Slušnou hospodyni hledám

Zábava Literatura

Když mi číšník Koštábl naservíroval několik zrzavých vlasů neznámého původu, rozhodl jsem se, že si budu vařit sám. Věřil jsem, že si upravím krmi chutnou a výživnou. Nemám však k vaření talent. Podařilo se mi pouze omítnout stěny kuchyně několika druhy poživatin a spálit elektrickou troubu. Kromě toho mi oprýskal nábytek.

Luděk Ťopka: Vojna, les a víno (2/2)

Na pokračování Literatura

Ráno po budíčku a snídani nástup, přečten denní rozkaz, rozdílení úkolů, odjezd dvou vozů do armádního skladu v Rajhradu pro sloupy, skupina měřičů a vrtařů odeslána na první trasu k přípravě děr pro ně a jedno družstvo vysláno k vybudování linky k valtickým kasárnám. Směna lipnických záklaďáků je přidělena ke kuchyni a úklidu ubytovacího prostoru.

Hanka Křivánková: Jak jsme stěhovali postel

Povídky Literatura

Když jsem překonala osmnáctý věk života a našla si letitou známost, vzdal děda konečně své neúnavné poučování o všem možném a nemožném, co se smí a co pro změnu nesmí a co je možné připustit jenom občas a když už, tak za jakých tedy okolností a jenom se sem tam vyptával, jak se daří mému milému. Hrozně jsem si cenila toho, že se děda i přes svůj pokročilý věk (tehdy mu bylo osmdesát dva roků) zajímá o to, jak se daří jeho vnučce, která si na něj najde žel bohu jenom zlomeček času mezi láskou, studiem, přáteli, kreslením, hádáním se s mámou a vůbec děláním různého bordelu.

Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (3)

Na pokračování Literatura

Zmatený ucho, tak nazýváme úču Matouškovou, přišla na děják v poslední hodině nějaká napruzená a začala hned zkoušet. Vypadalo to, že na vládu císaře Ferdinanda se nikdo ani očkem nekouk, protože lítaly koule a čtýry, jen to fičelo. Dokonce i jedničkářka Olina Kučerová slízla tři mínus.

Jan Řehounek: Zvláštní sny

Fejetony Literatura

Krásnější ráno si nedovedu představit. Pomeranč vycházejícího slunce nahlíží do otevřeného okna, jímž do pokoje zní tisícihlavý koncert zpěváčků nebeských. Ležím na sněhobíle povlečené posteli, mám přivřené oči a vychutnávám si až neskutečnou atmosféru okamžiku. V polospánku vnímám slabounké vrznutí dveří... vchází krásná rusovláska. Blíží se ke mně... naklání se... zřetelně cítím vůni jejích vlasů... upře na mne veliké hnědé oči... Vtom na mne namíří pistoli... zmáčkne spoušť! Výstřel se ale neozval. Suše mi sdělila: „Třicet šest sedm.“ Proč mi, proboha, sděluje ráži své zbraně?

Stanislav Moc: Čestný pionýrský!

Zbývá dodat... Literatura

S Petrem se klábosilo dobře a měli jsme o čem, i když já jsem měl na starosti děti, takže jsem mohl pít i klábosit trochu omezeně. Hlavně proto, že jsem musel zůstat střízliv, abych jej večer mohl odvézt na nádraží a pak jet rychle do nemocnice vyzvednout ženu z práce. Tou dobou už jsem děti nakrmil, vykoupal a dal do postelí, takže když jsme vyjížděli, děti už spaly.

Jana Stuchlíková: Síla okamžiků

Zbývá dodat... Literatura

Ve svém životě prožíváme nepřetržitý sled okamžiků. Navazují na sebe, jeden na druhý, některé jsou nepostřehnutelné, jiné jsou emocionálně vypjaté, nezapomenutelné nebo také takové, o které nestojíme. Bez ohledu na to, jaké jsou nebo přesněji, jakými se nám zdají být, prožíváme je neustále.

Ruth Hrušková: Malá galaxie

Zamyšlení Literatura

Paní s velkou nákupní kabelou si přisedla vedle mne, důvěrně se naklonila a spustila: „Paninko, to jsme to dopracovali v naší republice, co? Ta drahota, politici jsou naprosto neschopní, a my penzisti jsme na tom nejhůř!“ Sevřela rty do obloukové křivky a tvářila se, jako by měla v kapse mandát všech důchodců.

Ivan Kraus: Útěky Normana H.

Povídky Literatura

Seděl jsem na bílém, písečném břehu ostrova a přemýšlel o tom, co si počít. Právě jsem se dozvěděl od bahamské úřednice zvláštní informaci. Abychom mohli opět opustit ostrov, je nutno navštívit britský konsulát. Ten je však na jiném ostrově, v Nassau. Dle bahamských nařízení se však nesmíme s českými pasy vzdálit z tohoto ostrova. Když jsem úřednici pro jistotu celé zadání úlohy zopakoval, potvrdila mi, že jsem úkol pochopil správně.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (9)

Na pokračování Literatura

Mlčky jsme se s Lubošem na sebe podívali. Naše prosebná mise tedy přichází v tom nejméně příhodném čase. Umínila jsem si ale, že i tak naši žádost o poskytnutí finanční podpory na stavbu domku přednesu. Matka se mezitím postupně uklidnila a zahrnula nás dalšími podrobnostmi. Dozvěděli jsme se, že mladí, jak už Simonu a Viktora nazývala, budou bydlet u ženichova otce, který je vdovcem a vlastní rodinný domek v okrajové části města.

Antonín Suk: Beziny 2

Povídky Literatura

Kočičák si lebedil v troubě na pekáči. Vůně taková, že kdo to ještě nikdy necítil, nedovede si tu nádheru pro nos představit. Kam se za tím co hrabe! Knedlíčky, bramboráčky se mi povedly a moravské zelí se jen rozsypávalo po jazyku. Plni očekávání jsme s pejskem očekávali návštěvu odspoda. Zarachotila služební Zetka a věci dostaly spád.

Egon Wiener: Obrázky na zdi u babičky

Literatura

Předem je nutno říci, že jde o obrázky u babičky z Čech, u mé české babičky. Kolik lidí, tolik babiček, v jistý čas i dvakrát tolik. Já si babičky užil, a přesto mě pálí v očích, že toho nebylo víc. Babička byla od Příbrami, po jménu Češka, ale kdopak ví? Co tudy jen prošlo vojska, dráteníků, kdejakých sluhů, vozků i pánů, co si voskovali kníry… Babička nebyla vždycky babičkou. Měla svoje babičky a každá z nich zase svoje růžové tvářičky. V kuchyni nad sporákem měla vařečku, pokličky, kvedlíky a hrnečky. Na druhé straně sednice, mezi okny, stály na okenním parapetu květináče a po zdech byly rozvěšeny obrazy.

Ivan Kolařík: Rybářem proti své vůli

Zábava Literatura

Já jsem krapátko zvadnul, protože rybaření bylo to poslední, co jsem měl na mysli na chatě provádět. Jo, takhle ježdění na milovaném kolečku, majznutí do golfového míčku, procházky po pláži, chlemtání piva, to prosím ano. Ale RYBAŘENÍ? Ani nápad, protože vězte, že jsem rybáři vždycky hluboce opovrhoval.

Ivo Fencl: O jednom dětství, v kterém se četlo

Zamyšlení Literatura

Ne každé dětství je nebe. Za války mohlo být dětství i peklo. Taky dnes se války vedou a mnohde děti umírají hlady, ale to naprosto nic nemění na tom, že by dětství mělo být jako nebe. Nadoblačné. Jaksi květnově ukryté uvnitř tůní a zahrad. A proč? I z toho důvodu, abychom si ho dnes, už jako dospělí nejsnáz připomněli: vůněmi. A abychom z něj těžili - z těch dávných jiter prožitých - třeba - v táboře pod hradem Radyní. Anebo pod jiným hradem.

Emília Molčániová: Turisti | Umelecké dielo | V reštaurácii

Zábava Literatura

Raz ráno si ma dal zavolať šéf: „Magduška, mám pre teba dobrý džob. O tri dni príde na Slovensko veľké zviera z USA inkognito a rád by tak trochu súkromne spoznal naše hlavné mesto. Potrebuje niekoho, kto by sa mu počas pobytu venoval.“ „Prečo práve ja?“ „Máš najdlhšiu prax v odbore sprievodca, vieš dobre anglicky a si domorodkyňa, Bratislavu poznáš ako vlastnú dlaň. Preto.“ „Kto je to?“

Milan Markovič: Trochu viac odmien do života!

Fejetony Literatura

Svet by mal byť vyvážený. Vo všetkom. Preto je aj čierna aj biela, aj more aj púšť, sú medzi nami veľkí aj malí, dobrí aj zlí a preto treba aj odmeny a tresty. Lenže mne sa tak vidí, že odmeny voľajako zaostávajú. Môže hocikto z nás azda povedať, že bol v živote aspoň toľko ráz odmenený koľkokrát zlízol nejaký trest? Sotva. Prejdete na červenú, postúpate po tráve, prekročíte povolenú rýchlosť, vojdete s voňavou zmrzlinou do smradľavej predajne tabaku – trest, trest, trest.

Zdeněk Horenský: Vídeňské překvapení

Literatura

Bylo nádherné srpnové ráno roku 2000, posledního roku století i tisíciletí. Vilda se toho dne vypravil časným ranním vlakem do Vídně. Měl spoustu času, den jako by teprve začínal, sluníčko ještě moc nepálilo. Po příjezdu na Praterstern přemýšlel, kam se vydat nejdříve. Vybral si jednu z linek S-bahnu a vystoupil hned na příští stanici Wien Mitte, odkud se dál vydal pěšky. Procházel starou známou trasou, známou mu již od dětských let, kdy jako chlapec do Vídně jezdíval s babičkou, která tam měla bratra.

Daniela Tkadlečková: Kup si deo

Fejetony Literatura

„Kup si deo, kámo!“ – Říci podobnou větu komukoli z okolí, je jako prožít svůj vlastnoručně připravovaný pohřeb. Nejenže tím jaksi poukážeme na mizernou kvalitu hygieny osloveného, ale i samotný fakt, že nás vůbec napadlo zranit něčí osobu v tomto směru, je pro nás odvážné vstupenkou do světa necitlivých nepřátel.

Jitka Krpensky: Číslo domu 37

Povídky Literatura

„Paní Tichá, prosím vás, pomozte mi“ prosila třesoucím se hlasem. V té chvíli by v ní nikdo nepoznal tu rozhodnou Karasovou. „Ale jistě, copak se stalo?“ Zeptala se svým příjemným a klidným hlasem. „No víte, on se šel ten můj koupat a nějak uklouznul ve vaně a něco si udělal s nohou, sám nemůže ven a já s ním taky nehnu.

Zdislav Wegner: Kaliště (1/2)

Povídky Literatura

Skočil jsem do vody po hlavě. Blízká šachta proměnila řadu rybníků v Suché v kaliště. Rákosí s hnědými palicemi ještě čnělo z vody, ale bylo temně zbarvené jako voda kolem. Tráva ustoupila od břehů, a jen tento poslední rybník se podobal tomu, čím býval snad po staletí. Před chvílí z něj nějaký kluk vytáhl na vlasci omotaném kolem zápěstí okouna.

Celkem se zde nachází 1919 článků

Další strana »