Literatura – Fejetony

Milan Markovič: Mal som riešenie!

Nemám rád prehry, dokonca ani vtedy, keď postihnú iných. Preto vždy dumám nad tým, ako to zariadiť, aby slastný pocit víťazstva mohli zažívať viacerí, a čo najčastejšie. Teším sa, keď po štafetových behoch stoja na stupňoch víťazov štyria, keď sa futbalový či hokejový šampionát končí dekorovaním celého húfu rozosmiatych spotených chlapov vrátane masérov, hoci je pravda, že o to početnejšie skupinky zostávajú na ostatných miestach v poradí, v poli porazených.

Jana Pilátová: Milý deníčku... (5)

Přijít do zaměstnání, uvařit si instantní kávu, nasnídat se instantní polévky, obědvat instantní kaši, koupit instantní večeři, vypít instantní vitamíny, sledovat instantní směs televizních novin, ulehnout na latexovou matraci, přikrýt se dutými vlákny a případně ještě zvládnout sterilní sex za použití kvalitních izolantů.

Počítačová posedlost aneb užitečný zloděj času

Český národ je negramotný. Zjistil jakýsi průzkum(!). Ne že bychom neznali psát nebo počítat, to nás umí téměř 100%, jenomže mezi takzvaná gramotnostní trivia se v poslední době počítá také základní ovládání počítače.

Petr Pučelík: Navždy uzamčený pokoj našeho dětství

Vánoce, období už navždy spojené s dětstvím, klíčovou dírkou vyzrazující první nebeské tajemství, neboť Ježíšek zdobící stromeček měl až příliš konkrétní podobu mé maminky. Natěšené plzeňské sestřenice… Tolik se nechtělo od rádia na železné polici v kuchyni, v němž už od štědrovečerního rána četl krkonošské pohádky pan Stanislav Neumann svým nenapodobitelným hlasem.

Egon Wiener: S humorem do světa módy

Čas od času se dívám na televizní americké armádní vyšetřovací metody, jak dopadnout delikventy. Dr. Malárd a jeho úvahy z patologie si nikterak nezadají s četbou o tom, co si oblékaly ženy koncem 19. století. Zajímavé je především používání cizích slov, se kterými se jen tak nesetkáte. Co obléknout si mají mladé ženy plné života a zdraví koncem 19. století? Černé atlasové sukni ještě rozumím, ale vesta z tmelovobarveného sukna s vykrajovanými šůstky, se mi zdá zavádějící.

Ivan Kraus: Než přijdou

Než přijdou, zmocní se mé ženy náhle nepopsatelný neklid a ona se bez bližšího varování pustí do úklidu. Připraví si přístroje, nářadí, nejrůznější chemické přípravky a dá se do práce. Běhá s velice silným vysavačem po bytě a vysává vše, co se jí nezdá. Pak naleští linoleum a pustí se do čištění koberců. K tomu účelu má jiný přístroj, který po sobě zanechává jakousi vlhkou stopu. Po této stopě se tak žena vydá, aby ji přečistila jakousi pěnou, která je k tomuto účelu určena.

Jitka Krpensky: Jak jde život aneb co nového?

Ale vleču ten nákup až bůhví odkud‘, paní Vondráčková. Víte, já už toho naštěstí moc nepotřebuju, jenže ty tašky jsou pořád nějak těžší, nezdá se vám to taky?“ směje se na sousedku paní Hladká. „A k tomu tu ještě všechny naše krámky zrušili“, švitoří dál. To jsou samý MARKETY – nebo jak se to říká, ale to je daleko, a auto nemám.

Stanislav Rudolf: Čeština pro ženy

Jistě jste, milí čtenáři, zejména vy, kteří máte dítě školou povinné, zaznamenali, že v našem školství probíhají velice radikální změny. Dodržuje se pitný režim, učitelka se bojí dát drzounovi facku, rodiči nejvíce respektovanými předměty jsou především angličtina a informatika. Neklade se už tolik důraz na předměty, které bývaly dříve postrachem žáků a studentů, a jejich užití v praxi později prakticky zanebatelné.

Milan Markovič: Naozaj sme ako ony?

So zvieratami žijeme na tomto svete už poriadne dlho a určite ich tu pár bolo aj skôr ako my. Určite, lebo podľa Darwina... Ale nie o tom som chcel. Sme my ľudia často namyslenejší ako sa sluší a patrí. Aspoň čo sa vzťahu k našim zvieracím spolupútnikom týka. Vyvyšujeme sa nad nich, ponižujúce prirovnania pre nich vymýšľame a pritom sa odpradávna od nich učíme.

Návštěva chrámu

Současný člověk je zaplétán do jemných, rafinovaně spřádaných sítí, uměle vytvářených pseudopotřeb a přání. Nelze žít bez tamtoho a už vůbec ne bez tohoto. Tamto nás činí komunikativnějšími, ono zas mobilnějšími.

Stanislav Rudolf: Až co máma řekne!

Tak tuhle odpověď, milí čtenáři, stejně jako já, jistě znáte. Slýchávali jsme ji a také používali v dětství. Mám pocit, že v tom věku byla ještě omluvitelná naší nesamostatností. Bohužel ji slyším velice často od svých značně dospělých kamarádů a přátel i nyní, třebaže pod pojmem máma, mají na mysli svou milovanou manželku.

Helena Dohnalová: Do trepek!

Na přezouvání si stěžují převážně cizinci ze západu. Ještě jsem neslyšela, že by přezouvání kritizoval například nějaký ukrajinský dělník, čínský kuchař nebo vietnamský trhovec. Po příchodu do české domácnosti se údajně našinci vrhají návštěvníkům k nohám, sundávají jim boty a vnucují k nazutí nějaký druh domácí obuvi. Neváhají prý servat váženému hostu z nohou elegantní polobotky, které se tak úžasně hodí k šik obleku, a nazout mu pantofle z vietnamského tržiště

Ivan Kraus: Já a velký třesk

Otázka, co dělal Bůh před stvořením světa, zajímala filosofy už od pradávna. Mne zaujal názor svatého Augustina ze čtvrtého století: prý před stvořením světa nebyl čas. Dobře, řekl jsem si, nebyl čas a nebylo tedy předtím. Jinak řečeno, nebylo předtím a nebylo potom. Z čehož plyne, že někdy nebylo zřejmě ani někdy.

Stanislav Rudolf: Ráno i před večerem

Zeptal jsem se svého bývalého posluchače z fakulty, který je teď ředitelem jedné velké střední školy, co on, jako šéf, může na svém pracovišti udělat nejhoršího. Bez zaváhání odpověděl: „Pochválit na poradě některou kolegyni!“ Chápal jsem, že v našem přefeminizovaném školství by si dovolil opravdu příliš. A představil jsem si prostředí sborovny, kterou se po takovém neuváženém výroku šíří virus závisti.

strana 1 / 26

Další strana »