Literatura – Na pokračování
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (14)
Vrata komory se zavřela, Kovalčík ještě jednou překontroloval situaci na vodě a dal rukou signál zahájit zdýmání. Podél komory byly známé tváře z oddílu a několik lidé mně zcela neznámých. Voda v komoře začala s duněním pomalu klesat. Odkryté stěny ukazovaly zajímavě zbarvené kameny se škálou odstínů žluté a zelené.
Luděk Ťopka: Příběh prvního myslivce Ladi – Falešné peníze
Já vám chci, kamarádi, povědět, jak začala moje lovecká kariéra a současně tu Jožkovu zkušenost s trestem za špatný skutek potvrdit. Jenže v mém případě nepřišla odplata od žádné vyšší moci, ale od mého strýca Martina. Bydlel v chalupě jen kousek od našich a já, dvanáctiletý synek, jsem rád chodil na jeho malý vinohrádek střílet vrabce a špačky, co mu kradli víno.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (13) Strážce pokladu
Zundoj byl malý mongolský chlapec, který žil v šedesátých letech 20. století na okraji pouště Gobi. Bydlel v jurtě se svou rodinou, která se živila jako ostatní kolem pastevectvím. Měli stádo malých černých koz, dvouhrbé velbloudy a samozřejmě koně. Zundoj si nemohl vzpomenout, zda se naučil dřív chodit nebo jezdit na koni, ale v tom se nijak nelišil od jiných mongolských chlapců. Měl velmi rád své rodiče, ale nejvíc času trávil se svým dědou Tuduvem. Jezdili spolu rádi na vyjížďky do pouště, občas se škádlili, jindy zas sedávali stranou a tiše si šeptali o věcech, které nesměl nikdo slyšet.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (9)
Ve čtvrtek mě máma zaúkolovala, že mám jít v půl třetí tátovi naproti k dílnám a spolu se máme stavit ve sklenářství u Dobiáše pro zasklené okno. Stál jsem na nadjezdu, nahoře nad dílenskou vrátnicí, a sledoval, jak z fabriky pod dohledem tlusté paní vrátné Lukáškové, která má kníra, že by se za něj nestyděl ani maďarskej honvéd, proudí davy pracujících a asi tři sta padesátkrát jsem musel pozdravit, protože mě skoro všichni znají.
Luděk Ťopka: Vojna, les a víno (1/2)
„Odjíždíte dnes ve 23,20 z Hlavního nádraží do Lipníka nad Bečvou. Tady máte cestovní rozkazy. Oblečte se a vyčkejte do 22 hodin, kdy vás odveze služební vůz na nádraží. Své civilní oděvy uložte do plastového pytle, který jste dostali spolu s výstrojí a doneste je do výstrojního skladu, kde budou uloženy až do skončení vaší služby.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (13)
Objevil se na továrenském dvoře za necelou minutu. Viděla jsem ho už z dálky. Můj příchod ho asi dost vyděsil, běžel, jako by mu šlo o život. Věděl, že dnes, stejně jako v minulých dnech, budu na kliniku volat. – Co je s Patrikem?!!! vyrazil ještě před závorou. Schválně jsem s tou radostnou zprávou čekala, až doběhne docela k nám. - Ne, to není pravda… ty to říkáš schválně!!! vyrážel ze sebe zajíkavě. Potom ale asi na mých očích poznal, že to, co mu říkám, není krutý žert, uvěřil a vyčerpaně mě objal.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (40)
Do okna pracovny narazil pták. Možná jiřička nebo obyčejný vrabec, nevím. Ale v každém případě jsem leknutím úplně procitla ze vzpomínek. Cigareta, kterou jsem držela mezi prsty, mi už dávno vyhasla. Novou už si nezapaluji. Stejně jsem kuřačka na baterky! Začala jsem kouřit před pár týdny, kdy jsem se octila v úplném srabu. Nechutná mi to. Ale někdy i docela slušně uklidní.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (2)
Příští den cestou do Varšavy seděla ve vlaku i moje žena Ela. Při jeho průjezdu nad Vislou jsem jí ukázal místo plánovaného startu a cíl. Pohled z mostu na zkalenou a širokou Vislu nebyl příjemný ani pro mne. Voda se bláznivě drala korytem a na mnoha místech byly vidět mohutné víry. A tady za pár dní poplavu. To jsem si vymyslel věc...Co se dá dělat, couvnout už nemohu.
Stanislav Moc: In vino veritas (3)
V jedenáct mně dělníci přinesli vzorky vín, do kterých namíchali, co jsem jim v devět vypočítal. Znovu jsem udělal rozbory, a pokud bylo všechno v pořádku, dal jsem pokyn, aby se vína stočila do lahví. Pokud ne, museli znovu něco přidat a další dvě hodiny to vmíchávat do tanku. Odpoledne jsem ještě jednou dostal vzorky, ale jinak bylo odpoledne moje. Nudil jsem se.
Sloupky Jiřího Menzela (32)
Zvykli jsme si na výstavách a galeriích vidět podivuhodné věci. Plátna, v záchvatu šílenství jen tak pocákaná, hromady železného šrotu, artefakty složené ze zvířecích vnitřností a podobně. Umělecké dílo už nemusí být výsledkem zápasu o tvar. Bývá spíše výsledkem umění přesvědčit diváka, že jakýkoli nesouhlas, nepřijetí, neporozumění, by bylo projevem kulturního barbarství.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (9)
Mlčky jsme se s Lubošem na sebe podívali. Naše prosebná mise tedy přichází v tom nejméně příhodném čase. Umínila jsem si ale, že i tak naši žádost o poskytnutí finanční podpory na stavbu domku přednesu. Matka se mezitím postupně uklidnila a zahrnula nás dalšími podrobnostmi. Dozvěděli jsme se, že mladí, jak už Simonu a Viktora nazývala, budou bydlet u ženichova otce, který je vdovcem a vlastní rodinný domek v okrajové části města.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (4) Rybáři z Kiribati
Vlastí Tamanga Teitiky byl kouzelný ostrov s bílou písečnou pláží a rybářskými chatrčemi ukrytými ve stínu palmových hájů. Pocházel z Kiribati, z pásma Gilbertových ostrovů, nacházejících se v tichomořské Mikronesii. Tamango se společně se svým strýcem Takuu Katatiou vypravil 10. prosince 1996 ráno na moře. Vyplouvali spolu každý den za úlovkem do čtyřicetikilometrového volného pásu moře, kde se jim vždycky podařilo naplnit rybářské sítě až po okraj.
Iveta Kollertová: Byla jsem královnou
Jediné, na co jsem si zatím ale netroufla, bylo nakupování. Sama bych se do obchodu neodvážila, ani to u nás dost dobře nejde. Nechápu všechny ty architekty či projektanty, co plánují chodníky a přejezdy. Možná se tomu říká bezbariérový obrubník, ale ti dotyční zcela určitě nikdy na vozíku neseděli.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (8)
Konečně začínalo být v Radňově tepleji. Dědeček říkával, že jaro si s příchodem na Vysočinu dává pokaždé načas, ale mě na tom hlavně zajímalo, že si konečně můžu natáhnout kraťasy bez punčocháčů. Přitom se už vůkol všechno zelenalo, rozvinuly se kalichy květin, ze spánku se probudily hejna much a otravných ovádů a já se těšil na slavnost »májky«, poněvadž to byla jediná sláva, kterou tu Němci a úřady povolili.