Václav R. Židek: Žabky na vodě

Doporučení Literatura

Dovolujeme si Vás upozornit na vynikající knihu Blanky Kubešové - Žabky na vodě, které zvláštní shodou okolností prošla málo povšimnutá českým literárním světem. Možná taky proto, že autorka je Češka a žije ve Švýcarsku.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (19)

Na pokračování Literatura

A hotovo! V sobotu, brzy ráno, jsme odjeli ve škodovce na hrad. Než přijel první zájezd, měli jsme ve stánku všechno připravené. Voda v hrnci vřela, jehla ohřívače byla nažhavená, v dřevěné krabici na peníze leželo, možná pro štěstí, pár drobných mincí. Za půl hodiny už vycházeli z brány naši potenciální zákazníci, nabaženi sice historie a kultury, leč hladoví.

Antonín Suk: Sněhový svatý Josef

Povídky Literatura

Bez ohledu na to, že svátek slavil svatý Josef, začali nahoře vymetat. Musela jim tam zbýt velká zásoba, chumelilo jako v lednu! Les se prohýbal pod tou nadílkou, která se sice snášela k zemi jako peříčka z babiččina polštářku. Lehounce, ale stačil je malý závan a už se všechno točilo. Spořádaně, jako při starých vesnických zábavách, pěkně „za sebou“.

Luděk Ťopka: Střelba na Střele

Povídky Literatura

Jednoho hezkého dne jsem se časně ráno vydal asi tři sta metrů proti proudu na lipany. Věděl jsem o místě, kde byli opravdoví krasavci s ploutvemi jako prapory na hřbetě. Došel jsem k onomu jezu, připravil prut a šňůru, a právě když jsem vybíral tu správnou mušku, objevil se na druhém břehu další rybář.

Radka Jurkovičová: O zlomeném srdci / Chudinka obecná

Zamyšlení Literatura

"Ty už mě nemáš rád…?“ Napůl výčitka, napůl otázka. "Mám tě rád…“ brání se dotyčný chabě, pokud nepřejde rovnou do protiútoku. Ostatně, co říct na takové nařčení. A vzápětí přijde další: "Zlomil jsi mi srdce..!“ (rozuměj: přišla jsem o své iluze) Následuje srdceryvná scéna, jejímž cílem je, aby se dotyčný cítil alespoň tak špatně (raději hůře), než ta s domnělou frakturou.

Lucie Frejková: Jak jsem našla samu sebe

Zamyšlení Literatura

Nikdy jsem nebyla oblíbená na základní škole a urážky typu: „Zrůda jde!“ mi zůstaly v hlavě dodnes. Nikdy jsem se nepokoušela vystrčit hlavu z davu, raději a moc jsem na sebe neupozorňovala. Když jsem ve čtvrté třídě čekala se všemi spolužáky, až se otevřou dveře od jazykové učebny, přišla za mnou kamarádka. Nejdříve jsme se bavily o úkolech, o tom, co jsme dělaly o víkendu, a pak se mě zeptala na otázku: „Nemáš chuť začít se mnou chodit do dramatického kroužku?“ Moc jsem tomu pojmu dramatický kroužek nerozuměla, ale když mi kamarádka řekla, že se jedná o divadlo, souhlasila jsem.

Helena Jarešová: Poděkování

Pohlazení Literatura

Jednou mi moje dcera řekla: „Mami, nerozčiluj se a piš!“  Dlouho jsem nevěděla, komu a co bych měla psát. Teprve až když jsem objevila Pozitivní noviny, napadlo mě, že nastal ten správný čas podělit se o své myšlenky s lidmi, kteří jsou naladěni na stejnou strunu, jako já. Věřte mi, že tohle je opravdu můj první dopis v životě, který píšu někomu neznámému. 

Miroslav Sígl: Čtyři předvánoční příběhy s „ř“

Zábava Literatura

Ředkvičky k večeři měl stařičký Říha z Řeže. Přijeli příbuzní. Přivezli řepu a řádkovač. Vytvoří třicet řádků pro řepu, příště přijedou do příjemného prostředí. Říkali, že po ředkvičce se říhá, přičemž řepa, řapíky, řebříček přinášejí stařečkům přece jen střevní střídmost. Stařičký Říha neříhal, ale řval, vyřítil se s řetězem a řemenem, příbuzným se podařilo přikrýt na střeše pod řešetem s ředidlem.

Jan Hora: Sběratel dobrodružství (2) Ztraceni v džungli

Na pokračování Literatura

Francouzský turista Loic Pollois měl dobrodružnou povahu. Před lety doprovázel svého známého na přírodovědné výpravě do pralesa ve Francouzské Guyaně. Sbírali hmyz do entomologických sbírek. Drželi se v blízkosti města Saulu a žádnou divokou příhodu nezažili. Loic během krátkých výletů do džungle získal přesvědčení, že má dost zkušeností na delší cestu divočinou.

Jitka Krpensky: Vyprané nervy / Krámek na náměstí

Povídky Literatura

Dělali si plány, svěřovali si své tajné sny i obavy. Jako by tady bylo nějaké kouzlo, které uvolnilo všechny zábrany a ostych, a povzbuzovalo je k dalšímu společnému “mudrování“. Ale slovy se člověk nenasytí, a tak muselo dojít i k velkému zážitku, jakým byl nákup ve „Smíšeném zboží“, malý venkovský krámek, plný zajímavých vůní, a ještě zajímavějších lidí, kteří je sice zkraje okukovali trochu nedůvěřivě, ale na potřetí je vítali už jako staré známé.

Ivan Kraus: Dopis

Fejetony Literatura

Když nedokážu říct, co bych chtěl, napíšu jí dopis. Psaní dám do obálky a pošlu jí ho. Nebo ho nechám ve škole ležet na její lavici. Napsat dopis je určitě lehčí, než mluvit, už proto, že si mohu rozmyslet, co chci napsat. Na papíře se nekoktá. Tuhle část plánu jsem měl hned, zbývalo jenom napsat dopis, tak aby na Janu opravdu zapůsobil, aby po jeho přečtení neměla oči pro nikoho jiného, než pro mě. Měl jsem dokonce chuť si trochu představit, co ten okouzlující dopis s ní udělá, až ho bude číst. Ale včas jsem se zarazil a zakázal jsem si na to myslet, protože vím, že bych to psaní nikdy nenapsal. Nejdřív práce a pak zábava – řekl jsem si - a pustil jsem se do toho.

Stanislav Moc: Nenávidím květiny

Povídky Literatura

Eugene byl starý, žil sám, neměl rodinu a dostal mozkovou mrtvici. Dost se z toho vylízal silou vůle, ale na půl těla byl ochrnutý, tahal za sebou nohu a velice špatně mluvil. Když ho dostala na starost má žena, bydlel na svém pozemku v překrásném prostředí Yarramandi pod Modrými Horami. Ten pozemek, jak jsem zjistil později, byla vlastně farma o sto padesáti akrech s kilometrem říčního břehu.

František Mendlík: Stradivárky

Povídky Literatura

Jakmile otec výpravčího Mencla připustil, že Fanoušek nezdědil zahrádkářské a lesnické vlohy, vydal se ke směřování potomka jiným směrem. Bude muzikantem. Po strýčkovi z manželčiny strany zůstaly v majetku staré housle. Naposledy lkaly při pohřbu tetinky Verunky. Strýček Doupovec zahrál tetince nad rakví, což tehdy ještě mladého otce Vincka dojalo. Starý Nabuchadonozor, jak byl strýček nazýván, následoval brzy tetinku do hrobu. Housle putovaly na půdu, do staré truhlice.

Egon Wiener: Lípa | Pár teplých dnů | Kniha jako odkaz

Fejetony Literatura

Nevím kolikátá, ale vím, že ještě před ní tu stála jiná, neméně krásná, mohutná a statná lípa. Strom, který z běhu věků ve svém okolí pamatuje leccos. Pod širokou korunou v mohutných větvích nocují odedávna ptáci, pod její ochranou žijí včely, brouci, drobní hlodavci, červi, u kořenů mravenci, hadi i ještěrky.

Sloupky Jiřího Menzela (21)

Na pokračování Literatura

Vrátil jsem se z Bukurešti. Byla tam přehlídka věnovaná panu Hrabalovi a mým filmům. Bylo mi tam dobře a všichni na mne byli hodní. To město je velice zajímavé, připadalo mi, jako když se probouzí z nehezkého snu. Kdysi bylo náramně bohaté se širokými třídami a výstavnými bohatě zdobenými domy. Dneska je to už ale smutná, zašlá a hodně omšelá paráda.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (17)

Na pokračování Literatura

A tak jsme se vydali na cestu za bohatstvím! Zatímco můj muž byl Viktorovým plánem nadšen, já k němu měla výhrady. Především jsem se nechtěla smířit s tím, že my dva, profesí technici, budeme náhodným zákazníkům nabízet párek v rohlíku. Co si o nás pomyslí naši známí? Jak se budou asi na mého muže dívat jeho podřízení teď, když má být jmenován šéfem konstrukčního oddělení Multiplexu??!

Antonín Suk: Srnec (2/3)

Povídky Literatura

A zase pršelo. Tentokrát nenapršelo jen na Zelené aleji, ale i na vnitřní výstelku mého žaludku. A nebyla to voda, bylo to něco hutnějšího – nejspíše Becherovka. Skončila totiž nějaká velká sláva na lesním závodě. Maminka vrčela, tak jsem vzal kulovnici a hajdy ven. Šlo o čerstvý vzduch a hlavně o klid! Takový urputný ženský proslov dokáže zacloumat s daleko silnějšími jedinci, než jsem já.

Jan Řehounek: Zkalené dobré ráno

Fejetony Literatura

Lidi, kteří nedovedou hezky pozdravit, nemám rád. No řekněte – k čemu to je, když někdo při raním setkání nesrozumitelně zavrčí nebo utrousí: „brýtro“, případně „brýráno“. A přitom takové jadrně, zřetelně a nahlas vyslovené „dobré ráno“ nebo „dobré jitro“ je nejen oslavou krásy českého jazyka, ale i nádherným impulsem do celého dne.

Ctirad Pánek: Láska na první pohled

Povídky Literatura

"Viď, že dáme do knížky aspoň jednoho obyčejnýho psa!“ žadonil Kolja, když jsme došli k naší brance. „To víš, že dáme, kožíšku, když tak pěkně prosíš, tak ano, a třeba hned dva! Pánkovic Sandy a psa 'profesora' paní Frostové. Tu zatím znají jen psi z jejího okolí, napsala o nich moc hezkou knížku Šlechtici a bastardi,“ sliboval jsem.

Pavla Gajdošíková: Odhodlání

Zbývá dodat... Literatura

Den jako každý jiný. Pořád to samé. Ráno vypravit děti do školy, ranní šálek kávy, něco uvařit, trochu uklidit. Den uteče... za chvíli přijdou děti ze školy, napsat s nimi úkoly, pak si chvilku povídat, co bylo ve škole. Ale to jen někdy, jelikož učební osnovy mi připadají stále více náročnější, než byly kdy dříve předtím. Takže učení se někdy protáhne až do podvečera. No a už je tu příprava večeře. To přece není možné!! Tolik ideálů jsem měla na škole! Kam se to všechno podělo?! Copak takhle jsem to chtěla?!

Celkem se zde nachází 1919 článků

Další strana »