium, které výrazně ovlivnilo život nejen můj, ale jistě každého z vás, je televize. Už jsem se před drahným časem zmínil, že mé první oboustranně aktivní setkání s tímto zázrakem techniky bylo už v roce 1947 na výstavě MEVRO. O šest let později v roce 1953 se objevily naše první černo-bílé televizory s úhlopříčkou kolem 20 cm.
Luděk Ťopka: Mlsný Jasík
Měl jsem za války na českobrodském gymnáziu spolužáka a kamaráda Richarda Seiferta, který, na rozdíl mne, vystudoval po válce střední lesnickou v Trutnově. Naše přátelství nám vydrželo i když se naše cesty později rozešly. Mne připoutalo moje povolání na léta v Praze, zatímco on měl to štěstí poznat několik krásných českých polesí.
Dobromila Lebrová: Georg Friedrich Händel, hudební skladatel
Je až příznačné, že Georg Friedrich Händel, skladatel oratoria Mesiáš, které patří k dílům, která se velmi často hrají právě o velikonocích, zemřel právě o velikonocích - na Bílou sobotu před 250 lety. Vedle svého vrstevníka Johanna Sebastiana Bacha (1685 - 1750) byl nejvýznamějším představitelem barokní hudby.
Lenka a Luděk Novákovi: Srí Lanka aneb cestování s kufrem pro každého (1)
Necítíme se na to, abychom si říkali cestovatelé a naše sdělení je určeno pro každého, kdo bezděky nasává vůni dálek, ale cestování s baťohem a přespávání kdekoliv ho neláká. Jsme zástupci střední třídy, kteří rádi spějí na posteli a myjí se ve vlastní koupelně. Smyslem našeho povídání není sdělení, které najdete v každém průvodci ani vyprávění, jak jsme se tam měli, ale prostřednictvím příběhů bychom chtěli povzbudit a inspirovat všechny, kdo by chtěli, ale zatím si netroufají.
Kamila Urbanová: Jak chutná láska
Karamel a vanilka – Z očí ti slížu karamel, ty tvé slzy namísto pláče... Snad tomu i sám Bůh chtěl, dost možná, že i zapomněl, přeměnit cukr na sůl... Pojď ke mně, na malou chvilku, miluji tvůj veselý smích, tu sladkou vanilku, kterou rozdáváš všem bez čekání... Pojď ke mně, moje paní, i já dnes ochutnám bez váhání, tu příchuť života plného sladké naděje... Tak už se nemrač, když padá z nebe, déšť co tě pálí i trochu zebe schovám tě k sobě, pod svůj plášť.
Miroslav Sígl: Pohled z pražského Spořilova
Génius loci nedříme, ale žije v pražské čtvrti Spořilov, o níž nám kdysi mnoho vyprávěl Adolf Branald (1910–2008), zdejší občan, spisovatel, jehož díla byla většinou zfilmována (Dědeček automobil, Vizita, Sestřičky...). Na jeho spisovatelském kontě je těch románů více než třicet a v té dnešní souvislosti mám na mysli autobiografický román Převleky mého města z roku 2002.
Ivo Fencl: Znamení smůly a jak se jim vyhnout
Minule jsem tady psal o šťastných znameních. Dobře, ale je taky na místě aspoň přibližně tušit, čeho se máme v tomto světě vyvarovat, abychom si udrželi pozitivní pohled na věc, a to nikoli jen někde na vykládacích kartách staré Jeremiášky z Rychlých šípů, ale hlavně v realitě, kterou vdechujeme. Pokud třeba stojí boty na stole, můžete očekávat smůlu, a to obzvlášť u divadla, ale také boty na židli nejsou nic moc!
Renata Šindelářová: Rozhovor s Jitkou Molavcovou
Už když studovala na střední průmyslové škole grafické, rýsovala si svou budoucnost hereckým směrem. Nevěděla jak by svého snu měla docílit, ale nakonec ještě před maturitou vyhrála celostátní pěveckou soutěž Talent 70, což záhy odstartovalo i její divadelní kariéru. Jitka začala působit v divadle Semafor, kam přišla zpívat šansóny, než se ve hře Kytice naplno projevil její komediální talent. V Semaforu již zůstala a působí v něm dodnes po boku Jiřího Suchého.
strana 1 / 419