Literatura – Fejetony

Jan Řehounek: Stal jsem se dědečkem!

Do naší rodiny se narodil nový, nejmladší příslušník – Jáchym. O měsíc dřív, zřejmě už to nemohl vydržet, aby se kouknul, co se to tu, proboha, na tom světě kolem děje. Porodní váha dvě kila osmdesát. Míra nezjištěna, neboť podle nejnovějších vědeckých výzkumů už v pokrokových porodnicích novorozenečky neměří.

Milan Čechura: Statistika

Moje tříletá vnučka mě tuhle překvapila zpěvem. Bylo to příjemné překvapení, neb v naší početné rodině zcela převažují ti, kteří o hudební sluch nezavadili ani náhodou. To mě, hudebníka, pochopitelně trápí, protože poté, co si někdy začnou ti nehudební, včetně mé ženy, prozpěvovat, musím si dát panáka, abych to přežil. Je pravda, že během těchto produkcí od nás prchají faraóni, návštěvy a jiná havěť, takže v důsledku ušetříme za deratizátora a za chlast.

Jan Řehounek: Odborník na topení je v Táboře

Pak přišla paní průvodčí. Bez jakéhokoliv náznaku omluvy nám suše oznámila, že v celém vlaku je porouchané topení, zcela zbytečně nás vyzvala, abychom neotevírali okna, zkontrolovala jízdenky a zmizela. V Čerčanech už začínala být situace kritická. Pán v černém obleku, který s noutbukem na klíně předstíral velmi zaměstnaného manažera, přístroj odložil na sedadlo a vyběhl do chodbičky, kde pět minut dělal dřepy.

Pavel Pávek: Jeden za všechny...

…všichni za jednoho; říkávali hrdinové klukovské četby a snů ´D Artagnan a jeho tři kamarádi. Úzkostlivé dodržování hesla se jim obvykle vyplácelo, dobro nakonec zvítězilo a zlí padouchové, jako v každém správném pohádkovém příběhu, po zásluze trpěli. Dnes podle všeho v pohádce nežijeme a po zásluze jsme trestáni všichni. Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina…

Milan Markovič: Mal som riešenie!

Nemám rád prehry, dokonca ani vtedy, keď postihnú iných. Preto vždy dumám nad tým, ako to zariadiť, aby slastný pocit víťazstva mohli zažívať viacerí, a čo najčastejšie. Teším sa, keď po štafetových behoch stoja na stupňoch víťazov štyria, keď sa futbalový či hokejový šampionát končí dekorovaním celého húfu rozosmiatych spotených chlapov vrátane masérov, hoci je pravda, že o to početnejšie skupinky zostávajú na ostatných miestach v poradí, v poli porazených.

Jana Pilátová: Milý deníčku... (5)

Přijít do zaměstnání, uvařit si instantní kávu, nasnídat se instantní polévky, obědvat instantní kaši, koupit instantní večeři, vypít instantní vitamíny, sledovat instantní směs televizních novin, ulehnout na latexovou matraci, přikrýt se dutými vlákny a případně ještě zvládnout sterilní sex za použití kvalitních izolantů.

Počítačová posedlost aneb užitečný zloděj času

Český národ je negramotný. Zjistil jakýsi průzkum(!). Ne že bychom neznali psát nebo počítat, to nás umí téměř 100%, jenomže mezi takzvaná gramotnostní trivia se v poslední době počítá také základní ovládání počítače.

Petr Pučelík: Navždy uzamčený pokoj našeho dětství

Vánoce, období už navždy spojené s dětstvím, klíčovou dírkou vyzrazující první nebeské tajemství, neboť Ježíšek zdobící stromeček měl až příliš konkrétní podobu mé maminky. Natěšené plzeňské sestřenice… Tolik se nechtělo od rádia na železné polici v kuchyni, v němž už od štědrovečerního rána četl krkonošské pohádky pan Stanislav Neumann svým nenapodobitelným hlasem.

Egon Wiener: S humorem do světa módy

Čas od času se dívám na televizní americké armádní vyšetřovací metody, jak dopadnout delikventy. Dr. Malárd a jeho úvahy z patologie si nikterak nezadají s četbou o tom, co si oblékaly ženy koncem 19. století. Zajímavé je především používání cizích slov, se kterými se jen tak nesetkáte. Co obléknout si mají mladé ženy plné života a zdraví koncem 19. století? Černé atlasové sukni ještě rozumím, ale vesta z tmelovobarveného sukna s vykrajovanými šůstky, se mi zdá zavádějící.

Ivan Kraus: Než přijdou

Než přijdou, zmocní se mé ženy náhle nepopsatelný neklid a ona se bez bližšího varování pustí do úklidu. Připraví si přístroje, nářadí, nejrůznější chemické přípravky a dá se do práce. Běhá s velice silným vysavačem po bytě a vysává vše, co se jí nezdá. Pak naleští linoleum a pustí se do čištění koberců. K tomu účelu má jiný přístroj, který po sobě zanechává jakousi vlhkou stopu. Po této stopě se tak žena vydá, aby ji přečistila jakousi pěnou, která je k tomuto účelu určena.

Jitka Krpensky: Jak jde život aneb co nového?

Ale vleču ten nákup až bůhví odkud‘, paní Vondráčková. Víte, já už toho naštěstí moc nepotřebuju, jenže ty tašky jsou pořád nějak těžší, nezdá se vám to taky?“ směje se na sousedku paní Hladká. „A k tomu tu ještě všechny naše krámky zrušili“, švitoří dál. To jsou samý MARKETY – nebo jak se to říká, ale to je daleko, a auto nemám.

Stanislav Rudolf: Čeština pro ženy

Jistě jste, milí čtenáři, zejména vy, kteří máte dítě školou povinné, zaznamenali, že v našem školství probíhají velice radikální změny. Dodržuje se pitný režim, učitelka se bojí dát drzounovi facku, rodiči nejvíce respektovanými předměty jsou především angličtina a informatika. Neklade se už tolik důraz na předměty, které bývaly dříve postrachem žáků a studentů, a jejich užití v praxi později prakticky zanebatelné.

Milan Markovič: Naozaj sme ako ony?

So zvieratami žijeme na tomto svete už poriadne dlho a určite ich tu pár bolo aj skôr ako my. Určite, lebo podľa Darwina... Ale nie o tom som chcel. Sme my ľudia často namyslenejší ako sa sluší a patrí. Aspoň čo sa vzťahu k našim zvieracím spolupútnikom týka. Vyvyšujeme sa nad nich, ponižujúce prirovnania pre nich vymýšľame a pritom sa odpradávna od nich učíme.

Návštěva chrámu

Současný člověk je zaplétán do jemných, rafinovaně spřádaných sítí, uměle vytvářených pseudopotřeb a přání. Nelze žít bez tamtoho a už vůbec ne bez tohoto. Tamto nás činí komunikativnějšími, ono zas mobilnějšími.

strana 1 / 26

Další strana »